Monkey Man
Monkey Man
Opičí človek
Monkey Man
Monkey Man
Monkey Man
Režie:
Dev PatelKamera:
Sharone MeirHudba:
Jed KurzelHrají:
Dev Patel, Sharlto Copley, Sikandar Kher, Pitobash Tripathy, Sobhita Dhulipala, Vipin Sharma, Makrand Deshpande, Ashwini Kalsekar, Adithi KalkunteObsahy(1)
Když byl Chlapec (Dev Patel) hodně malý, vyprávěla mu matka legendu o mýtickém opičím králi Hanumanovi, který pomáhal bezmocným, stíhaným útlakem i křivdami. Pak mu přímo před očima matku zavraždí představitelé moci a chlapci dojde, že žádný Hanuman neexistuje. Možná i proto už jako dospělý v masce opičáka obráží nelegální zápasy, kde se nechává do krve ztlouct populárnějšími zápasníky. V těch nejtemnějších uličkách města hledá cestu k „těm nahoře“, kteří mu před lety tak fatálně ublížili. Když ji nakonec objeví, promění se v impozantní a zároveň děsivý nástroj pomsty, jenž ho má zbavit všech stínů z jeho minulosti. Dokáže to sám? A co se s ním stane, až na téhle cestě lemované smrtí dorazí na konec? (Cinemart)
(více)Videa (11)
Recenze (198)
Dev Patel natočil technicky dobře zvládnutý akční biják o pomstě, ve kterém si i zahrál. Lehčeji a pohodověji laděný začátek s prvním akčnějším vrcholem celkem navnadí. Pak ale začne příliš dlouhá nudnější pasáž "obrození" plná rádoby chytrých a filozofických řečí, z nichž de facto vyznívá hlavní poselství "nakopej tomu hajzlovi prdel", plná trénování ve stylu "Kickboxer" a otravnýho dědka s bubínkem. Načež musí přijít samozřejmě akční finále. Za týden už nebudu vědět, o čem to bylo. Prostě další dobře natočený, ale jinak spíše natahovaný a rutinní film plný bitek a ran pěstí... Hlavní hrdina celkem sympaťák, ale příběh bez zajímavějšího nápadu a tak trochu "bez duše". ()
Level filmařiny, o který si Jonh Wick může nechat jenom zdát! Prostě proto, že Opičák rozehrává velkej příběh pomsty, kterej není jenom o tom bejt akční a cool za každou cenu, ale sází napříč celou stopáží i nosný motivy víry, mystiky a chudoby. Na všech levelech to navíc funguje perfektně, i díky skvělýmu soundtracku. Patel si vzal to nejlepší z dravosti Dannyho Boyla, hravosti Guye Ritchieho a vyšvihnul jeden z nejlepších režijních debutů posledních let! ()
"Opičí muž" představuje dnes na poli akčního filmu podobné zjevení jako svého času první "John Wick", ale má ještě zásadní body navíc za ohromné srdíčko. Je nesmírně sympatické, že tento přímočarý a současně formálně vydřený bitkovací biják o pomstě vznikl coby vysněný autorský projekt, dokonce ještě vyvzdorovaný vůči všemožným protivenstvím. Dev Patel, kterého všichni vnímají jako herce citlivě charakterních rolí, se tu vrací do svého dospívání, kdy na soutěžní úrovni praktikoval takewondo. Respektive jde ještě dál do dob, kdy nadšeně sledoval fyzicky uhrančivé a emancipačně formující bijáky s Brucem Leem. Krom toho také zúročuje svou poučeně diváckou erudici vůči akčním filmům s bojovými uměními a jejich západním, dálnovýchodním i indickým milníkům z nadcházejících dekád. Jenže "Opičí muž" nepřináší pouze nadšenecké reference, které Patel přiznává a vyzdvihuje. Dokáže na nich zcela soběstačně stát a posouvat je dál - ne nutně nějakou sofistikovaností či cílenou pompézní radikalitou, ale čistě léta kumulovanou touhou ukázat, co v sobě nosí. Pomyslnému ringu akčního žánru poslední roky kralovala stáj 87eleven. Ta sice stále ještě dokáže občas vycenit zuby s každým novým "Johnem Wickem", ale protože se její styl stal standardem mainstreamu, působí už značně okoukaně i vyčerpaně. Patel a jeho tým v této analogii představují ony mladé, dravé a hladové otloukánky a outsidery, na které si nikdo na začátku nevsadí, ale na konci souboje mají na své straně srdce celého davu. Patelova kombinace bollywoodské barevnosti, eklektické multikulturnosti (ve smyslu estetické, žánrové i co do tradic bojových umění) a vše prostupujícího nadšení by sama stačila na ozvláštnění a vítězství na body. Ale pak je tu ta přízemní, bestiální choreografie a především nevídaná kamera, jež je dílem nováčka Stephena Renneyho povýšeného z kaskadéra na vodiče kamery, které svou dravostí, syrovostí, nekompromisní fyzickou energií a divokou dynamikou trhají usedlou konkurenci na kusy. ()
Kdo čeká akční zátah a wicked nářez, bude zákonitě zklamaný, byť už si nevzpomínám, kdy jsem naposledy viděl film, který vyzařuje tak ryzí a hmatatelný vztek až nasranost. Patel natočil v něčem vlastně křehký příběh o brutální pomstě, který na půdorysu mýtu o opičím králi hrozí pěstí na současnou Indii a její sociální propasti a nepravosti. Je to film osvěžující v tom, že nebuduje macho mstitele, ale postavu, která musí napřed sladit svou mužskou a ženskou část, aby se mohla stát (opičí) pěstí spravedlnosti. Opičí muž hezky mytologizuje, pracuje s antitezí obrazu Indie jako země světla, vůní a barev, jaký známe z otřesného Milionáře z chatrče. Dev Patel hraje all-in na obou postech. Herecky intenzivní, režijně nápaditý - už to, jak film invenčně pozmění styl a vypráví tentýž příběh dvakrát, mě spolehlivě udrželo. Motiv mateřství a z něj plynoucí křehkosti novodobého Hanumana mě navíc dostal emocionálně. Výsledek? Film, který sice akcí šetří, ale nepůsobí nijak chudě. Na svoje momenty se stejně jako hlavní hrdina poctivě nadře. Opičák mě sejmul. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (13)
- The Telegraph o filme napísal: "Patelov režijný debut je úžasne násilný, odborne zinscenovaný slugfest Johna Wicka v Bombaji, avšak Patel možno týmto plytvá svojím talentom." (Arsenal83)
- Patel pozval Pitobasha Tripathyho na konkurz na rolu Alphonsa po tom, čo ho videl vo filme Miliónový nadhadzovač (2014). (Arsenal83)
Související novinky
Jurské město nabírá další obsazení
Sedmý film dinosauří série se hýbe kupředu raptořím tempem. Mnoho času totiž nezbývá, premiéra filmu, jehož údajný název má být Jurské město, je pořád stanovena na klasický letní blockbusterový slot… (více)
Nevím přesně, co jsem od tohohle filmu čekala, ale bylo fajn, že jsem nakonec dostala ještě o trochu víc. Extrémně víc. Protože tohle byla zábava přesně podle mého vkusu. Ale abych to vysvětlila tak nějak, aby to dávalo smysl. Já si zvládnu užít akční film, kde jde jenom o akci. Když je dobře natočená, dejte to sem hned teď. Ale potom jsou tady ty druhé akční filmy. Ty, kde je toho víc. A tady je to "víc" prostě tak skvěle zakomponovaný do většího obrazu, že byť je ten celý ten revenge základ poměrně jednoduchý a sám o sobě nepřináší nic nového, takhle zpracované je to prostě moc fajn koukatelný, působí to jinak a je strašně příjemný mít možnost film vidět v kině. Moc mě bavilo, jak je vedeno odhalování minulosti (přestože to divák už dávno ví, zvládne to působit napínavě, krutě i křehce). Tady je to celkovým vyprávěním opodstatněné a logické (i to, že potom všechno vlastně uvidíme znovu, jenom jinak). Za mě je to další dílek způsobu, jak se tady pracuje s první a třetí částí, a jak je celkově natočené. Všechny barvy, roztřesená kamera, rozmazaný záběry, ty nedokonalosti začátku...jak to skvěle vysvětlí prostředek (prostřední zpomalení je naprosto luxusní a sedí tam jak rozbitá flaška na krk) a závěr jenom potvrdí, proč je vizuál jaký je...sakra, na tenhle film se tak krásně kouká! Ve všech těch třech částech! Každá minuta, každý záběr, každá barva, každý zvuk na pozadí a hudba celkově. Je to správně drsný a krvavý a těch pár jemných vtípků působí, že tam fakt patří, a ne že tam jsou, aby bylo odškrtnuté, že to tam je. Ano, narážka na Wicka vtipná a milá...ale ve výsledku na mě působila úplně mimo v rámci tohohle konkrétního filmu. Protože byť je jasný, jak to skončí a kam to dojde, tak tam bylo dost momentů, kdy jsem si říkala, že by to chtělo pauzu, aby si chudák opičák mohl oddechnout. Ať už fyzicky, tak psychicky. (Už jsem zmínila, jak je prďácky natočená akce? Luxusní!) O Johna jsem se bála možná jenom tak v prvním filmu. Ale tady jsem před sebou měla člověka. Kosti, maso, krev. A že z něj tekla poměrně dost. Všechno, na čem záleží, abych měla i jinou emoci než tu primární: nakopej všem prdel. Tohle za mě byl kompletní balíček. Ale je tady ta druhá věc...snažila jsem se v sobě srovnat, zda to bylo tím, že nebyl čas nebo jestli to tam není, protože to není podstatné: vedlejší postavy. Zda mi vadí, že nemají svoje uzavření, že o nich nevím víc. Ale bylo to vlastně třeba? Tenhle film se nesnaží zachránit celý svět. Tohle je příběh o pomstě jednoho člověka, který se postupně z bláta a špíny těch dole dostane až k tomu třpytivému a falešnému pozlátku těch nahoře, aby si pro ní přišel. A není tady od toho, aby si dělal kamarády nebo se zajímal o ostatní. Byť některé jeho činy mohou působit, že to dělá kvůli nim. Ne, dělá to všechno kvůli vedlejším efektum, z kterých bude později profitovat. Ví, proč tohle všechno dělá a jde si za tím. A protože je to tady dostatečně vykreslené, beru to jako dobrou věc. Neuhnout z cesty, kterou se chci dostat do cíle. Samozřejmě je to cesta i poznání sebe sama. Tohle poznání, které vychází pouze z poznání sebe, bez ovlivnění ostatními lidmi. Možná proto mi prostřední část strašně sedla. A celý to díky drží ní pohromadě moc fajnově. No, asi jde poznat, že jsem si Opičího muže užila. Strašně hodně moc :) () (méně) (více)