Domov šedých motýlů

Seveřané bodují a opět pěkně vysoko. The Home of Dark Butterflies není sice dokonalý film, ale je to výborné drama s krásnou kamerou a brilantní hudbou, která povznáší. Film mě k sobě připoutal již od počátku a nepustil mě až do závěrečného loga Solar Films, které následovalo po titulcích. Příběh vypráví o nezletilém dospívajícím chlapci jménem Juhani, který je poslán na ostrov, kde probíhá převýchova mladistvých delikventů a podobně nezvladatelných jedinců. Správce ostrova Olavi nováčka náležitě přivítá větou: "I am God and this is my kingdom", která dává tušit, že se nebude jednat o procházku růžovým sadem. Na ostrově vládne jistý režim, okna jsou zatlučená, všichni chlapci pracují na poli a zároveň se účastní i vzdělávání ve škole. Když je tok financí na chod ostrova ohrožen, Olavi se svých chlapců nechce vzdát a pro záchranu se rozhodne chovat bource morušového. Vše se ale zkomplikuje, dočkáme se i sexu a romantického oťukávání. Juhani se navíc v průběhu snímku vrací zpět do světa, kdy byl malý a na povrch se postupně vyplavuje pravda o jeho traumatizovaném zážitku z dětství. Po The Year of the Wolf další skvělý letošní zážitek z Finska. (9/10) (30.12.2008)

Škoda, že to není z Norska, to bych se pak ani nedivila, proč je možný "výbuch v o(O)slu". Všechno nasvědčovalo tomu, že budu nadšená a velice ráda se nechám unést a odpálím plnou pálku. Ale bohužel, nějak mi to nesedlo. Možná je to tím obsahem výše, který tak trochu už něco říká, a to něco pak těžko hledáte. Dál, celý film hledáte odpověď na chování hlavních postav a nějak se mi nedostavilo vysvětlení. Navíc, i samotný závěr tak nějak nevede k žádné další otázce, kterou by si divák měl na konci takových snímků položit, leda tak, proč neuměl ředitel počítat a proč byl taková paprika. Takže, tohle bylo z toho slabšího skandinávského soudku. (01.08.2011)

Začátek byl slibný, potom se to ale dostalo do ploché roviny, kde bylo vyřčeno málo otázek a ještě na méně bylo odpovězeno. Pravda je ta, že důležitá je výchova rodičů. Pokud ta je defektní, můžeme volit stovky humánních i nehumánních způsobů, ale málokdy se nám podaří takovéto hajzlíky přetvořit v normální lidi. "Jsou nemocní a nebudou nikdy úplně uzdraveni". Bylo jen otázkou času, kdy se na ostrově něco nebo všechno zepsuje. PS: Kdyby tomu debilními idiotovi manželka ředitele nedala, prostě by ji znásilnil. Podobná scéna s osahaváním pozadí ředitelovy dcery hlavním "hrdinou". PPS: Člověk nakonec zjistí, že se stejně staral zbytečně (pan ředitel). (17.12.2009)

Tady se příměr ke švédskýmu Ondskan celkem nabízí, obzvlášť ze začátku to působí podobným stylem, ale nakonec je to spíš takový drama hledání sebe sama, tvoření vztahů na ostrově pro nenapravitelný teenagery a odkrývání drsný minulosti, která ale nakonec tak drsná neni. Nicméně je to rozhodně dobře natočený, ale na mě to nepůsobilo tak silně (04.02.2009)

Král z ostrova Bastøy po finsku. Severská atmosféra zůstala, ale film není tak drsný, protože zdejší nápravné zařízení je spíš letním táborem, kde jsou místní chovanci spokojeni, než místem, ze kterého chce člověk stůj co stůj utéct. A ani pan ředitel není psychopat, ale chápající starší kamarád. To ale neznamená, že jsou chovanci imunní vůči démonům minulosti či dívíčmu šarmu. A na tom je vlastně celý příběh založen. Sice nejde o nějakou kruťárnu charakteristickou pro chlapecké polepšovny, ale spokojen jsem nakonec i s tímhle. Jen by mě zajímalo, jak pracuje finský sociální systém. :D 70% (05.11.2014)