Co je nového, kočičko?

Tak jsem se zase jednou zamiloval do filmu. Tentokrát do téhle potřeštěné nymfomanické crazy komedie, jejíž všichni hlavní hrdinové a hrdinky by bezpochyby měli být navlečeni v kazajkách zavření v blázinci. K popukání vtipný Peter Sellers, švihácký Peter O'Toole, Woody Allen, armáda krásných žen, Bacharachova hudba a titulní píseň v podání Toma Jonese, scénář, v němž praštěné situace střídají naprosté ptákoviny a absurdity tak vtipné, že lze jen těžko uhodnout, jak se mohly dostat do jednoho snímku, který navíc - světe div se - stále vypadá jako opravdový film a ne jako jeden dlouhý díl Monty Pythonova létajícího cirkusu. (04.02.2014)

Pokud máte Woodyho Allena, nebo Petera Sellerse rádi, tento film vynechte. Nestojí za to. Snad jen pokud je uctíváte, tak má smysl ho shlédnout coby zajímavost. Film je zmatečný, postavy nereálné a jejich chování zcestné. Bylo by jednoduché napsat, že točit to Allen sám, dopadlo by to lépe, nebyla by to pravda. On je totiž slabý už scénář. Diváci kin, si zkrátka tehdy ještě museli počkatm až se Allen vyblbne a začne skutečně psát solidně. A k Sellersovi, ač ho mám rád, tak zde je nijaký, jakoby se nemohl rozhodnout jak postavu hrát. (07.06.2011)

Sledování tohoto filmu je jako dvouhodinová návštěva blázince. Některým bláznům jsem se zlomyslně smál pro jejich zaostalost, jiných jsem litoval a u malé skupinky mi nebylo jasné, co dělají na takovém místě, jelikož navenek vystupovali jako velice inteligentní a vtipní lidé. Procházení všemi patry bylo trošičku zdlouhavé, má zvědavost mi však nedovolila některé z nich vynechat, nevědě, co čekat za dalšími dveřmi. K vidění byl jeden náruživý chlípník, jeden cizoložnící psychoanalytik, jeden, jak bych to napsal, muž, který obléká striptérky a okolo nich spousta nymfomanek. Sexy, moc sexy. Při procházení předposledním patrem, pomohla psychická vyšinunost prostředí mému mozku vyprodukovat pár ujetých teorií „jak to jako mysleli, tohleto“ (doporučuji si tuto větu přečíst ještě jednou). Co když byl blázen Allen alter egem blázna Sellerse? Co když to celé byla alegorie a důmyslná, leč otřesně chaotická pocta pánům Jungovi a Freudovi? Co když se mi to celé jenom zdálo? Poslední patro bylo určeno těm nejtěžším případům. Dozorci v něm zcela rezignovali na hlídání svěřenců. Poslední patro je moje oblíbené. Všechno v něm bylo takové rychlé, uvolněné, odpoutané od země. Hašiš? Tráva? Už ani nevím. Většina cvoků mi za dobu strávenou v jejich přítomnosti přirostla k srdci. Návrat nevylučuji, zároveň před ním mám respekt, neboť psychický zdravý jedinec by po opakované návštěvě podobného místa již nutně nemusel být psychicky zdravým jedincem. 70% Zajímavý komentář: Oskar (14.07.2008)

"Budeme rybařit, lovit, jezdit a plavat ... a to všechno v mém pokoji." Chudák Michael. Na kterou dívku se podívá, ta mu skočí do postele. Třeba padákem. Jak já jsem ho litoval. A taky jsem se skvěle bavil, protože mix krásných slečen a tří komiků na mě působil hrozně zábavně. Jen jsem si myslel, že oranžové spodní prádlo není moc sexy, ale když ho na sobě měla Rita, tak jsem musel změnit názor. A vlastně trošku měním názor i na Michaelovu smůlu, takže tento víkend budu na zámku Chantelle a žádám nymfomanky Carole, Renée, Liz, Ritu a Jacqueline, aby mé sémě považovaly za své. (10.05.2018)

Veľmi zvláštny guláš rôznorodých vtipov a situácií, ktorý hlavne ku koncu, začína pôsobiť absurdne a preplácane v tom najhoršom možnom slova zmysle. Prvý Allenov scenár pretranformovaný do filmu nesie niekoľko jeho typických znakov, prítomných hlavne v dialógoch, ktoré sršia vtipom a neurotizmom. Hlavnú dvojicu hrdinov tvoria legendy: Peter O´Toole, na ktorého eskapádach sa dokážete s chuti zasmiať, a Peter Sellers, ktorý je zase v príbehu dominantný ako postava z najčudnejším výzorom vôbec. Allenova postava je zatlačená do úzadia a zo všetkých prítomných má najviac svetlých miest, čo je podľa môjho názoru škoda. Prvá polovica filmu má skvelo načasované vtipy, skvelo dotvorené situácie a celkovo v rámci príbehu funguje skoro bez chyby. Smejeme sa na ľúbostných omyloch a túžbach hlavnej dvojice a aby toho nebolo málo, každú chvíľu sa tam objaví nová - veľmi pekná slečna. Koniec, ktorý mal tvoriť akési vyvrcholenie je ale neucelený a tým pádom stráca svoje čaro, aj keď nemôžem neopomenúť značnú podobnosť poslednej scény v hotelovej izbe so scénou v kajute vo filme bratov Marxovcov Noc v opere. Film, ktorý sa dá užiť a na ktorom sa dá zasmiať a ktorého chybou nie čas, ktorý ho delí od prítomnosti, ale vo filme všadeprítomný súboj tvorivých zložiek, ktoré sa očividne nedohodli. Slušný priemer. (04.12.2011)