Nemocnice na kraji města po dvaceti letech

Příjemná nejednoznačnost většiny charakterů původní nemocnice se během dvaceti let transformovala do zmateného kolotoče všemožných pocitů, ve kterém se sympatie a antipatie střídají tempem, ze kterého bolí hlava. Více než slibné herecké obsazení je pak jen trestuhodně nevyužitý potenciál, jakkoliv nezpochybnitelné kvality zúčastněných aktérů jsou promrhány utrápenou snahou hrát podle ukázkově nepovedeného scénáře. Charismatické Osobnosti, záměrně s velkým o, typu doktora Štrosmajera či Fastové byste hledali marně i naivně optimistickým okem, z lepší, tedy průměrné, poloviny dnes nutno zmínit Ivu Janžurovou a Tomáše Töpfera, ovšem vše navíc nově s nepříjemnou pachutí latinskoamerických skvostů doby současné. V aktuálním hodnocení tedy slabé tři hvězdičky víceméně z nostalgie, neboť i ten o pětinu století mladší sourozenec se sledovat dá, nicméně spíše než napjaté očekávání dalšího pokračování osudů oblíbených postav připomíná vyhlídka nového dílu značně rozpačitou zvědavost, kdo se zase s kým pohádal či vyspal. (18.04.2006)

Veliké zklamání. Je vidět, že pokračování starších seriálů ještě neumíme natočit (kdo ví, jestli to někdy půjde). Pořád jsem čekala na nějakou vtipnou postavu jako byl doktor Štrosmayer, ne na komplexy a další milostné zápletky pane primáře, který je označován jako balvan a chudáka pana Sovu, kterého jen všichni využívají. Na třetí pokračování se už dívat raději nebudu. (06.02.2010)

Chtěl jsem s hodnocením počkat až shlédnu všechny nové díly, ale protože to nedokážu, hodnotím už po čtvrtém díle: Je to hrozně, hrozně slabé! Katastrofální hudba, trapné herecké výkony, trapné dialogy, nepochopitelné zvraty v jednání postav,... I přes slabost pro české filmy a seriály nemohu dát víc než jednu hvězdičku. (21.11.2003)

Nesmyslná snaha zakomponovat do děje všechny moderní jevy. Tuneláři, privatizace, podnikatelé a podnikatelíčkové, rasismus, homosexualita. Jak řekla moje kamarádka, ještě tam chybí ňákej muslimskej radikál s bombou, aby to bylo komplet. Kdysi sympatická emancipovaná doktorka Čeňková tady praští s felčařinou, chvíli se tváří, že je na hlavu, pak oblbuje cizí malý dětičky a nechá se vojíždět Vašutem. Dost na hlavu je i psychiatrička Machovcová Báry Hrzánové. Tahle postava je úplně ujetá a všude jinde by rušila, tady v tom panoptiku ale ničemu nevadí. Zatímco ve staré Nemocnici bylo sympaticky utajeno, s kým si doktorka Králová vysouložila piškota, tady se to řeší třináct dílů. Takže bod snad jenom za tradičně zapšklou Maciuchovou a Kolářovou. Staří se snažili, mladí nezaujali. Nemají náboj a charisma. Jak jsem někde nedávno psal, Dietlovi ty kolečka vždycky výborně zapadaly, tady to skřípe, každej si jede po svý lince a celkově to nikam nevede. (02.02.2014)

Totální krok vedle. Petr Zikmund nepochopil, v čem tkvělo kouzlo Dietlova seriálu a narouboval sem všechno možné, včetně multikulti a genderových otázek, které ve skutečnosti obyčejné lidi nezajímají. Postavy se chovají, s prominutím, jako idioti, ne jako lidé. Scénář jim něco předepisuje, tak to herci odehrají, ale každá z postav se chová jak v Ordinaci v růžové zahradě - když se scenáristovi zlíbí, může se ze sparťana stát slávista, z optimisty hnedle pesimista. Navíc se seriál bojí jít do konfliktů - tedy reálných, skutečných, současných, nikoliv pseudointelektuálních. Postavy jsou více vyhraněné buďm směrem k dobru, nebo ke zlu, chybí ona Dietlova psychologická prokreslenost, kdy i nerudného dědka v podání Kopeckého divák chápal. O detailech, které si zde cucají autoři z prstu a neodpovídají moc realitě, snad už darmo mluvit. (27.06.2015)