Devadesát Dva

Patrick McGoohan, jehož zde téměř těžko spojitelný, obličej si pamatuju nejvíc z role krále Eduarda I. ve 'Statečném srdci' (stejně tak byla použita i tahle filmová podoba v kresbě v knize 'Samovládci a diktátoři', kde byl rovněž Eduard I. - kniha, ve které jsem si jako kluk moc rád listoval i četl). Nicméně, 'The Prisoner' (o kterém jsem slyšel snad jen díky faktu, že Christopher Nolan plánuje udělat remake téhle minisérie) nemůže být v tomhle projektu dále od historického dramatu. McGoohan tu hraje špiona, který se rozhodne pověsit svoji práci na hřebík, nicméně je před svým odchodem uspán a probudí se v mysteriózní vesnici, kdesi na pobřeží, izolované od civilizace... hned od začátku si člověk připadá jako v Kafkově Zámku (mimochodem aktuálně k poslechu na Vltavě ke 100. výročí úmrtí). Samozřejmě show má úsměvnější charakter z dnešního pohledu spíše blíž k Wonkově továrně na čokoládu s jeho umpalumpy, nemluvě o tom obřím bílém balónu, který tam pořád poletuje a hlídá a kontroluje. Dá se čekat, že vylíčení něčeho extravagantního z roku 1967 nebude působit podobně... (in progress)

Při délce 102 min se to Jimmy snaží občas natahovat a nenudit, což se mu daří plejádou různých nápadů, i pokud jde o práci s publikem, jeho kresby, testování limitů toho, co nekorektního mu ještě projde. Bavilo mě jak dělal všechny možné akcenty, které musí pochytit na základě určité fráze, dělám to podobně a proto mě to taky baví. Jako komik je tu pořád stejný, zachovává si svoji ostrost, rychlost, pohotovost při reakci na publikum a nebojí se být ostřejší... ale první polovina mě bavila hodně a ta druhá zase už tolik ne.

Film jako 'Hit Man' má na začátku takovou woodyallenovskou nenucenost, s jakou plyne jeho zápletka, ale přišlo mi, že taková byla jen jeho slupka, protože jakoby se postupně vyvíjel z něčeho, co vypadá jako komedie, do něčeho, co vypadá jako thriller, ale vlastně to není ani jedno (trochu podobné žánrové mixéry lze jako trend spatřit u jihokorejských filmů, nebo, nejlepší příklad, Wheatleyho 'Kill List' - rodinné drama, co přejde do thrilleru a pak končí jako čistý horor). Když jsem uviděl, že něco jako tohle režíruje Richard Linklater, který spolu s představitelem hlavní role, Glenem Powellem, napsali scénář, nějaké očekávání se dostavilo. Nicméně je taky fakt, že jsem nic z novější tvorby (poslední dekáda) známého režiséra neviděl. Tenhle snímek se soustředí na středoškolského učitele filozofie/psychologie, Garyho, který si ve svém osobním znuděném životě přivydělává tím, že je technik pro policii. Když jim vypadne týpek, který předstírá, že je nájemný vrah, aby donutil podezřelé k přiznání, Gary je přinucen zaskočit a předstírat roli sám... a jelikož mu to jde, vedení se rozhodne ho do role falešného vraha obsadit namísto původního borce, který si to samozřejmě vezme osobně a začne to Garymu dávat pasivně sežrat. Gary se začne různě maskovat, charakterizuje to, jak si myslí, že by podezřelí chtěli, aby jejich nájemní vrazi vypadali (na základě jejich profilu, než se s nimi setká). Při jednom ze setkání se Garyho zahledí do jedné podezřelé, která je "krásná a čistá duše" a pak překračuje svoji hranici a pravomoce, a setkává se s ní dál, jako svoje hitmanovské alterego Ray, což začne zamotávat celý koncept a premisu filmu. Do půlky si říkáte, že víte, jak to bude, že na komedii je tam málo k smíchu, na romanci je tam málo romance, na thriller málo thrilleru (něco jako když jsem nedávno viděl 'Nesnesitelnou krutost', mělo to vše, ale nic z toho silně, pořádně, takový nevýrazný kus). Tohle je spíš jeden z těch filmů, který je takový chameleon, podobně jako hlavní postava... dvojice se střetne a hodně píchají a najednou je to jak 'Poslední tango v Paříži'), pak dojde na vydírání a najednou je to jako thriller atd. Jako celek to tolik nenadchne, ale je zajímavé, že ta část, kde se některé filmy mají hodně tendencí táhnout, okolo poloviny až do 3/4 je tu vlastně nejsilnější. Snaží se to nejdřív hodně vařit z toho, že Gary se hodně převlíká. Má to skoro dvě hodiny a to je dost na takovou věc. Myslím si, že jestli v něčem mohl film excelovat, ale minul to, tak všechny ty interakce mezi lidmi a jejich "proč a jak" se dostali k tomu, že si chtějí najmout vraha. Glenn nehraje špatně, Adria Arjona je zase pěkná sexy prdelka, což je to hlavní, co se po ní chtělo a vrcholem filmu je pak potom, co jí Gary odhalí svou pravou identitu, že je přinucen napíchnutý k ní jít a jako Ray s ní udělat rozhovor, zatímco jí na mobilu píše instrukce a ona musí hrát s ním a následně celý ten segment s otravným kolegou, který se pak dvojici snaží vydírat. Film má i solidní filozofické pasáže okolo identity a je inspirovaný příběhem skutečného člověka. Nakonec vlastně příjemné překvapení, čekal jsem, že to bude větší blbost. 7/10