Reklama

Reklama

Dva lidé měli zásadní vliv na život a kariéru Amy Winehouse (Marisa Abela). Tím prvním byla její babička Cynthia (Lesley Manville), svérázná, oduševnělá a originální žena, která jí předala svou živočišnost, lásku k jazzu, touhu jít vždycky vlastní cestou a nedělat na ní kompromisy. Tím druhým člověkem byl její přítel Blake (Jack O'Connell). Život s ním připomínal jízdu na hodně zběsilé horské dráze, během níž si Amy osvojila pár nepříjemných závislostí. Paradoxně v nejsložitějším období svého života, v době, kdy o oba tyhle opěrné body přišla (babička zemřela na rakovinu plic a s Blakem se rozešla), vznikla její zásadní deska „Back to Black“, která patří k tomu nejlepšímu, co v hudbě 21. století prozatím vzniklo. Amy se díky ní stala superhvězdou, dala se znovu dohromady s Blakem, ale pozornost celého světa, které se ji dostávalo, neměla tahle možná až příliš křehká holka šanci ustát, i když se o to snažila a málem se jí to podařilo. (Cinemart)

(více)

Videa (3)

Trailer 7

Recenze (25)

playboxguest 

všechny recenze uživatele

Nevím, jaká byla Amy doopravdy a jak moc je film založený na pravdě. Na mě každopádně ve filmu působila jako již od puberty těžce labilní alkoholička, která se hroutila a sklouzávala k chlastu pokaždé, když nešly věci podle ní, a nebýt velkého talentu, neštěkne po ní pes. Blake na mě působil jako ten, kdo měl z těch dvou aspoň trochu rozumu a snažil se opakovaně vycouvat ze vztahu, který byl silně toxický, pro dobro obou. Ať to bylo doopravdy jakkoli, film je velmi dobře natočen, písničky od Amy mu hutně pomáhají s atmosférou a plynulým dějem a celé dvě hodiny utečou, jako těch pět minut, kdy by měl divák zapomenout na svý vlastní trable a soustředit se jen na to, co mu Back to Black nabízí. Výborně obsazená ústřední dvojice odvedla skvělé výkony. Marisa určitě neřekla poslední slovo a vyloženě mě těší, kam se Jack od dob Skins v hereckém světě vypracoval. 70% ()

vydumnica 

všechny recenze uživatele

Back to Black. Marisa Abela zvládla rolu Amy Winehouse celkom slušne, obdivujem hlavne to, že dokázala zaspievať väčšinu pesničiek sama. Potešilo ma aj obsadenie Lesley Manville. Páčila sa mi hudobná stránka filmu, vychutnávala som si najmä pesničky. Čo sa týka samotného spracovania, budem trošku kritickejšia. Back to Black sa žiaľ nemôže pochváliť nejakou bohatejšou výpravou, chýbali mi napríklad zábery z koncertov. Vcelku sa viac podobá na TV film ako na kino film, ale návštevu kina neľutujem. Vychutnala som si aj film, predovšetkým jeho hudobnú stránku, a tiež to, že som prvýkrát v živote sedela v D-Boxe :). Nedá mi to, aby som neporovnala Back to Black s minuloročným snímkom Sofie Coppola Priscilla, ktorý ma upútal oveľa viac a takisto dokázal zapôsobiť na divákov emotívnejšie. Možno keby aj tento film dostala do rúk Coppola alebo iný režisér či režisérka, vyzeralo by to celé lepšie. Takto je to len priemerný biopic s fajn hudbou, za pozretie stojí, ale nemusí to byť nevyhnutne kino. 65% [Cineplex Mannheim, OV, Deň matiek 12.05.2024]. ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Padesát odstínů šedi, ale trochu jinak. Režisérka Sam Taylor-Johnson a scenárista Matt Greenhalgh mohli z osudu Amy Winehouse vytěžit emotivní drama o slávě, závislostech, voyeurismu nebo přehnaných nárocích na to, jak by se slavné ženy měly chovat a vypadat (hlavně spořádaně). Místo toho se rozhodli naprosto tuctovým, šedivým způsobem vyprávět sladkobolnou báchorku o nešťastně zamilované holce, co chtěla být mámou (což je její hlavní touha a nejzranitelnější bod). Samotnému procesu skládání a nahrávání hudby je věnováno minimum prostoru, snaze o pochopení hlubších příčin toho, proč měla Amy predispozice k závislostem jakbysmet (ne, fakt si nemyslím, že to bylo kvůli zlomenému srdci a smrti babičky). Jako kdyby to ani nevzniklo kvůli fanouškům a Amy. Hlavním smyslem díla se zdá být očištění jména dvou mužů, kteří oportunisticky zneužívali zpěvaččiny zranitelnosti a měli podíl na jejím tragickému konci. Zde se - minimálně vůči protagonistce - chovají příkladně, s až přehnanou starostlivostí (pro srovnání si stačí pustit dokument z roku 2015). I když si odmyslíme eticky sporné retušování skutečnosti a svalování viny na oběť a její impulzivní chování, zůstane Back to Black zbytečným, ve všech směrech (bohužel vč. hereckého výkonu Marisy Abely) podprůměrným filmem. Hloubku a opravdovost získává jen jednou, během závěrečných titulků, ke kterým Nick Cave procítěně zpívá svou baladu Song for Amy. 40% ()

M.i.k.e 

všechny recenze uživatele

kdo by snad čekal vrstevnatý životopis, který se nebude bát kontroverze tak ten bude solidně zklamaný. Back to Black totiž není nic víc než standardní plochý prefabrikát (podobně jako nedávno životopis Boba Marleyho) a pomníček o který by velmi pravděpodobně sama Amy úplně nestála. Už jen to, že je tu její postava zjednodušená do nejzákladnějšího klišé nešťastně zamilované dívky mi přijde dost málo a i když sem s ní neměl dvojdomek tak bych od jejího životopisu čekal víc. Na druhou stranu pokud někdo čeká film jenž je obhajobou a očištěním jejího otce, který je tu vyobrazen jako chápavý a vždy nápomocný, tak ten bude naopak spokojen. Alespoň že ne zrovna známá Marisa Abela tu odvedla dobrý výkon...40% ()

fixaman 

všechny recenze uživatele

Tatínek na dceři vydělává dál a ani se vůbec nestydí. Je to člověk, který ji kvůli penězům dohnal k smrti a teď o ní nechal natočit film, ve kterém je vykreslený jako světec. To je prostě na poblití a tvůrci by se měli stydět, že takhle její památku pošlapali. Tohle není příběh Amy Winehouse, ale očista jejího otce. ()

Galerie (30)

Zajímavosti (1)

Související novinky

Reklama

Reklama