Kauza CIA

Po technické stránce všechno v pořádku. Navíc neuvěřitelně našlapaná herecká sestava (často ovšem v až neskutečně miniaturních rolích). Z nich všech bych vyzdvihnul Johna Turturra a Michaela Gambona. Výkon Matta Damona v hlavní roli je maximálně soustředěný, ale jeho postava na sobě nedává znát vůbec žádné emoce (pokeroví hráči by se k němu mohli chodit učit), což mi časem přišlo vyloženě nepříjemné sledovat. A čas je druhým nedostatkem – ta šílená stopáž je hodně přepísknutá. (15.03.2008)

Niektorí tento film označia za precízne, do detailu prepracované majstrovské dielo, s presnými, sústredenými hereckými výkonmi. Niektorí ho určite označia za akademickú, chladnú nudu, plnú zbytočného balastu a vaty. Obe skupiny majú pravdu. Ide o uhoľ pohľadu. Ja som niekde medzi, je to film dlhý, ale jeho kvality sú zrejmé. Zaujal ma hlavne William Hurt, jeho vizáž sa za 20 rokov od jeho hviezdneho obdobia neuveriteľne zmenila. Každopádne informačná hodnota Kauzy CIA je neoddiskutovateľná. (25.07.2012)

Robert De Niro natočil film, který je v prvním plánu o CIA, v druhém o pravdě a lži, pružných materiálech, které se jinak tvarují v rodině, jinak mimo ni, jinak v záhybech vlastního svědomí. Pojmy stejně relativní jako dobří a zlí. Edward se dá na špionážní vojnu a bojuje - poslušně, podřídí se i ohne, zároveň si bolestně uvědomuje, co potlačováním vlastních potřeb, tužeb a citů ztrácí. Rozhovor s Joem Pescim je pak takovou pomyslnou odpovědí na vše: co máme my? USA! Hezky to ten Robert de Niro natočil. (12.04.2007)

Z kina bych odesel po pulce filmu...Damon je ve sve roli nudny az k zblazneni. Nebyt vseho druheho okolo, tak tenhle film naprosto ztroskota, i kdyz je scenar dobre vystaveny a dej vedeny tak, aby divaka stale zajimalo, co bude na jeho konci...pred Robertem smekam, holt ale vyber Damona pro tuto roli nebyl zrovna nejstastnejsi. (09.06.2007)

Žádné dlouhé rozjezdy, jsme vhozeni přímo do děje roku 1961 a Edward jde, zdá se, do rutinní práce… Damon z plátna prakticky nezmizí, a přestože nemá nijak excentrickou či navenek zajímavou roli, film v pohodě utáhne. Co může rozhodit, je mírně odfláklé líčení, jelikož rozdíly v obličeji u stejných osob v letech 40. a 60. jsou minimální (Damon má pak jen tlustší brýle). Skrz různé flashbacky/forwardy udržuje film solidní rytmus, ale nikam zvlášť nespěchá – spíš má obrovskou vnitřní sílu. Tím se dostávám ke scénáři, který je vybroušený jako diamant a nabízí slušnou dávku emotivních a vypointovaných scén. Jedná se skutečně o takový menší epos, naštěstí nepříliš zaměřený na politiku, ale vztahy mezi postavami, nejistotu a báječnou dobovou atmosféru, již podtrhuje bezchybná kamera. Skutečnou třešničkou je ovšem Robert De Niro. Nezáří tolik před kamerou (celkem asi jen 5 minut, Pesci ještě míň), nýbrž za ní. Naprosto suverénně zvládá pasáže intimní i drsnější, skvěle si pohrává s detaily a určité scény přivádí k dokonalosti. Když k tomu přičtu všechny herce, proti nimž nemůžu říct jediného křivého slova, a parádní znepokojivou hudbu, vychází mi jeden z nejlepších filmů roku 2006, který mohl do Oscarových klání hodně promluvit (kdyby byl nominován). (11.01.2007)