Immortal

Hodně zvláštní film, který dozajista nesedne každému. Osobně mě ale tahle atmosférická pecka bavila - kombinaci animovaných sekvencí s hranými jsem shledal velmi zajímavou, jakož i velmi podařené výtvarné provedení filmu, kvalitní obsazení a skvělou hudbu, která vytváří v některých scénách skutečně působivý doprovod. Těžko lovit z paměti film, který by byl tomuto podobný - už pro tu celkovou originalitu za mě osobně 4 hvězdy. (15.04.2014)

Pozoruhodné v detailech, leč strašlivě nevyvážené v celku. Bilalův film mě přesvědčil některými částmi výtvarného řešení, zejména vizuální stylizace prostředí depresivní cyberpunkové aglomerace je špičková, naproti tomu animace lidí pokulhává a zejména jemnější emoce není schopna vyjádřit vůbec. Živí herci jsou naštěstí jiné kafe, jak rozervanec Nikopol v podání tradičně skvělého Thomase Kretschmanna, tak křehce tajemná Jill Lindy Hardy. Velice nevyrovnaný je scénář, který vznikl dle zjevně mnohem komplexnější komiksové předlohy, z níž však povstává pro nezasvěcené pouze zmatená drť jmen a nikam nevedoucích osudů. Ve filmu se tak příliš dlouho vytváří jakýs takýs nosný příběh a jeho vizualita nedokáže určitou vykořeněnost dialogů i osudů uprostřed nehostinného fikčního světa nahradit. Nelze popřít, že pro osoby znalé komiksu se vše jeví jinak... Ježto se však mezi ně neřadím, musím nutně posuzovat Immortel jako zmatený a místy nudný pokus nové generace, který teprve v závěru dokáže evokovat čitelnou atmosféru a vygenerovat jistý emotivní náboj. Enki Bilal si ukousl velké sousto, přeplnil ho symboly a obrazy, čímž rezignoval na pozornost nezasvěcených. Krom toho však nedokázal jako filmař udržet svoje dílo v koherentním celku, což je chyba těžko svalitelná na předlohu... (02.01.2006)

Po všech stránkách silně rozporuplné dílo, jenž na každého diváka zapůsobí úplně jinak. Formální experiment kloubící počítačovou animaci s hraným projevem se tvůrcům povedl, jenže chvílemi až příliš okatě dávají najevo jak jsou výjimeční a jak by měla divákovi padat čelist údivem. Přechody mezi těmito dvěma „světy“ jsou však podány nenásilně, takže po pěti minutách není problém s orientací. Problém tedy spíše tkví v samotném obsahu, který sic se tváří jako dokonale propletená mozaika futuristického světa roku 2095 (poměrně odvážný časový horizont na to, co ve filmu spatříme) a egyptské mytologie, je spíše úsměvnou skládačkou, v níž nemá cenu hledat hlubší smysl. Immortel je víceméně zdařilým vykradačem. I když ten výpravný design N.Y. City ve stylu Blade Runnera a Pátého elementu je svým způsobem pocta (i když notně na hraně). Přesto je můj dojem, vzhledem k hodnocení maximálně pozitivní a případné další shlédnutí je vcelku na místě, už jenom kvůli poněkud dějově zmatenému úvodu. PS: Linda Harry je zde neuvěřitelně křehce krásná a naopak Thomas Kretschmann je cool jako ještě nikdy předtím! (20.06.2006)

K tomuto filmu jsem se dostal úplně náhodou, je škoda, že o něm není nikde slyšet. Jde o vkutku rozkošnou a originální kombinaci hraného a 3D CGI animovaného filmu. Přestože animace se po technické stránce nevyrovnají těm z Pixaru nebo Dreamworks (vlastně vypadají jako z počítačové hry, ale to já nepovažuju za zápor, já počítačové hry miluju:), po umělecké a estetické stránce jsou nesmírně sexy:) Příběh taky není špatný (samozřejmě v rámci žánru comicsu - ten comics bych si teď docela rád přečetl). A navíc ve filmu zaznějí Sigur Rós! Tvůrci filmu zkrátka vědí, jak si získat mé sympatie:-) (01.11.2004)

Tohle je, věřím, pro někoho naprostý a nezničitelný kult. Tak to taky mělo být. Já jsem si dřív, než tento film vznikl pořídil celou trilogii v originální komiksové podobě a ani tak mě to natolik nezaujalo jako jiné příběhy nakreslené na lesklém papíře. Režisérské stolice se chopil tvůrce celého díla, samotný Enki Bilal a pokusil se o takový celoevropský produkt, který rozhodně zaujme svým zvláštně pojatým zpracováním. Jenže mě rozhodně nezaujal. Jediné co tam opravdu stojí za pozornost je totiž muzika. Kdo jiný se jí mohl chopit než vítězné růže z Islanda, tedy v překladu Sigur Rós a ta muzika tomu dodává okamžitě jiný rozměr. Bez ní by to byla břečka, která by neměla hlavu ani patu. Teď je to film, co nemá hlavu ani patu, ale přesto má plno tolik silných scén, protože ta muzika je prostě geniální. Ve filmech by jí mělo být více, protože dokáže zaujmout diváka a to film v dnešní době každopádně potřebuje a hudba tomu hodně dopomáhá. Takže to byl ten jediný, opravdu dobrý tah od Enki Bilala. Jinak si jeho projekt měl šetřit a plánovat ještě nějaký ten rok dopředu, protože to nemělo žádný význam. Teda až na to, že Sigur Rós natočili další várku muziky z naprosto jiné dimenze, než ve které žijeme my. (28.01.2006)