gudaulin

Jakmile jsem uviděl  jméno na režisérském postu, bylo mi jasné, že se spokojenost nemůže dostavit. Svými dosavadními kousky mě Jasmila Žbanič nedokázala na rozdíl od filmové kritiky o svých kvalitách přesvědčit. Ani Aida neoplývá darem své diváky strhnout, stejně jako u předchozích prací Žbanič jsem měl pocit nevýrazné práce s filmovým obrazem a neschopnosti vyvolat u diváka emoce v místech, které by si to zjevně zasloužily. Po umělecké stránce sice jen průměrné, ještě je tu ale výbušné téma největšího masakru s příchutí genocidy od 2. světové války na teritoriu Evropy... Lehce tedy přimhouřím oko abych si obhájil čtvrtou hvězdičku a 70 % celkového dojmu

Snímek těží z popularity seriálu a z charizmatu hlavní postavy, scénáristicky je ale někde na úrovni 5. série, což není pochvala, jen konstatování, že únava scénáristického týmu se dostavila už dřív. Ve zvýšené míře můžeme pozorovat sentimentální prvky v podobě flashbacků z Cirova dětství a "otcovského" vztahu k italské komunitě jeho kumpánů, stejně jako stesku po Cirově ztracené rodině.  S logikou myšlení a chování postav si scénáristi rovněž hlavu nelámou, což se nejvíc projeví ve scénách závěrečného účtování. Ciro má na mafiána pozoruhodnou schopnost pronášet v nevhodných situacích procítěná moudra a házet do placu vznešené myšlenky, jenže to působí neautenticky a rušivě. Divák neznalý seriálově Gomory se navíc v postavách a jejich vztazích nebude  plně orientovat.  S ohledem na seriálovou nostalgii naděluji 3 hvězdičky a 65% celkového dojmu.

Western zajímavý tím, že rozehrává motivy pro žánr poněkud netradiční. Kombinuje westernovou polarizaci charakterů a život na americkém západě s žánrem detektivky a nutno říct, že ostudu si Tom Gries neudělal. Pravda, Breakheartský průsmyk je snímek, který si užijete tehdy, pokud nepodrobíte scénář kritickému zkoumání a neřešíte uvěřitelnost megalomanského spiknutí, které vám scénárista předkládá. Je to jednoduše dobrodružná pohádka, kde musíte s přimhouřeným okem přijmout řadu scénáristických můstků, kterými si tvůrci vypomáhají. Oceňuji herecké výkony a scénu, kde se parní lokomotiva šplhá po strmých kopcích a zdolává stařičké mosty. Celkový dojem: 60 %.

Intelektuální výzvu Tenet určitě nepředstavuje a patří k snímkům, které si užijete tím lépe, oč méně budete přemýšlet o časových paradoxech, motivech filmových hrdinů a jejich cestě za porážkou bondovského zlosyna. Jako popkornovka, která úmyslně připomíná příběhy agenta 007 ve sci-fi kabátku, a jako akční spektákl ale Nolanův snímek opravdu funguje. Díky Johnu Washingtonovi tak vlastně máme prvního "nebílého" Bonda v historii. Pobavil jsem se dynamickým úvodním přepadením opery, kdy Nolan vyšel ze skutečného teroristického aktu, potěšil mě i Kenneth Branagh, který svého padoucha záměrně přehnaně buduje jako monstrózní zrůdu komiksových rozměrů. Celkový dojem: 65 %.

Když jsem před mnoha lety četl Waltariho rozsáhlý román, byl to pro mě po všech stránkách hluboký zážitek. Waltari Sinuheta pojal jako možnost přiblížit západnímu čtenáři všechno, co v době vzniku románu bylo o starém Egyptě a jeho kultuře známo. Egyptologie se sice rozvíjí, nové objevy by možná trošku revidovaly obsah Waltariho textu, ale přesto věřím, že kdybych se k četbě vrátil, rozhodně nebudu zklamaný. Curtizův film je pouhou historickou připomínkou určité kapitoly vývoje americké studiové kinematografie. V 50. a 60. letech tyhle nákladné kostýmní projekty ze starověkých říší letěly a představovaly výkladní skříň tehdejší produkce. Co naplat, k vrcholům Egypťan Sinuhet určitě nepatří a dnes už přímo vadí mělkost a osekání mnohavrstevných románových motivů. Je to prostě kostýmní biják z 50. let... Celkový dojem: 40 %.

Čtvrtou hvězdičkou Svatebnímu hostu úmyslně vycházím vstříc, protože se mi zdá poněkud podhodnocený. Nicméně zdrženlivým nadílkám rozumím, protože režisér se nedokázal rozhodnout, jaký žánr vlastně točí, a označení thriller je poněkud zavádějící, resp. neuspokojivé. K tomu totiž nedokáže Winterbottom náležitě budovat a udržovat napětí. Je to prostě hybrid, který osciluje mezi dramatem (kterému ale na druhou stranu schází hlubší psychologický profil obou hlavních postav) a již zmíněným thrillerem. Snímku ale pomáhá exotické prostředí Pákistánu a Indie i téma dohodnutých a vynucovaných svateb. Herecky bez problémů, jak půvabná Radhika Apte, tak Dev Patel odvádí, co se od nich očekává. Celkový dojem: 65 %.

Ne, nebudu házet superlativy a v hodnocení zůstanu výrazně rezervovaný. Jsou režiséři, kteří adaptaci několikasetstránkového románu úspěšně vměstnají do dvouhodinového bijáku, Hamagučimu se adaptace povídky o jedné desetině rozsahu roztáhla do tří hodin. Zvládl jsem zhlédnout snímek na třikrát a to není dobrá vizitka. Neustále jsem totiž měl dojem, že sleduji šneka, který si vzal dovolenou a opravdu nikam nespěchá. Film se vleče a i když rozehrává zajímavé motivy ohledně uměleckého tvůrčího procesu a psychologická rovina vyrovnávání se s odchodem blízkého člověka je podnětná, na vyšší hodnocení to opravdu nevytáhnu. Celkový dojem: 55 %. Jímá mě hrůza při představě, na kolik by se v rukou režiséra protáhla adaptace nějaké tlusté bichle ruského klasika 19. století.

Divadelní světáci sklidili od uživatelů databáze chladné  a spíše odmítavé reakce z prostého důvodu. Popularita filmového zpracování, kdy režisér Podskalský angažoval nejlepší komediální herce oné éry, je příliš vysoká a film je navíc obecně známý do té míry, že dochází k nevyhnutelnému srovnávání, ze kterého - zcela logicky - nemůže brněnský soubor vyjít vítězně. Pokud si ale uvědomíte, že divadelní kus používá jinou estetiku a využívá jiný styl herectví, oprostíte se od vzpomínání na herecké legendy minulosti, výsledek bude nejspíš výrazně lepší. Já si Světáky užil, zejména trojlístek zedníků pobavil a snesl vysoká očekávání, ani choreografie a scéna mě nezklamaly. Za mě 75% celkového dojmu.

Pod scénářem jsou podepsáni dva tvůrci, neměl jsem ale pocit, že výsledek je plodem jejich spolupráce. Spíš mi přijde, že každý psal polovinu a nedomluvili se na základních pravidlech. První díly se nesou v duchu rafinovaného soupeření čtyř tajných služeb, mezi kterými obratně proplouvá a rozehrává své hry dvojitý agent Viktor, který už zase touží změnit vlajku svého chlebodárce. Je to napínavé, uvěřitelné a podepřené neokoukanými rumunskými herci.. Ve druhé půli se to překlopí v naivní popkornovku  se schématickými postavami a absurdními nápady jako je přepadení amerického velvyslanectví rumunskými špióny. Nehodnotí se to lehce, přikloním se ke kompromisním 3 hvězdičkám a 55% celkového dojmu.

Na tak kvalitní soubor, jakým disponuje Činoherní klub, je s podivem, že dramaturgie vytáhla tak obstarožní divadelní kus, který by se hodil do reportoáru nějakého vyloženě komerčního souboru. Chápu, že každé divadlo musí mít v záloze něco nenáročného, ale i to se dá nastudovat a upravit, aby výsledný efekt byl lepší. Petr Nárožný ve 72 letech je už na sukničkáře, který utáhne tři ženy na vařené nudli, přece jen přestárlý, Mojmír Maděrič svého podváděného manžela podává jako trapného slabocha a Nela Boudová přehrává, až to pěkné není. Snad jedině Dana Černá zaslouží palec nahoru a Ondřej Vetchý má komediální talent na rozdávání, takže tihle dva zachraňují třetí hvězdičku. Celkový dojem: 55 %.