Tanec v temnotách

Nevím, jestli příčinou toho, že mě tenhle film nenadchnul byla Bjork, kterou bytostně nesnáším (a na mé averzi vůči ní se nic nezměnilo). Nevím, jestli mi vadilo to „typické české“ jméno Selma, na které jsem si ani po víc jak 2 hodinách nezvykla. Nevím, jestli mi vadila role Catherine Deneuve jako dělnice ve fabrice, protože mi prostě k této krásné a elegantní ženě nepasovala . montérky to není kostým pro ni. Vážně nevím, statečně jsem se přes své výhrady protrpěla až ke spásnému konci. Spásnému pro mě! (02.04.2005)

Po dlouhém přemáhání zase doplním jeden rest. Film jsem viděl už někdy před 15 lety a doteď jsem si netroufl jej komentovat, až se vytratila i chuť se do řady hodnotících a komentujících přidat. Ale když jsem na to teď při bloumání databází narazil, říkám si teď anebo nikdy. Takže, já a Trier jsme si zjevně nebyli souzeni. Už pár útržků z Království, které jsem kdysi viděl v televizi, mě víceméně odpuzovalo, Tanec v temnotách (viděl jsem dříve než Dogville) mne v tom utvrdil a Dogville přede mne rozestřel transparent s kapitálkami "NIKDY NEKOUKEJ NA TRIEROVY FILMY". Dobře, na jednu stranu musím přiznat, že ač nejsem fanoušek islandské hudebnice, její hudba zde jakož i zajímavě pojatá taneční čísla sama o sobě snesou vysoké hodnocení. Ale ten zbytek? Když to řeknu natvrdo, je to vypočítavá vyděračská zcela nevěrohodná zpotvořenina, která všem nesobeckým obětavým osobám dělá medvědí službu. Nedokázal jsem tomu věřit ani na chvíli, Rimmerovými slovy "nerealistické, jenom jako." Je to zde sice méně okatý kalkul než u zmíněného Dogville, ale jinak je to stejné. Všechna ta rozmáchlost, to vedení děje do předvídatelné tragédie, ta dilemata, kterým Trier své postavy vystavuje, mně osobně strašně zavánějí laciností a hrou na efekt jen proto, aby mě na jednu stranu nutil do svého vidění světa, na druhou aby ve mně vzbudil pocit viny a sebemrskačské tendence. Já se ale na tohle lapat nenechám. P. S. Chudák Oldřich Nový. Aspoň by se tam jako kontrast hodilo Kristiánovo "Jen pro ten dnešní den stojí za to žít..." (28.12.2016)

Pro mě jednoznačně vítězství formy nad obsahem. Normálně bych muzikál ve spojení s něčím scénáristicky tak účelově citovo-vyděračským odstřelil jak škodnou, no jsem rád, že jsem LvT přeci jen dal šanci, abych se ujistil, že nepřicházím o něco kontroverzně geniálního, jak jsem u něj po zásluze zvyklý. V tomto smyslu bych rozhodně netratil, protože příběhově se jedná o typ filmu, který subjektivně hodnotívám odpadem, ale skvělá Bjork, její výborná hudba a nečitelný a ke konci surově explicitní Lars von Trier mě přesvědčili, že si Dancer in the Dark vyfuckovat nezaslouží. Doporučovat se, ostatně jako u všech filmů LvT, zdráhám, a když už se do něj pustíte, tak apeluju k potlačení choutek k vypnutí, a vyčkání až do konce s velkým K. 75% (08.03.2015)

"Tanec v temnotách" je neuvěřitelně originální projekt, který na svého následovníka bude čekat asi hodně dlouho, pokud se ho vůbec někdy dočká. L.v.Trier v něm totiž spářil dva do té doby nespojitelné filmové světy, jakými jsou : nezávislý film, točený jen ruční kamerou a snažící se o co nejrealističtější ztvárnění snímaného + úžasný svět muzikálů, které si mohou dovolit vpodstatě úplně cokoliv. A to L.v.Trier moc dobře ví, takže tady najednou máme ženu jež musí (zdaleka nejen proto aby se uživila) těžce makat v tvrdě realisticky vyhlížejícím prostředí amerického zapadákova, ve kterém se stýká s reálně uvěřitelnými postavami. Do tohohle prostředí je ovšem vložen vpravdě "muzikálový" (rozuměj - za uši utažený, do extrémních situací dovedený) příběh, prokládaný tanečními čísly jež jsou provázena (ne náhodou, ale zcela záměrně a jedině možně) hudbou islandské zpěvačky Björk, protože je to právě ona a její originální a nezaměnitelná hudba, jež se staly tím jediným možným klíčem, který byl schopný spojit nespojitelné. (28.09.2004)