Deux jours à tuer

Tak mam za sebou piaty film od Beckera a az na jedno slabsie zavahanie sa znova jedna o pecku. Najlepsie urobite, ked si obsah neprecitate lebo je trochu spoileroidny. Na druhej strane sa pointa aj tak da vytusit, takze aj ked ste si obsah precitali, tak vas caka nadherny film. No skôr dost trpky film o manikovi ktory ma vsetko a jedneho dna mu drbne v hlave a zacne kazdemu hovorit na rovinu, co si o nom mysli. Takto konfrontacne su prve dve tretiny a mne to dost pripominalo Americku krasu s Kevinom Spaceym. Akurat to nie je tak prvoplanovo komicke ale cely cas dost trpke a neprijemne. V poslednej tretine sa hlavny hrdina spakuje k otcovi a tato cast je o triedu slabsia ale nakoniec to zachrani zaver, ktory tomu celemu da finalnu pointu. Vysledkom je nadherny trpky film. Kto vie ako by som sa zachoval, keby som bol na mieste hlavneho hrdinu. Mozno podobne ako on a mozno nie. Aspon som sa vdaka tomuto filmu nad tym zamyslel. 8/10. (15.01.2015)

"Freedom's just another word, for, nothin’ left to lose...", jak kdysi zpívala Janis Joplin, a hrdina tohoto snímku svou (krátkou) svobodu užívá k tomu, aby byl upřímný, ale též aby v svém zoufalství tou upřímností zranil lidi, kteří neumírají tak rychle jako on. ---- Je samozřejmě možné, že jsem podlehl svému sklonu pro sentimentálnost a naletěl na vypočtenou intelektuálštinu, ale ano, zapůsobilo to na mne. (19.07.2015)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 30 - Francie. To nejlepší na konec, doslova a do písmene. Sladká Francie nezklamala a opět oblažila srdce mé. Dlouho jsem se načekal, až někdo sesadí Rumunsko (ne, že bych mu nepřál celkové vítězství) z prvního místa. Které jiné filmové velmoci by se to mělo podařit?! Jean Becker je znamenitý režisér a po Rozhovorech s mým zahradníkem mě opět potěšil. Dupontel nepatří zrovna mezi herce, které bych aktivně vyhledával, ale naplňuje recenzi z Le Point, jež je stručná a výstižná - "Le meilleur film de Becker, Dupontel exceptionnel". (28.04.2015)

Raz za čas sa ku mne dostane dráma, ktorej pointa ma posadí na zadok. Tento snímok je jedným z príkladov. Síce kratšie, ale tempo príbehu nedá ani na chvíľu vydýchnuť, kúsok po kúsku sa tu majstrovským a mozaikovým spôsobom buduje a skladá obraz života jedného štyridsiatnika a jeho osobnej drámy. Niekedy až príliš neskoro prídeme na to, čo má v živote naozaj cenu. Filmové dielo s tak veľkým myšlienkovým presahom nemôže preto nechať nikoho chladným. Becker je trieda, už sa teším na ďalšie jeho maškrty. (15.05.2015)

Co se stane, když muž ve 40 letech zjistí, že jeho dosavadní život nestál za nic? Že ho nenaplňuje rodina, milenka ani práce a rozhodne se to poměrně násilným způsobem změnit? Odpovědí na tyhle otázky je film Deux jours à tuer, který by se dal označit za jeden z nejzajímavějších z nové éry francouzského filmu. Snímek s překvapivě rychle se vyvíjejícím dějem si rozhodně nebere žádné servítky a výkon Alberta Dupontela z něj dělá podívanou, kterou rozhodně stojí za to vidět. (21.12.2008)