Oldřich a Božena

Toto Vávrovo drama tvoří jeden z článků kvalitativního posunu v českém filmovém hereckém i autorské nazírání sedmdesátých a osmdesátých let ve vazbě na tehdy nové výsledky historického bádání a neomezuje se zdaleka na Vávru (ještě výrazněji se projevil např. Oldřich Daněk). To, co se jeví jako neúměrná krutost nebo přemíra divadelního herectví, je především specificky televizním uchopením látky. Pokud se někomu tyto věci zdají být drastické, doporučuji k bližšímu poznání edice různých smolných knih nebo např. přímo Kosmovu KRONIKU či KRONIKU Vavřince z Březové. Přesnější uchopení reality není ještě bezuzdným naturalismem nebo akčním filmem. Naopak za úspěšnou bych považoval snahu o postižení psychologie postav, která zahrnuje také ústrojnou integraci moderního pohledu či - chcete-li - interpretace. Vávrovo dílo z těchto důvodů stavím podstatně výš než většina spolukomentátorů tohoto fóra. (20.10.2007)

Volání rodu s Votanem a Brunhildou, legenda z prastarých filmových dob o časech, kdy se Slované ještě svíjeli u ohňů jako nějací pohanští Prusové. "Tady vládneš, Jaromíre ? Nevypadá to tu dobře !" Stylizovaná režijní i hudební exprese už trochu po sezóně, Bartoška na prahu zrození svého erotického kouzla:"Udělám z tebe biskupa, kaplane !" Kleštění, asistované porody, práskači a další vymýcené zvrhlostě na úsvitu nového řádu. Divadlo v plenéru, dílo, nepřesahující kvalitu dobových tv inscenací s historickými náměty. 2-3* za dramatickou snahu (28.01.2014)

"Co se to může zrodit z takové hrůzy" Pominu-li značnou ahistoričnost tohoto Vávrova snímku (scénář spojuje událost narození Oldřichova syna Břetislava, které se odehrálo cca 1002-04 s oslepením Oldřichova staršího bratra a spoluvládce  Jaromíra, což se však odehrálo až o třicet let později), jedná o poměrně vydařené historické drama. Vávrovi se zde podařilo ztvárnit onu syrovou dobu ranného středověku, kdy se v Čechách ještě stále mísilo křesťanství s pohanstvím opravdu sugestivně (viz už třeba úvodní scéna pohanské slavnosti plodnosti u plápolajícího ohně). Je tu i hodně nahoty a to včetně naznačené nahoty mužské (viz koupající se Bartoška v potoce, kdy v proudu potoka lze tušit jeho mužské přirození). Možná ta scéna má vyjádřit kontrast Oldřichovi mužnosti vůči nemohoucností kleštěnce Jaromíra. Z hereckých výkonů zaujme zcela bez debaty Jiří Adamíra v roli podlého kněze/našeptávače.          (29.12.2023)

Pěkně natočená freska zobrazuje jednu z etap zrodu raného českého státu. Soupeření křesťanství s původními pohanskými zvyky a kulty; potýkání v přemyslovské dynastii - Oldřich (Jiří Bartoška) nechá oslepit svého bratra Jaromíra (Ladislav Frej), který byl již předtím na příkaz jejich staršího bratra Boleslava III. vykleštěn. Otakaru Vávrovi se neoddiskutovatelně daří zpracování historických látek. Za zmínku určitě stojí i herecké výkony hlavních protagonistů. (24.11.2009)

Syrové, místy i autentické, občas trošičku Jiráskovité (a to pod předlohou je Fr. Hrubín) a silně pročeské a protiněmecké. Vávrovy se poslední filmy dařili hlavně po oné autentičnosti. Bohužel scénář je místy šablonovitý, dialogy divadelní a patetické-filmu i silně ubližuje moderní čeština. Herecké obsazení výzazné, jen Bartoška se mě do té doby moc nelíbil. Přesto se jedná o kvalitní historický film pro náročnějšího diváka. (14.09.2009)