Match Point - Hra osudu

V pár scénách je Scarlett Johansson opět nádhernou ženou s bujným poprsím a krásnými vlásky, bohužel tomu tak není po celý film a s ubíhajícím časem se z ní stává jen obyčejná notorická žárlivka. Jonathan Rhys Meyers hraje chlapa, který je neskutečný slaboch a nezaslouží si, aby o něj taková dívka jako je Scarlett opřela kolo. Avšak Woody Allen svět vidí jinak a podle něj štěstěna přeje těm špatným. Film se snaží být dramatický i když v celé první půli k tomu není jakýkoliv důvod. Z letmých pohledů se stává zamilovanost , z ní se stává posedlost a přesto posedlý muž je hlavním hrdinou a člověkem, kterého se Allen snaží vidět jako chudáčka a s tím já prostě nesouhlasím. Postavy se chovají neskutečně stupidně a místo toho, aby je vedli jejich pocity je vede pocit scénáristy. Allena nemám rád a i přes změnu žánru pro mě zůstává nudný a obyčejný. (18.02.2007)

To, co bylo od počátku filmu jemně cítit, ale nebylo zásadním problémem, se naplno projeví v závěrečné půlhodině - Jonathan-Rhys Meyers a Scarlett Johanssonová to herecky úplně nezvládli. Ale není to zdaleka jen jejich vina. Vážné a solidně fungující drama o vztahovém trojúhelníku se v poslední půlhodině mění v parodickou, místy až černohumorně cynickou frašku, způsobující neustálé uchechtávání. Scenáristicky vykonstruovaný ( jedna náhoda za druhou) závěr vycucaný z prstu. Nevěrohodný díky nedostatečné motivaci hlavní postavy/slabé dramatické gradaci/hereckým výkonům a také nepřesvědčivé až naivní režii. Ještě jednou zdůrazňuji, že tohle všechno vytýkám až poslední půlhodině , do té doby vše funguje. -- Nehledě na to tenhle film příliš okatě a předvídatelně naplňuje jednu ze základních pouček dramatického díla - pokud se kdekoli ve filmu objeví zbraň, musí se z ní do konce příběhu vystřelit. Fuj, Woody, za ten konec se styď! A snad příště. -- Asi jsem prokletý, všichni co viděli film se mnou ( Kaka, KevSpa, Nancy ), nešli nad 3* :)) (24.03.2006)

Lidé si bojí připustit, kolik toho v životě záleží na štěstí....... Pomali se před námi rozehrává hra mezi čtyřmi mladými lidmi, která posléze dospěje k trojúhelníku. Mileneckému (taky). Avšak pravidla osudu jsou jasná, buď Nola a nebo Chloe. A rozhodování to není jednoduché....... . Když Allen, tak vztahy. Bohužel mě to tempo nudilo. Veškerá zápletka by se dala shrnout v krátké dynamické povídce, která by jistě uchvátila. I mě. Promiň Woody, asi nebudeš můj typ. (01.11.2006)

Woodyho náhradní hlava v akci. Výtečně napsané, výtečně zahrané a výtečně zrežírované. V mistrovsky rozjetém Londýnském zápase o vlastní svědomí a pohodlný život prohrává Jonathan Rhys Meyers na plné čáře, ale Woody za kamerou smečuje jako o život a nenechá diváka uhodnout, kam míček nakonec spadne. A vězte, že když spadne, je to pořádný rachot se zatraceně dlouhou ozvěnou. (90%) (28.01.2008)

Ako v tenise, resp. v každom športe, rozhoduje celá hra. Allen hrá vyše polovicu zápasu veľmi sústredene a s každým podaním servíruje slušne rozdané scenáristické karty a diváka strháva na svoju stranu síce nijak zvlášťnou, ale presa len krásnou formálnou hrou s gestami pravého gentlemana. Párkrát slušne kontruje už počas zapásu s loptičkou zvanou Scarlet, avšak rozhodne ten najlepší smeč - "prsteňový", si necháva až do samotného finále, v ktorom inak herne poľavil - opakuje staré známe grify-klišé a celkovo aj motivácia jeho úderov je v kritických okamžikoch málo dostačujúca. Lenže práve vďaka spomínanému smeču vychádza zo zápasu síce nie ako jednoznačný, ale stále presvedčivý víťaz. Skúsené divácke oko pri jeho poklone smerom k tlieskajúcemu publiku si nemôže definitívne nevšimnúť podobnosť jeho hry s polstoročím starým vystúpením Georga Stevensa a jeho hľadaním "Miesta na výslní" v tenisovej sieni slávy... . (09.07.2006)