luka4615

Hypnoticky atmosférická a pomalu plynoucí laskomina, jejíž styčné plochy s irským folklórem jsou v rámci žánru vskutku něčím ojedinělým. Snímek The Watchers se mimoto může rovněž pochlubit i stoickými hereckými výkony, což v kombinaci s hravým scénářem tvoří skvěle střiženou hororově mysteriózní podívanou, v jejíž nejlepších momentech jsem byl zcela pohlcen událostmi odehrávajícími se na velkém plátně. Co tedy dodat na závěr? Musím uznat, že režisérka Ishana Shyamalan se vskutku "potatila" a zřejmě dostala do vínku jen to nejlepší. Doufám tedy, že v nastavené laťce bude i nadále pokračovat, jelikož dobrých a především skutečně promyšlených počinů atraktivně ohýbajících okoralé žánrové standardy je poslední dobou jako šafránu. Skvělá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice)

Nepříliš dějově strhující záležitost schizofrenicky rozkročená mezi dvěma žánry, kterou táhne vpřed především sympaťák Glen Powell a krásná Adria Arjona. Snímek Hit Man režiséra Richarda Linklatera se ale vyjma výše zmíněných hereckých atributů nemá bohužel o moc co opřít, jelikož se zde trestuhodně šetří jak akční stránkou, tak i údernými vypointovanými gagy. Najednou je tedy ze začátku poměrně sympatická stopáž podrobena velkému zátěžovému testu, kde jsem byl nechtěným svědkem několika hluchých či přímo zbytečných scén. Ve finále tedy dostaneme fajn průměrnou jednohubku na volné odpoledne, jejíž potenciál ale dalece přesahuje schopnosti i možnosti tvůrců. Škoda. (Netflix) „Think Hitman thoughts.“

Delikátně atmosférická záležitost, jíž posouvá vpřed hutný příběh a precizně zpracované napětí s hororově pohádkovými momenty. Pokud tedy hledáte neotřele pojatou žánrovou podívanou, zde jste opravdu správně - tohle se totiž vážně moc povedlo. Skvělá práce!

Asi nikdo nečekal, že smutné vystřízlivění přijde tak rychle po vydařené resuscitaci. Čtvrtí Bad Boys s podtitulem Ride or Die v sobě totiž snoubí vše špatné, co poslední dobou trápí téměř všechny oprášené návraty na stříbrné plátno. Tím nejzásadnějším je samozřejmě všudypřítomné odkazování a krkolomné příběhové navazování na předešlé tři díly, díky čemuž se začne celý projekt pomalu ale jistě topit ve své vlastní šťávě. Postupem času tento do sebe zahleděný koktejl začne velmi úspěšně nudit, což má za následek utrápené pohledy na displej hodinek, po nichž přichází mírné zděšení nad tím, že do konce zbývá ještě zhruba hodina. Nastalé situaci nepomáhá ani fakt, že ústřední duo se vůbec, ale vůbec nikam neposunulo. Po celou dobu jsem měl pocit, že koukám na zastydlé pubescenty, jejichž neustálé hlášky posouvaly celý snímek na neúnosnou hranu sebeparodie. To je nejvíce citelné zejména u postavy Marcuse, jehož "ezo" moudra jsou pomyslným posledním hřebíčkem do rakve celého projektu. Za zmínku zde tedy stojí pouze akční stránka, která je prostě a jednoduše úžasná. Všechny kamerové veletoče dokonale souzní s precizní choreografií, což dohromady vytváří výbušný akční balet, u něhož jsem měl sto chutí si ho pustit znovu a znovu. Je tedy velká škoda, že se tyto sekvence nemohou opřít o nějaké hutné pojivo, které by vytvořilo patřičně skvělý filmový zážitek. Takto si ty akční části budu časem opakovaně přehrávat jen na YouTube vědouc, že by si zasloužili mnohem vyzrálejší filmovou značku. (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „You're my bad boys. Now clear my name.“

Drtivá většina recenzentů si zde stěžuje na fakt, že v příběhu o slavné wrestlerské rodině je velmi málo skutečného wrestlingu. Já si však naopak myslím, že právě tomuto zjevně přímočarému přístupu se chtěl režisér Sean Durkin co nejvíce vyhnout. Snímek The Iron Claw totiž funguje nejlépe v psychologické rovině, v níž se synové snaží stůj co stůj zavděčit dominantnímu otci, který si skrze ně plní své vlastní sny. To co tedy na začátku vypadá jako idylická domácnost se postupem času mění v neutuchající teror, před nímž není úniku, což vyeskaluje v sérii nevyhnutelně nešťastných událostí. V tomto bodě je tedy záhodno zmínit skvěle dávkovaný scénář, který z dané polemiky a úžasných exteriérů či interiérů těží své maximum, v čemž mu velmi pomáhají i skvělé herecké výkony všech zúčastněných. Když tedy všechny tyto ingredience spojíte dohromady, vznikne Vám výbušně dramatická podívaná, která Vás ve svých nejlepších momentech dokáže velmi slušně strhnout. Pokud tedy hledáte neotřelý náhled na wrestling, potažmo i na jeho zákulisí, The Iron Claw je přesně tím pravým. Skvělá práce! (KVIFF.TV) „I used to be a brother.“

Zbytečně natahovaná režisérská exhibice, která má díky svému nesourodému zpracování velmi pramalou šanci zaujmout jak nové, tak i zejména to staré diváctvo odkojené na snímku z roku 1976. Ve finále zde tedy dostaneme zoufale prozívanou a rozmělněnou podívanou, u níž stojí za zmínku jen hrstka atmosféricky vystavěných scén. A to je vzhledem k neuvěřitelně olbřímí stopáži, a především onomu legendárnímu filmovému odkazu vážně hodně málo. Škoda.

Série krátkých animovaných epizod, díky nimž si fanoušek legendárních filmů může doplnit poměrně zásadní chybějící střípky z tohoto pochmurného vesmíru. Mými favority z tohoto vtahujícího sci-fi souboru jsou pak zcela bezkonkurenčně "A Detective Story" a "The Second Renaissance".

Zoufale podprůměrný rádoby hororový počin, v němž se vše stane podle již mnohokrát viděné a tím pádem i značně ošoupané šablony. Ve finále zde tedy zaujme jen jedna bravurně vystavěná atmosférická scéna s Kouzelníkem a jeho truhlou. Avšak zbytek užitých ingrediencí je jen a pouze nudný a šedivý balast, na nějž se za pár měsíců zcela zapomene. Škoda.

Dokonalost. Tuto minisérii z pera Taylora Sheridana nelze pojmenovat jinak, jelikož na půdorysu minisérie črtá dokonale vtahující příběh, v jehož nejlepších momentech jsem se neubránil srovnání s těmi nejslavnějšími westerny. To je dáno především díky scénáři, který díky skromným deseti dílům nemá místo na nějaké zbytečné či hluché scény, prostě pádí vpřed jako splašené stádo mustangů. Celý projekt má díky tomu velmi specifický spád, díky němuž tuto kovbojskou epopej velmi pravděpodobně slupnete na jeden zátah. Musím zde samozřejmě zmínit i perfektní herecké výkony, z nichž nejvíce vyčnívá již tradičně spolehlivý Sam Elliott, přičemž i díky němu a zbytku ansámblu Vás 1883 vtáhne do středu dění jako nic jiného. Co tedy dodat na závěr? Po zhlédnutí mírně rozpačitého prequelu "1923" jsem opravdu nedoufal, že další dílek do skládačky rodiny Duttonů bude takto precizně vysoustruženou záležitostí. Jsem vážně velmi rád, že Taylor Sheridan a ostatní tvůrci zde zacementovali své již nezpochybnitelné kvality a naservírovali nám tuto nekompromisní westernovou bohoslužbu na stříbrném podnose. Výborná práce! (SkyShowtime) „The World Doesn't Care If You Die. If You Bleed On The Ground, The Ground Will Drink It.“

Je to už dlouhých 9 let co jsme naposledy zavítali do Pustiny. Od té doby se přihodilo mnohé, avšak naděje v další dílek této šílené mozaiky stále doutnala žhavým uhlíkem ukrytá kdesi v zadním koutku filmového srdce. Jak se tedy legendárnímu režisérovi George Millerovi povedl návrat do těchto kýžených vod? Po návratu z kina mohu s velkým uspokojením konstatovat, že Furiosa všechny nedůvěřivce a posměváčky zadupává hluboko do radioaktivního písku, jelikož právě tento zářez dosáhl nemyslitelného – prorazil strop filmové dokonalosti a míří k ještě větším výšinám nežli jeho nahrubo vysoustružený předchůdce. Na rozdíl od "Fury Road" zde totiž vyjma precizních a úžasně nasnímaných akčních sekvencí (opět jsem sbíral spodní čelist z podlahy) dostáváme i lícující příběh, díky němuž najednou celý tento projekt působí svrchovaným a uceleným dojmem. Za zmínku rovněž stojí i scénář umně rozdělený do pěti kapitol, v nichž sledujeme postupný zrod známé Imperátorky tak jak ji známe ze snímku z roku 2015. V tomto bodě je také záhodno vypíchnout i herecké výkony, které přirozeným a zemitým dojmem dochucují již tak třaskavou atmosféru. Co tedy dodat na závěr? Jsem vážně velmi rád, že se George Miller rozhodl vydat komplexnější cestou a ukázal nám fungování tohoto světa se všemi jeho zvrácenými zvyklostmi. Díky tomu jsme totiž dostali diametrálně odlišný film, který sice stojí na stejných nohách jako jeho předchůdci, avšak v tomto případě dostáváme i něco navíc než jen fyzickou akci. Doufám, že Miller stále neřekl poslední slovo, jelikož jeho dravý režijní styl a přehršel tvůrčích nápadů, z nichž by každý bez přehánění vydal na samostatný projekt, by si ještě několik výletů mezi rozpadající se společnost určitě zasloužil. Ve skrytu duše se ale modlím, abychom zase nečekali tak moc dlouho. Výborná práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „There will always be war. But to get home, Furiosa fought the world.“