Veřejný nepřítel č. 1

Šok číslo jedna: On to vůbec není ten film, na který jsem v kině viděla ukázky. S tím přichází šok číslo dva: Ona je to vlastně jen první část jakéhosi eposu o jednom francouzském lupiči a pokud chcete znát konec, budete si muset pustit ještě pokračování (což bude asi to, na co jsem viděla trailer). Šok číslo tři: Ona je to vlastně taková lehce nesourodá mozaika okamžiků ze života, které jaksi vůbec nezapadají do sebe. Šok číslo čtyři: Některé momenty jsou vystiženy jen v tak hrubých obrysech, že vůbec nechápete, proč ty postavy vůbec něco takového udělaly (tedy pokud vůbec víte, kdo jsou vlastně ty postavy a co v ději dělají). Šok číslo pět: Režisérovi a scénáristovi asi slovo "gradace děje" moc neříká. Závěrečné konstatování: I přes všechny tyto zápory je Veřejný nepřítel č. 1 zatraceně dobře natočený film, který obsahuje přesně ty mafiánské prvky brutality, ve kterých se moje zkažená duše tak vyžívá. Áááááááááááách. (17.12.2008)

Jednoznačným tromfom a výhrou filmu, je výber hlavného protagonistu. Vincent Cassel je v koži Mesrina naozaj vynikajúci. Či už ako majster mnohých tvári, či už ako skutočne charizmatická postava vdychuje filmu život. Dej je epizodický, nemá však hlbšiu myšlienku, spojnicu, okrem toho, že Mesrine je fakt magor, ktorý to chce proste všetkým natrieť. Jeho kriminálne eskapády sa vŕšia jedna na druhú. Hlavná chyba je vo viditeľnej neskúsenosti režiséra, celý príbeh je podaný veľmi vlažne a nemá veľmi pevnú štruktúru. (01.01.2015)

Po řemeslné stránce naprosto výborné, akce parádní (hlavně útěk a následný útok na věznici neměl chybu) a některé scény správně silné. Jenže to má také klasický neduh životopisných filmů, kdy se někdy přesunete až hodně vpřed a člověku chvilku trvá, než mu docvakne kdo je zase tahle nová postava a kam se sakra poděli ty lidé co tam byli předtím. Mesrinovi jsem se taky moc pod kůži nedostal a pořád jsem nechápal jeho vyjímečnost a oblibu u médií. Vincent Cassel je ale naprosto bezchybný. 70% (23.08.2010)

Profesionálně (myšleno řemeslně) perfektně zvládnutý film, kterému kameramani, zvukaři, střihači, tvůrci zvláštních efektů... nemají co vytknout. Přesto je jaksi vykalkulovaný, studený, nepouští diváka k hlavní postavě. Je poutavé sledovat, co všechno bude následovat, jak to Mesrine zvládne, ale stěží se dá jít s ním. (28.08.2009)

Rozhodně nepovažují první díl za předehru před výtečným a završujícím epilogem. Už první díl je úžasný; od první do poslední minuty. ____ Překvapivé je zejména nasazení filmu. Vyprávění se u ničeho nezastavuje, nikdy se neohlíží zpět a neustále spěje kupředu, přitom u četných zkratek a elips nemáte pocit, že by vás režisér se střihačem o něco ochuzovali. Konflikt mezi krátkými scénami a ostrým střihem řeší film velice mazaně – nesourodé scény spojuje postava Vincenta Cassela (pohledem na něj se končí i začíná) a naopak „střih" provází i scény samotné, to když Vincent „bouchne“ a takříkajíc rozdělí scénu na před a potom. Důrazem na jednu postavu se blíží diptychon Veřejný nepřítel č. 1 De Palmovým opusům Zjizvená tvář a Carlitova cesta s podobně dominantní figurou, Al Pacinem, a vzdaluje kolektivním mafiánkám Scorseseho nebo Coppoly. Mimochodem, Vincent Cassel, vezmeme-li to z fyziognomického hlediska, je sexy proto, že má podlouhlý obličej, ale daleko od sebe posazené oči. (06.04.2009)