Veřejný nepřítel č. 1: Epilog

Začíná druhá část a všechno je jinak. Mesrine se vrátil do Francie a je k nepoznání - sebevědomí z něj čiší, a i když jeho politický povědomí neni nijak velký, dokáže ho využít ve svůj prospěch a pro svojí popularitu. A je to právě závislost na popularitě, která ho v Epilogu charakterizuje. Zatímco v první části Jacques svoji tvář hledal, teď se snaží ji co nejvíc ukazovat. Jeho vizáž je dokonalá; při každé své proměně vypadá dokonale, v soukromí sebe i přítelkyni zasypává luxusem, vymýšlí nejbláznivější plány jen proto, aby na sebe upozornil ještě důrazněji, než při předchozí loupeži... A jestli první díl představuje diskutabilní zrání a vzestup gangstera, epilog je jeho stejně rozporuplným rozkladem a pádem. Vincent Cassel už snad Mesrina ani nehraje, on jím je - a i když ho scénář tentokrát občas staví do poněkud předvídatelných situací a vůbec je Epilog celkově mnohem tradičnějším filmem než neustále překvapující první část, je ve svý roli až neuvěřitelně přesvědčivej. (21.11.2008)

Loupeživý gangster Jacques Mesrine nepolevuje ve svém řádění. A pokračuje v sérii loupežných přepadení bank se svými komplici. Jde po něm vytrvale celá francouzská policie, a když už mu zatne tipec, on ji zase přelstí. Obávaný gangster má neskromné ambice předělat zkažený politický systém a je stále velmi alergický, když někdo vyslovuje jeho příjmení nesprávně. Zločinec se stal pro Francii veřejným nepřítelem číslo 1. Oproti předchozímu dílu se ubralo na násilí (nejdrsnější scénou je skopání novináře) a popustila se uzda do jisté míry zábavné absurdnosti. Občas je to hodně přes limit. Dále mně vadilo, že hrdinovi hodně moc do karet hrála náhoda, a to doslova ve všem, co udělal. Od útěku z vězení až po jeho další plány nekalých akcí, ve kterých šlo hlavně se nabalit hromadou peněz, ale luxusu si moc neužíval, když byl věčně na útěku před spravedlností. Vincent Cassel je ve své roli dokonale zhýralý, ale ani nevím, jestli ve mně vzbudil sympatie. A tak je to s celým tímhle trochu natahovaným pokračováním. U režijního kormidla zůstal Jean-Francois Richet, ale přesto je druhý díl o dost jiný a na jedničku ve všem ztrácí.Troufám si napsat, že je to odvar, sice stále dobře koukatelný, ale i tak odvar oproti nabušenému, napínavému a kompaktnímu předchůdci. Tady už se do toho zapletla politika, hraní si na Boha a častá absurdita některých situací to moc nevylepšila. Rovněž dějové skoky v jednotlivých časových obdobích postrádaly cit a nebylo moc jasné, proč Mesrine střídal tolik své komplice a jak je vůbec ke spolupráci kontaktoval. Pochvalu zaslouží Marco Beltrami, jehož hudba dobře ladila k napínavým scénám, kterých se nakupilo nejvíce až v závěrečné třetině filmu. Herecké obsazení bezchybné. Pořád jsem však hledal vysoké kvality jedničky, kterých se mně tentokrát nedostalo. Rozpačité režijní uchopení tohoto dílu, mě už tolik nebralo. 60% (15.11.2013)

Jacques Mesrine, pardon, vlastně Merine, byl národní celebritkou, kterou znal každý. Byl neo Robin Hood, bohatým bral a na chudé sral. Lehkomyslný a drzý "revolucionář", který svými moresy přiváděl k šílenství nejen celou Francouzskou policii. Několikrát utekl z vězení a všechny přelstil. S takovou postavu člověk prostě musí sympatizovat, avšak pouze na filmovém plátně. __ Druhý díl je povedenější, stylovější, svižnější, víc vystihuje Mesrinovu psychiku a hlavně ukazuje, co to bylo za člověka, hlavně teda díky výbornému výkonu Cassela, který se tady předvedl mnohem víc, než v Part 1. Za první díl čtyři a za druhý pět, takže za celou výbornou serii dávám šest hvězdiček. (20.01.2009)

"Chtěl bych ho zahrát tak, aby diváci byli ve vnitřním rozporu s tím, že vědí že je to hajzl, ale zároveň mu fandí." Vincent Cassel. No Vinci, u mě se ti to teda rozhodně povedlo. Ikdyž mi zase až moc nevadilo, že fandím hrozný svini - nebylo to poprvé. Mesrine byl jednoduše spopularizovaným antihrdinou (zlodějem a vrahem) jehož mediální obraz z něj tvořil pravý opak. Nepochybně měl obrovské charisma, šarm a odvahu a každopádně byl a je neskutečně zajímavou postavou. Nosným pilířem tohoto dvojfilmu je vynikající Cassel. Bez něj by byl Mesrine pouhým frajírkovským loupežníkem z lesa Řáholec. Co ale na Mesrinovi je hodno obdivu je jeho důraz na čest a chlapáctví (poctivé chlapáctví né to dnešní naposilované, plné sraček) a z toho já soudím, že možná za něco stál (14.01.2009)

Dobrodružství Mesrina nemohlo samozřejmě skončit pouhým útěkem z vězení. To by nebyl Mesrine, aby na sebe nepoutal pozornost a nevymýšlel další skopičiny. A tak ve druhém díle máme několik vloupaček, zadržení, útěk od soudu, zadržení, útěk z vězení až po neradostný a nevyhnutelný závěr. Je s podivem jak tuto látku dokázal zpracovat režisér Richet, přece jen jeho Přepadení 13. okrsku nebyl ničím vyjímečný film. Tady ovšem drží opratě pořádně. Zdálo se mi že druhému dílu přece jen se nevyhnulo hluché místo a to hlavně v období revolucionářských myšlenek, přece jen jeho excesy a zkraty už začínaly mírně nudit nebo minimálně přestávají být originální. Závěr nelze než nepochválit, úžas budí, kterak měla policie z Mesrina nahnáno. PS: Oba díly Veřejného nepřítele číslo 1 jsem natolik hltal že jsem je zvládnul bezmála na jeden zátah. Ale musím říct že první díl se mi líbil trošičku více. (16.06.2009)