Pevnost Saganne

Autobiograficky laděná literární předloha patří do vlny generace "mladých rozhněvaných mužů", rozhořčených podvodem, za nějž poprávu považovali jatka "velké války", kterou u nás známe jako první světovou válku. Ambiciózní plebejec z rodiny, která to chce "také někam dotáhnout" se dostává do soukolí francouzské koloniální správy kdesi v Sahaře snad na alžírsko-tunisko-marocko-mauretánsko-senegalsko-nigerijských hranicích v romanticky děsivé krajině pohyblivých písečných dun. Částečný úspěch, vykoupený životy domorodců na obou stranách konfliktu, ho posouvá k jeho cíli - sňatku s milovanou mladou ženou - , za jehož obzorem se objevuje tajemná prostopášná i milostná a vášnivá krasavice počínajících středních let. Vše se rozuzluje na jatkách poziční války, když se předtím ještě naposledy prolnou tragické osudy lidí, drcených nelítostnou dobou. Film svou poetikou odpovídající spíše padesátým než šedesátým letům; vyniká skvělou krajinnou kamerou, která se doslova opulentně pase jak na historizujících interiérech pařížských i koloniálních rezidencí, tak na krajině saharské pustiny a velbloudích jízdních vojenských jednotek. Herci - v paměti zůstane nejen skvělý, tehdy už vyzrálý Depardieu, kouzelně erotická a současně naivní mladičká Marceauová i až démonicky a současně živočišně svůdná Deneuveová, která se tehdy nacházela v zenitu své sošně svůdné klasické krásy, snad nepřekvapí ale určitě také nezklamou. To, co je nejsilnější stránkou filmu, totiž zdařilé zachycení doby její vlastní současnostní optikou, mohou druzí naopak považovat za jeho nejpronikavější slabinu. Ať tak či onak, opuštěná pouštní pevnost, u níž poručík Saganne kdysi přes takřka stolety vybojoval svůj životní boj, stále stojí zpola zaváta závějemi věčně pohyblivých dun, proháněných a formovaných nikdy neumdlévajícím saharským větrem či vichrem. ... (12.06.2009)

Velkolepě pojatý film o francouzském důstojníkovi, který se vydává na jih do nehostinné saharské pouště, aby bránil francouzské zájmy a stal se národním hrdinou. Děj se začíná v roce 1911, kdy Saganne (Gérard Depardieu) opouští Francii a pod vedením plukovníka Dubreuilha (Philippe Noiret) získává zkušenosti a respekt arabských válečníků. Po úspěšné misi se vrací zpět do Paříže, aby se zakrátko znovu rozjel do Afriky bojovat proti sultánovi Omarovi. Jeho životní osudy přitom kříží dvě osudové ženy - dcera místního úředníka Madeline (Sophie Marceau) a pařížská novinářka Louise (Catherine Deneuve). Film je pojat vskutku velkolepě. Působivé scenérie jsou snímány s okázalou pečlivostí, je kladen důraz na každý detail - ostatně kamera a kostýmy byly nominovány na Césara... Tímto se však veškeré klady vyčerpávají. Film má bezmála tři hodiny a většinu času se neskutečně vleče. Chybí podstatnější akce, náznak hlubší myšlenky a v paměti utkví jen pár silných momentů. Překvapivá, ale poměrně zbytečná je role novinářky Louise, která vlastně nemá žádné opodstatnění a v závěru je docela nepochopitelná její proměna z noblesní pařížské ženy v ošetřovatelku. Pevnost Saganne není špatný film, ale k dokonalosti mu chybí docela hodně - především zajímavější scénář a lepší režie, která už v půlce povážlivě ztrácí dech... Tento snímek měl pravděpodobně velké ambice, ale skončil jako průměrný, místy docela nudný film. (28.07.2008)

...tedy, chvilku jsem si myslel, že se příběh dostane až do současnosti. Neuvěřitelná stopáž, která je trochu na obtíž dynamice a v některých momentech jsem měl trochu problémy udržet pozornost. Nicméně Depardieu podal výbroný výkon v tomto výpravném snímku a zároveň jsem ocenil postavu, kterou ztvárnil Noiret, trochu schovaného byrokrata v hodnosti plukovníka. Takoví zpravidla války přežívají a sbírají smetanu oproti těm, kteří nabízejí své schopnosti a nastavují své životy. (13.06.2010)

Pro mě neuvěřitelná nuda. Kdybych neviděl mladého G.Depardieu, tak bych si myslel, že se ten film natočil nedávno. slovba jako - miluji tě - jako by už mělo znamenat, že jde o vážnou záležitost. Slyšel jsem to tolikrát, a většinou šlo jen o planá slova. Hodí se do červené knihovny, ale ne to filmu, které má umělecké ambice. Takhle odflinknutý part o lásce dvou lidí, to už jsem dlouho neviděl. Co se týče zvedání si zásluh v armádě, taky pěkná bouda. Na místa se tlačí řada vojáků, ale nadřízení si oblíbí zrovna takového nevýrazného vojáka, který ani divákům dostatečně neprokáže, že je hoden povýšení, a buch, z vojína je důstojník, a z důstojníka "vojenský vůdce". (13.04.2014)

Sahara nikdy nebola a ani nebude "francúzska" , ani "americká", ani "nemecká". Sahara bude navždy africká. Patrila a patrí k ľuďom, ktorí v nej žili a žijú od nepamäti.. Výborné a kvalitné obsadenie dávalo tušiť, že film bude dobrý. Páčili sa najmä pasáže z Afriky. Prestrihy do európskeho prostredia skôr nudili, aj keď jemne dokresľovali spoločensko politickú situáciu vo Francúzsku začiatku 20. storočia, zbytočne však predlžovali celkovú stopáž filmu. Napriek tomu je film v celku pozerateľný. :). (25.08.2015)