Anatomie d'une chute
Anatómia pádu
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Režie:
Justine TrietKamera:
Simon BeaufilsHrají:
Sandra Hüller, Swann Arlaud, Milo Machado Graner, Jehnny Beth, Samuel Theis, Saadia Bentaïeb, Antoine Reinartz, Camille Rutherford, Sophie Fillières (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Úspěšná spisovatelka Sandra (Sandra Hüller) žije se svým manželem Samuelem a jedenáctiletým nevidomým synem v odlehlé chatě ve francouzských Alpách. Jednoho dne je ale Samuel nalezen mrtev. Byla to sebevražda, nešťastná náhoda nebo má manželovu smrt na svědomí samotná Sandra, jejíž svéhlavá povaha z ní dělá hlavní podezřelou? Veřejné vyšetřování případu odkrývá nejen okolnosti samotné smrti, ale také intimní a znepokojivé detaily jejich bouřlivého vztahu. Justine Triet natočila napínavé rodinné drama, které díky rafinovaně vystavěnému scénáři, nápadité režii a vynikajícím hereckým výkonům získalo na MFF v Cannes nejvyšší ocenění Zlatou Palmu. (Aerofilms)
(více)Videa (9)
Recenze (220)
Důvodů vyrazit do kina na letošního vítěze Cannes je celá řada: 1. Vynikající Sandra Hüller v ústřední roli spisovatelky Sandry, jejíž manžel jednoho dne záhadně umírá v domě, kde byla tou dobou přítomná pouze ona. Sandra dokonale zvládla zahrát ženu, která může být stejně tak zdrcená vdova jako chladnokrevná vražedkyně. 2. Vystavění zápletky od několika okamžiků před úmrtím Sandřina manžela až k několikadennímu soudnímu procesu se Sandrou. Film má dvě a půl hodiny a není to jednoduché pokoukání, přesto vás udržuje v napětí až do konce, protože prostě nevíte, co si máte myslet. 3. Herecký představitel Sandřina jedenáctiletého nevidomého syna, se kterým po většinu času soucítíte a v jednom momentu ho chcete zabít. Klučina to zahrál skvěle a klobouk dolů také před psím "hercem". Co bych ale přece jen Anatomii vytkla, je možná až přílišná snaha o chirurgickou přesnost ve všech směrech, z celého výsledku se tak vytrácejí emoce, s čímž souvisí i téměř nulové napojení na hlavní hrdinku. Byla jsem ale upřímně zvědavá, jak všechno dopadne. Výborný film, pokud chcete trochu potrápit mozkové závity. ()
Original Title: Anatomie d’une chute. Odkedy som vyšla z kina, premýšľam a hlavu si lámem nad tým, ako to vlastne bolo?! Hmh, asi si má každý vytvoriť vlastný názor. Bola to nešťastná náhoda, bola to samovražda, vražda? Aj napriek týmto nejasnostiam (otvorené konce veľmi nemusím a ja osobne sa asi najviac prikláňam k vražde) je Anatómia pádu veľmi dobrý film. Tento rok sa Sandre Hüller naozaj darí. Skvelý herecký výkon. Detský herec Milo tiež super. Bonus je zasnežené prostredie francúzskych Álp, aj keď to, čo sa deje na plátne je tak pútavo natočené, že prostredie tu nezohráva dôležitú rolu. Film na zamyslanie a premýšľanie, jeden z tých, ktorý tak rýchlo z hlavy nevyšumí, len keby som vedela ako to vlastne bolo. [KINO ATLANTIS]. 75%. ()
Nebudem klamať, že ma táto procedurálna dráma nestrhla. Pomalé, sústredené a chladné rozprávanie dokáže pohltiť a klásť správne otázky. Aj keď ich nie vždy zodpovie. Výsledok vyšetrovania je nepodstatný a viac sa tematizujú životné pravdy, ktorými si mnoho ľudí pri svojej každodennej existencii prechádza. Možno vyžaduje trochu viac trpezlivosti, no nakoniec dokáže chytiť pod krkom a vyvolať debatu. ()
RECENZE: Vinna? Posuďte sami, hlásí Anatomie pádu - Českokrumlovský deník Málokdy se v kinech zjeví film, jenž dokáže úsporně a nenuceně odvyprávět silné drama, aniž by se tvůrci místy podbízivě snažili předávat divákům patenty na velké pravdy. Anatomie pádu, letošní vítěz Zlaté palmy na festivalu v Cannes a teprve třetí celovečerní projekt režisérky Justine Trietové, je přesně jedním z té malé hrstky případů. O čem pojednává? Hlavní hrdinka – spisovatelka je po tragické smrti manžela nařčena z jeho vraždy. Na povrch vyplívají nové skutečnosti pramenící z poznamenání partnerského vztahu synovou nehodou a následného zcizení a závisti. Soudní drama či snad pouhá detektivka? Trietová zachází mnohem dále než jen k žánrové hříčce. Snímek vyniká úsporností procedurálního vyprávění budovaného v pomalejší náladě a chytře omezeného sevřeným prostředím prakticky dvou neustále se opakujících a z hlediska dramatického vývoje děje k sobě vzájemně odkazujících lokací. Ze složek stylových zaujme především nevšední práce s pohybem kamery, za níž usedl režisérčin osvědčený spolupracovník Simon Beaufils, ale také scénické využití klavíru coby jediné hudební složky. Pevná ruka režie a opora v kvalitním scénáři je znát v každé minutě, přičemž jednotlivé prvky jsou mistrně utkány do komplexního celku způsobem, že dílo funguje jako systém na všech úrovních. Zvláštní kapitolu si však zaslouží zejména herecké výkony Sandry Hüllerové a Mila Machada Granera. Hüllerová exceluje v roli tvrdé i nalomené spisovatelky, matky a vdovy, o níž si jen těžko lze udělat obrázek na první dobrou. Její postava je specificky nepřístupná, přesto díky Hüllerové herecké kreaci zůstává po celou dobu věrná. Pohled, s nímž se můžeme ztotožnit nejvíce, představuje malý Daniel, nevinný experimentátor, jenž se po vlastní ose snaží nalézt odpověď na otázku: Zabila máma tátu? Dětská autenticita výtečného Mila M. Granera se zde potkává s tichou osudovostí, jež nese dozvuky vlastní tragédie. Při aspirinovém testu, který chlapec zkouší na domácím mazlíčkovi, se vystřídá mrazivá tíseň s upřímným dojetím, kdy člověk malého hrdinu chápe, ale jen stěží ho jeho jednání zanechá chladným. Trietová skvěle reflektuje téma nemožnosti uchopit objektivní pravdu (viz. záměrně nejednoznačná fabule). Výsledný film je podmanivě strhující podívanou, již bych se nebál zařadit mezi největší počiny světové kinematografie za poslední dekádu. 85%. ()
Galerie (18)
Zajímavosti (17)
- Z hudobného hľadiska sú vo filme úmyselne použité kontrasty. Chlapec (Milo Machado Graner) počúva dve skladby pre sólový klavír: "Asturias" od Isaaca Albéniza a "Prelúdium č. 4 e mol" od Frédérica Chopina, čo je v opozícii voči svetu steeldrums (Caribbean steel drums) rappera 50 Centa, ktorého počúva jeho otec (Samuel Theis). (Arsenal83)
- Film zarobil za prvé tri týždne v USA cez milión dolárov, čo mu umožnilo umiestniť sa na jedenástom mieste v amerických pokladniach v tomto časovom úseku - čo je najlepší výsledok pre francúzsky film uvádzaný v USA. (Arsenal83)
- Na začátku filmu zazní instrumentální verze písně „P.I.M.P.“ od rappera 50 Centa. Spolupráci na této písni si zapsal také další americký rapper Snoop Dogg. Postava, která se ve filmu objeví jako první, je shodou okolností pes jménem Snoop. (UhLee)
Související novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (více)
49. ceny César ovládla Anatomie pádu
V pátek 23. února 2024 proběhl v pařížské koncertní síni Olympia slavnostní ceremoniál 49. ročníku předávání cen francouzské Akademie filmových umění a technik (Académie des Arts et Techniques du… (více)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (více)
38. Premios Goya – výsledky
V sobotu 10. února 2024 byly předány výroční španělské filmové ceny Goya. Slavnostní ceremoniál proběhl ve městě Valladolid, předávání cen tak vůbec poprvé probíhalo ve španělském regionu Kastilie a… (více)
Strhující vztahové a sociální drama, které nás na (pouze relativně) nejednoznačné situaci nutí podrobně zkoumat a reflektovat destruktivitu zažitého vnímání nerovnosti pohlaví (či obecně jakékoli jiné marginalizace) a zároveň i destruktivitu sebeklamu a výmluv, jimž se v takové nerovné situaci otevírá velice snadná cesta (spočívající zde v obviňování schopné a cílevědomé partnerky z vlastních selhávání) – a to v jejich osobním, vztahovém, rodinném i celospolečenském dopadu. *** Je rozhodně vzrušující sledovat, k jakým závěrům se přiklánějí které postavy a co o nich z toho lze soudit: „slaboši“ jsou přesvědčeni, že muž byl obětí své příliš emancipované partnerky, kdežto lidé zdravě sebevědomí, mající jak zdravou sebeúctu, tak i zdravý respekt k druhým, pro nic takového nemohou najít důkazy - ba spíše naopak, postupně naznávají, že Sandřina situace byla velice nelehká (cizí země, jazykové bariéry, nezralý, nespolehlivý partner), jen ona nebyla zvyklá si stěžovat. *** Ukázkovou je postava prokurátora, který vykazuje silné, ničím nepodložené přesvědčení o mužově slabší a nespravedlivě zatížené pozici ve vztahu a téměř až zapálenou nenávist k jeho přese všechno úspěšné a vyrovnané partnerce. Sledujeme, jak si z faktů konstruuje vlastní, svérázně pokřivený obraz Sandry (stejně jako Samuel), zřejmě iritovaný tím, že Sandra rozvrací jeho představy o roli spořádané ženy, manželky a matky, a bude-li osvobozena, otřese tak i jeho pozicí v systému. *** Pozoruhodné je uvědomění, že divák je oproti postavám v soudní síni ve značné výhodě, jelikož vidí celou skutečnou partnerskou hádku, z níž jsou Samuelova zuřivost i zoufalství stejně jako Sandřina snaha svému partnerovi věci nasvětlit z druhé strany naprosto zřejmé - to ale neplatí o pouhém zvukovém záznamu. Filmové postavy jsou tedy ponechány ve větší nejednoznačnosti a tedy i v nezbytnosti více se snažit analyzovat Sandřiny výpovědi, její skutečnou pozici ve vztahu (např. jak trpělivě akceptovala, že žije kvůli partnerovi už podruhé v cizí zemi, nemluví vlastním jazykem dokonce ani se svým synem, ustupuje Samuelovým výlevům a rozmarům, nenechává se při práci rozhodit složitými okolnostmi atd.), možnou objektivitu Samuelových obvinění a také zpytovat vlastní pohnutky ovlivňující jejich úsudek. Ale domnívám se, že i přes tohle vizuální nadržování (doteď si lámu hlavu, proč se Justine Triet takhle rozhodla, proč nenechala i diváky vystavené pouhé zvukové stopě té klíčové situace, ale zřejmě věděla, čeho si přeje dosáhnout) si do jisté míry musí i diváci klást stejnou otázku: jaké vnitřní pohnutky koho v kterou chvíli přiměly k tomu, že třeba i jen krátce váhal nad Sandřinou nevinou. I my jsme na to téma měli cestou z kina celkem přínosnou debatu. *** CHYBY: Našla jsem vad na kráse bohužel několik, což pro mě na rozumové rovině přesvědčivost snímku mírně oslabuje, ale ve výsledku jsem schopná je odpustit – dojem z něj zůstává stejně silný, jako by v něm ty chyby nebyly, a jeho výjimečnost i tak zasluhuje plný počet hvězd. --- Ta hlavní chyba je nicméně stěžejní a spočívá v tom, že snímek nenápadně od otázky, jestli se Samuel zabil nešťastnou náhodou, nebo byl zavražděn, přesouvá pozornost k otázce, zda se zabil sám, nebo byl zabit partnerkou. Sebevražda se přitom po výpovědi syna Daniela jeví nakonec jako nejpravděpodobnější – a na tomto základě je Sandra soudkyní osvobozena. Samuel se logicky jeví jako vyčerpaný člověk, který si nebyl jist svou odolností, vnímal sám sebe jako někoho v náročné situaci, komu docházejí síly a kdo se svým životem dost možná brzy skoncuje. Povídání o těžkém údělu vyčerpaného Danielova psa mělo být přesvědčivým příměrem sebelítostivého člověka. Jenže ono ve skutečnosti nedává vůbec smysl, aby se člověk pokoušel zabít skokem z druhého patra do sněhu! – a nejde přitom ani počítat s tím, že se při pádu praští hlavou o střechu přístěnku – nejpravděpodobněji by v takovém případě skončil s nějakým zraněním. Kdyby se Samuel chtěl skutečně zabít, pak by bylo namístě se oběsit, otrávit nebo to někam napálit autem v plné rychlosti. Nejpravděpodobnější je tedy nakonec nešťastná náhoda, ale v tom případě je Danielova výpověď zcela nepodstatná – a zároveň Sandřiny výpovědi o Samuelově opatrnosti zůstávají platné, takže je i to přece jen těžko pochopitelné. Další chybou je, že když Daniel vypovídá, že v psích zvratkách nalezl kousky bílých prášků, pak vůbec nedává smysl, aby prokurátor spekuloval o možnosti, že se Samuela mohla pokusit otrávit Sandra – v takovém případě by tablety musely být rozdrcené na prášek a nemohly by být vidět ve zvratkách – nikdo na to ovšem ani nepoukázal. *** (Ve Světozoru s Lí a R.) *~ () (méně) (více)