Krycí jméno: Farewell

Plukovnik KGB s uslechtilymi idealy, co miluje francouzske vino a ke stesti mu staci poslech bozskeho Leo Ferre a lepsi budoucnost pro jeho syna. Zda se vam to zvlastni? Ne v tomhle filmu kombinujicim politicko-spionazni zapletku a vztahove drama. Grigoriev sympaticky ztvarneny Kusturicou se rozhodl ve jmenu "dobra" prebehnout na druhou stranu. Muj komentar jsem musel paradoxne poupravit. Kdysi jsem tento film videl a ohodnotil ho na lehky nadprumer, nedavno jsem mu dal druhou sanci a hrozne si ho uzil. I pres delsi stopaz, ktera ale nam fanouskum pomalych spionaznich dramatek nevadi. Spetka patosu se da take odpustit, hezke... (06.04.2013)

Železná opona spadla jenom proto, že jeden sovětský plukovník chtěl mít přístup k francouzskému umění a jeho syn chtěl na walkmanu značky Johnny (nebo tak nějak) poslouchat hity skupiny Kýn (nebo tak nějak)? No, já jsem býval agentem KGB, CIA i České stomatologické komory příliš dlouho na to, abych tuto skutečnými událostmi inspirovanou báchorku bezelstně zbaštil. Spíše ji beru jako ukázku toho, že sovětský agent svého amerického kolegu mučí a zabíjí, kdežto americký se toho sovětského slušně zeptá a když mu neřekne, kolik snídá Brežněv k snídani pirohů, tak mu zakáže vstup do Disneylandu. Za mne je to zkrátka jisté napětí nepostrádající blbost, za kterou si tvůrci zaslouží dovolenou - a mohou si demokraticky vybrat zda chtějí lenošit v gulagu či na Guantánamu. (07.08.2015)

Atmosferou dost podobne take vybornemu spionaznimu filmu Tinker Tailor Soldier Spy. Je tu teda o neco pomalejsi tempo vypraveni, ale rozhodne tenhle film ma svoje kvality, predevsim ty herecke. Nejde tu o akci, ale o opravdovou spionaz, lidske osudy a odvahu... a v neposlendi rade o vysokou politickou hru velmoci na konci studene valky... *palec nahoru* (08.02.2015)

Pomalý a pečlivý špionážní film, který ukazuje, jak ve skutečnosti sítě agentů fungují, ačkoliv v tomto případě se jedná o nepříliš standartní naverbování civilisty rovnou do akce. Každopádně nečekejte žádné střílení, špionská superhejblata či tajné schůzky v konspiračních objektech vybavených únikovými chodbami či skrýšemi zbraní. Tady se vlastně jen vozí papíry přes hranice. V druhé linii jde i o osobní dramata jak sovětského krtka uvnitř KGB, tak jeho francouzské spojky, První je zklamán socialistickým vývojem a dělá vše pro to, aby jeho dítě žilo v lepším světě, zatímco druhému spojení s francouzskou tajnou službou rozkládá manželství. A oba minipříběhy působí přirozeně a tím i uvěřitelně. Hercům není co vytknout, ale stejně jako většina i já na pomyslný piedestal stavím Emira Kusturicu, který mezinárodnímu obsazení výrazně dominoval. Na druhou stranu jestli jste se jako já těšili na Diane Kruger, budete zklamáni. Ta tu jen proběhne lesem. I tak se ale Francouzi vytáhli. 80% (11.01.2015)

Trochu jinak Životy těch druhých nebo Pouta. Určitě se ani Farewell neobejde bez určité stylizace a lehkých nepřesností (ne každý den chodili pionýři ve slavnostním po ulicích v organizovaných průvodech; myslím, že dítě vyrůstající v Rusku, respektive v jakémkoliv autoritářském systému, by svého rodiče nevykázalo ze svého pokoje; těžko by Grigoriev věřil, že jeho syn dostuduje, když hodlal podrazit své chlebodárce apod.), ale jinak se jedná o další nečernobílý pohled na fungování totalitního systému. Kusturicovi lze plukovníka věřit. Ze špionáže se nedělá zbytečné drama. Naopak právě ten zdánlivý klid působí hrozivě, když cáry papíru i psychologické tlaky pohybují bezejmennými úředníky a jejich rodinami, manipulují se jimi prezidenti, šéfové rozvědek i světové dějiny. Nejhorší zůstávají ty základní principy, u nichž mi něco říká, že se od osmdesátých let zásadně nezměnily. (01.05.2014)