Gerry

Geniální. Rozehrát něco takového vyžaduje obří dávku invence (aby to fungovalo) a hlavně odvahy (aby se to vůbec uskutečnilo). Jediná věc, jediný záchytný bod, o který se můžeme opřít, je nám sdělen už v samotném názvu filmu. Jeden, jehož jméno je Garry, a ten druhý Garry se vydávají na cestu pouští. Bez zjevné příčiny, bez zjevného cíle (když pomineme prvotní informaci o nějakém turistickém bodu, která je v celkovém vyznění beztak redundantní - dvojice totiž záhy z pomyslné stezky dobrovolně schází) se hrdinové dostávají hluboko do pouště. Je to až jakési osudové pnutí, se kterým dvojice hlavních protagonistů opouští vyšlapanou stezku a běží tak vstříc širé poušti. Fascinující a zároveň smrtelně krutá nekonečná pouštní krajina poskytuje Van Santovi přímo ideální prostor pro uhrančivé záběry přírodního univerza se dvěma „vetřelci“ předem odsouzenými svému osudu, aby se následně zaměřil na tváře dotyčných a dal ještě jednou vyniknout prostoru v kontrastu s jejich bezradností. Relativnost celku a detailu je zvýrazněna záběry s obtížně identifikovatelnou a z celku vyjmutou částí (dalo by se říct detailem) krajiny, ve které se někde v dáli vynořuje některý z hrdinů ze všech stran svíraný pouští. Především ale Van Sant předvádí skvostnou prostorovou ekvilibristiku, kdy každý záběr, ať je jakkoli dlouhý, působí dokonalým dojmem. Rozvržení každé scény je naplánováno s chirurgickou přesností a celkový sled záběrů působí až halucinogenním dojmem. Pnutí, které vytváří absence vnější dějové linky, je cítit v každém záběru a s postupujícím časem stále přibírá na intenzitě. Minimalistický hudební podkres výborně doplňuje vizuální stránku a celkově koresponduje s vnitřním vývojem dvojice hrdinů. Výsledný pocit podobný deliriu se tak na diváka přenáší s maximální možnou intenzitou. (17.06.2010)

Gus zapnul kameru a vypustil Damona s Affleckem na dlouhou a útrpnou cestu. A mezitím, co chlapci pochodují, od diváka se žádá jediné, hlavně neuvažuj racionálně, mezi zdejším hloubavým stádem budeš za vola. Proč myslet na malichernosti jako, že si dva týpci na svou pouť divočinou nevezmou tekutiny či mapu, že. Podobné meditativní snímky mám rád a dokážu ocenit výbornou práci s kamerou a obrazem (která zde je kvalitní), jen musí daný snímek dokázat diváka zaujmout déle než na půl hodiny. A v tomhle Van Sant ve své poctě Tarrovi selhal. Tarr dokázal kombinovat skvostný vizuál se znepokojivou atmosférou a nedějem, který diváka zajímal. Damon s Affleckem při své umělecké improvizaci pouze nudí. Jednat se o krátkometrážní úlet se stejnou pointou, která by nabrala na intenzitě. Byl by to fantastický úlet. Jako celovečerák to můžu nazvat jen sebestředným úletem, který po většinu stopáže přešlapuje na místě a nudí. Nejroztomilejší na tomto snímku je "hloubavost" zdejších pubescentních artistů, kteří v podpoře vlastního nabubřelého ega nazývají okolí mainstreamáky. Úpadek, ale za tohle už film nemůže. [Challenge Tour Special 2015 - Filmový lov] (06.06.2015)

Ja chápem, že zábery na pomalé, tiché a úmorné putovanie púšťou tu boli v každej scéne zobrazované nie pár sekúnd, aby sme sa náhodou neprestali baviť, ale rovno pár minút, z dôvodu snahy o navodenie pocitu, že aj divák sa tam trápi s nimi. Ale na mňa to nefungovalo. Nemal som pot na chrbte, slnko v tvári, sucho v ústach, ani piesok v topánkach. Zaujímavé, že scény pohybu mrakov boli naopak zrýchlené. Asi pre efekt, ale aký? Podľa mňa to do zvyšku formálnej stránky filmu nezapadalo. Ako ukážka ubiehajúceho času povedzme, no nemyslím si, že to bolo potrebné. Ku koncu sa však začali vyskytovať momenty, v ktorých nebolo isté, či vidíme fatamorgánu, alebo reálne scenérie, čo ma celkom zaujalo. Ale to je asi tak všetko, inak dosť vyčerpávajúci zážitok. A to v odlišnom slova zmysle, ako to asi mohol myslieť režisér. Jednoducho povedané - nuda. (10.06.2015)

Nedávno jsem vyprávěl u piva o tom, jak jsem strávil pár dnů v poušti. O tom, jak je to nepřenositelný zážitek, který nelze adekvátně zachytit ani v textu, ani na fotce, ani na filmu. A hele, neuplynul ani týden a "Gerry" mi mé tvrzení dokonale vyvrátil. Chápu, že pro diváka, který čekal příběh naježený peripetiemi to musí nutně být obrovské zklamání, ale mě nezbývá nic jiného, než zatleskat. V poušti nezabíjejí štíři, pohyblivé písky, padající skály ani kojoti, ale čas. A s tím Van Sant pracuje naprosto dokonalým způsobem (v kontextu tohoto filmu je zcela právem zmiňován geniální Antonioniho "Zabriskie Point"). Pomalé, nekonečné záběry diváka strhají jako koně a dostanou ho tam, kam oba hlavní hrdiny - na pokraj únavy a otupění, kdy nemá smysl o ničem mluvit a kdy už vlastně člověk jen čeká, kdy přijde konec. Písek, sůl v ústech, peklo, trans. (14.10.2012)

Interesting. Hlubší poselství tohoto snímku může zůstat někomu zcela skryto a neviděno, stejně jako jinému otevřeno a viděno zcela (ne)jasně. Gus Van Sant paří mezi jednoho z nejproměnlivějších a nejosobitějších režisérů. Jeho filmy jsou pokaždé jiné. Za zmrvené Psycho bych ho nejradši ukamenovala, Dobrý Will Hunting je genialita a Slon je zase depresivní sonda do jednoho dne na střední škole. Již úvodní nekončící scéna s nádhernou hudbou Arvo Pärta dokáže navodit patřičně melancholickou náladu, kterou při sledování uvítáte. Ovšem, pouze pokud patříte do té skupiny diváků, kteří v tomto snímku spatřili hlubší poselství:) Ta druhá část může usnout nejspíš ještě před tím, než se hlavní hrdinové dostanou na místo určení:) Matt Damon a Casey Affleck dostanou chytrý nápad vydat se na výlet daleko od civilizace. Na místo, kde vládnou skály, útesy, písek a poušť. Už ne tak chytré je to, co následuje potom. Vždyť je to holý nerozum vydat se do takových končin a přitom si s sebou nevzít alespoň základní vybavení trampa. Mezi to bych zařadila dostatek tekutin, vydatnou svačinu, mapu, kompas a případně i mobilní přístroj. Celou dobu jsem nad tím přemýšlela, ale usoudila jsem nakonec, sice s pochybami, ale přece jen, že to tak prostě všichni zapojení do tohoto snímku po domluvě rozhodli:) Další věc, nad kterou jsem bádala, byla nějaká skrytá symbolika toho, proč spolu ti dva za celý film skoro ani nepromluvili. Pokud se ovšem nejednalo o diskusi o navigaci:) Nejlepší kámoši a skoro spolu ani nemluví? Každopádně, zrovna tyto faktory výrazně pomohly k jakési zvláštní, až mystické atmosféře, kterou tento snímek vyzařoval. Jakoby se nad ním vznášel jakýsi oblak nejasností, nějakého skrytého spirituálního významu. Jak už zde bylo mnohokrát řečeno, Gerry není pro každého. Musíte na něj mít tu správnou náladu. Náladu na osobitý artový počin, který ve Vás může zanechat jakési jemné, melancholické opojení. (15.06.2014)