dubinak

Zpočátku vypadala Exhuma velice dobře. Na mě to byl ale až příliš ambiciózní kousek, který jsem prostě nestíhala a nejspíš by se mi hodila ještě druhá projekce, abych do detailu ocenila jeho scénář. To, co se z toho vyklubalo bylo něco úplně mimo moje prvotní očekávání a možná mě tam štvala právě ta epičnost a poměrně velká zmatenost. U korejských filmů se to ale dalo čekat.

12. série: Už se fakt sama sebe ptám, proč si to furt dělám. Existuje přece tolik dobrých seriálů, na které si brousím zuby, ale z nějaké moji podivné loajality, pořád dávám AHSku šanci, i když vím už předem, že budu zklamaná. A opět. Asi tři díly se daly snést. Poslední série AHS jsou pro mě opravdu na hranici snesitelnosti, co se týče kvality a čím dál víc i hereckými výkony. Emma mě po dlouhé době svým výkonem téměř neuchvátila a ač nevěřím, že to říkám, Kim ji opravdu málem předčila. Tomu, kam tenhle seriál kvalitou i scénářem sklouzl se dá těžko uvěřit. Nefunguje tu téměř nic. Hororová stránka nula, spousta dílů je úplně prázdných, takže i když to má dílů jen devět, i to je podle mě moc. Prostě někdy je opravdu lepší si říct, že už to stačilo a neždímat to jako už třikrát zalitý čaj. Prosím, už ne!

Benson a Moorhead neznají hranic a přesto, že se snaží ve svých scénářích být inovativní, nekonvenční a sofistikovaní, tentokrát to pro mě byly takové velkohubé kecičky, které dřív nebo později dojdou ke zkáze, když logika úplně ztratí význam. Na to, jak dobře a profesionálně působilo Synchronic, tady jde podle mě zase laťka o něco níž. Člověk v tom může chvíli vidět význam, ale záhy pozná, že ani sami scénáristi moc nevědí, kam míří. Škoda, potenciál byl, některé filozofické promluvy byly fajn, takže na zamyšlení proč ne. Ovšem jako sci-fi to funguje minimálně.

Bebjakovo jméno slibovalo kvalitní kriminálku, ale výsledkem je v podstatě průměrné až nadprůměrné standartní ČT krimi drama, které disponuje plusovými body hlavně díky větším hercům, ze kterých Bebjak dokáže vytěžit ve svých dílech maximum. Ten scénář mě tentokrát až tolik neuchvátil, přestože Bebjak ukazuje vyšetřování z poměrně svěží perspektivy a ukazuje strasti veřejných činitelů upřímně a bez korektních příkras. Zklamal mě ale trochu ten závěr, který dost vyšuměl a postrádal jakýsi šmrnc. No, snad příště to bude lepší.

Herecký koncert Bohdalky, která opět válí a boduje a ve svém věku předvádí, že pro ni nikdy není pozdě na to si sehrát hlavní roli. Příběh sice těžce předvídatelný, ale to asi není úplně tak podstatné. Podstatné je, že je to natočené tak, že vás to zaujme a do konce už nepustí. Nejsou tam žádné zbytečné omáčky a stopáž uteče jako voda. Velmi povedený, úderný Strachův kousek.

Tento malý horůrek je zároveň zapadlým klenotem, který byl českému publiku zapovězen celých dvanáct let. Nyní se mým překladem titulků na webu www.titulky.com může dostat blíž k nám a být náležitě oceněn, protože nabízí velmi kvalitního, přirozeného herce, sympaťáka a také hutnou atmosféru. Když by byl tento film přístupnější právě ve své době, kdy byl found footage horor na vrcholu, kolem toho roku 2010, umím si představit, že by udělal celkem dojem. Film mě bavil díky hlavní postavě Marka Kleina, který sice kvůli svému OCD všechno rád dlouze, slovně elaboruje, ale jednoduše se s ním dá soucítit a prožívat jeho strasti. Na něm to prostě všechno stojí a jsem ráda, že jsem Leaving D.C. konečně někde vyhrabala.

Bohužel, ta forma mi hodně nesedla. Připadalo mi to, jako prodloužená epizoda V/H/S ságy, protože přesně tyhle hraničně laciné efekty se 70s a 80s feelem se tam vyskytují takřka pořád. Dalo se na to koukat, ale horor to vidělo jen tak lehce z vlaku. Většina postav mi přišla nesympatická a proto jsem to sledovalo dost s odstupem a moc mi toho tento film nepřinesl. To, co to původně slibovalo a jaký hajp to přineslo, se za mě z většiny téměř vůbec nevyplnilo, takže za mě určitě spíš zklamání a za pár dní už ani nevím, že jsem ten film viděla.

Velice fajn přírůstek do hmyzí sféry hororového žánru, který je podle mě dost vyprázdněný nebo stigmatizovaný céčkovými televizními filmy, sázejícími na laciné efekty. Vermines je ale pojato poměrně stylově, profesionálně a mrazivě a rázem zvedá tomuto subžánru laťku. Jedinou věcí, co bych vytkla je nadměrná uřvanost zdejších postav a fakt, že se s nimi dost špatně soucítilo, jinak jsem ráda, že někdo konečně filmově osvěžil tuhle opomíjenou havěť.

Viděno v rámci Festivalu otrlého diváka s živým dabingem, který by u mě tentokrát vyšponoval film tak maximálně na průměr, ale pokud ho budu hodnotit jako původní film se svým vlastním dějem, asi z toho kvůli absenci jakékoliv logičnosti víc než jednu nevytřískám. Jako takové nesmyslné povyražení třeba při chlastací hře s přáteli to může posloužit ale docela slušně. Působí to fakt jak kdyby měl režisér zbytečný prachy na to, aby si natočil akčňák s výbuchama, autama, motorkama, letadlama, blondýnama s kozama jak vozama a svalnatýma korbičema, který mezi sebou jenom kopulujou a občas se prostě s někým daj do přestřelky nebo naháněčky. Takže co na tom vlastně hodnotit? :D

U prvního pokusu zhlédnout tento film jsem slušně vytuhla hlavně asi proto, že se tam hodně dlouho neděje nic, co by posouvalo děj kupředu. Na druhý pokus už to dopadlo, ale jeho vražedně pomalé tempo nebylo nic, co bych si úplně užívala. Když už v rámci možností začíná film gradovat tak místo, aby v některých momentech scény zrychlily a vyvolaly akčnost, tak se děje pravý opak. Oceňuji ale scénu před příchodem zkázy, kdy divný důchodci nahánějí mladý po baráku a má to docela dobrou atmosféru. Samotný závěr byl pak ale celkem zoufalé řešení, takže si to u mě film zase pochroumal. Zkrátka, když Viejos vynecháte, asi o nic nepříjdete.