Lurdy

Dlouho váhajíce, jestli jít na toto dílo do kina, nakonec jsem opravdu šel a rozhodně to byla správná volba. Jde totiž o obrovsky zajímavý, v mnoha ohledech tajuplný a diskutabilní film. Já jako pravověrný ateista jsem měl obavy, aby se mně z té pobožnosti nezačal po půl hodině zvedat kufr, ale nic takového se nekonalo. Stalo se totiž to, že jsem na začátku film začal sledovat, po celou dobu ho až nečekaně pozorně vnímal, občas se pousmál nebo si v duchu ze vzteku ulevil, abych ve finále zůstal sedět na místě i na závěrečné titulky a po odchodu z kina ještě dlouho přemýšlel o tom, co jsem to vlastně viděl (a tenhle pocit přeju každému, tj. Lurdy vřele doporučuju). I když jde místy až o meditativně prezentující se film, kamera nabízí dlouhé záběry i bez dialogů, žádná nuda se neobjeví a pomalejší tempo pomáhá viděné patřičně vychutnat. Na snímek se také dá dívat z několika pohledů. Můžete to brát jako dílo o zázraku, víře v boha, stejně tak se ale na něj můžete dívat jako na ostrou společenskou satiru a tato poloha se mi zamlouvala nejvíce (v kolonce žánr je sice drama, ale mohla by tam být i komedie). Divák sleduje dobrotu, nápomoc, ale hned nato také závist, nepřejícnost, žárlivost, přetvářku a někdy i hněv. Dlouhé záběry kamery dokáží zachytit mnoho pocitů postav a v některých případech (třeba pohled dceřiny matky, která se po zázračném zlepšení stavu vrátila zpátky k tomu původnímu) jsem jimi byl až zahlcen. A konec je taky docela lahůdka. Divák po něm sice není vůbec moudrý, ale tvůrci mu právě dali úkol, aby ho zpracoval sám v sobě a vyhodnocení bylo vyloženě na něm. A já konkrétně nad tou starou paní, která snad za celý film nepromluvila, musel strašně dlouho přemýšlet a ještě teď nad ní pořád dumám, nemám ujasněný názor a budoucnu tomu asi ani nijak jinak nebude. Kdo byla? Proč se chovala tak, jak se chovala? Co když ONA mohla za ten zázrak? Jenže byl to vůbec zázrak? Dá se totiž částečně odůvodnit i racionálně, věděcky, přesněji lékařsky. Ale pohled na hlavní hrdinku v závěrečné scéně při krásné písni Felicita, dojem z jejích pocitů a pak přijmutí (?) jejího osudu, se mi v hlavně usadí asi na hodně dlouho. Film rozhodně není pro každého, u potencionálního diváka bude asi nejvíc záležet na tom, v jakém bude rozpoložení; a co se týče toho zázraku, nejde ani tak moc o uvěření v něj, jako spíš o to, jak ho daný jedinec dokáže přijmout nebo se k němu postavit (a tohle napíšu zrovna já, jedinec po většinu času racionálně myslící, někdy až úzkostlivě stojící pevně při zemi, ale i to dost vypovídá o síle tohoto snímku). A jestliže ještě po východu z kina jsem přemýšlel o hodnocení mezi 3/4*, přes noc se ve mně umocnila vyšší varianta a během psaní komentáře a připomenutí si některých skutečností jsem byl už hranici 4/5*, tak na závěr Lurdám ten plný počet přece jenom přiklepnu (a pomohl tomu i ten vtip o Panně Marii, Ježíši a Duchu svatém, který byl tak nádherně cynický a přitom dokonale vystihl podstatu tohoto poutního místa a možná vůbec celého filmu). (09.02.2012) (méně) (více)

Člověk člověku pomáhajícím vlkem. Kdo z vás je sám dost silnou osobností, aby si přál a vydržel žít vedle někoho, komu není třeba pomáhat? ***** Lurdy jsou ryzím, jemně tepaným filmem o pokrytecké a zhoubné povaze pomoci, která ubíjí přirozené zázraky v každém z nás. ***** Jak každý obyčejný člověk vedle druhých a za jejich tichého souhlasu raději zatrpkne a o všechno si ubližuje a žehrá, nebo zarputile všem kolem "pomáhá" a zkrátka tak či tak věří v "pomáhání", místo aby prožíval, posiloval a vytvářel jedinečné zázraky s vědomím, že ničemu není ani třeba, ani možné pomáhat. ***** Všichni na něj čekají, a tak se jim tedy stane, zázrak, a ještě na něm ani neoschne chmýří, a už sledujeme to jemné předivo drobných závistí, malomyslností, ošívání, spekulací, pokoutných pohledů a myšlenek, kupčení, strachů a slabostí - zázrak přetrvá, jen dokud ho budou přítomní křehkým dechem a vědomím zázračnosti existence udržovat při životě, ctít, ale jakmile si jeden po druhém přiznávají, že jsou vlastně nespokojení s tím, jak to dopadlo, že se v nové situaci cítí nepohodlně, nesví a nejistí, že jim to vlastně vadí, zázrak mezi nimi uvadá, až nakonec ani samotná "vyléčená" nemá vůli čelit sama změněné skutečnosti, mezi nepřejícími bližními, a raději usedá zpátky na vozík a volí si úlevný "soucit" a "pomoc" druhých místo jejich ostražitého posuzování. ***** Film o nepřejícné malosti, kterou je jako šlemem potažená lidská společnost. Je jednodušší hýčkat si vlastní známý svět založený na nedokonalosti, nechat se litovat a sám litovat druhé v jejich rozmanitých postiženích, než přijmout fakt, že vedle nás se rozvíjí něco silného a zázračného, neboť to by na nás kladlo stále nové požadavky, nutilo nás čelit sobě a svým možnostem zázraků, zkoumat hranice, vyhánělo nás ze zabydlených děr a pelechů - je nepříjemná pravda, že přijímat, pěstovat a vidět všude kolem opravdové zázraky stojí počáteční bolest, nepokoj a úsilí... to raději zpátky do tepla. ***** Film o společnosti, v níž lidé, pěkně jeden vedle druhého, raději každý ubližují svému životu tím, že ho nerozvíjejí dost, a místo toho se vzájemně utěšují falešnou prospěšností druhým, pomocí v trpnosti, protože pomáhat si klopýtat je jednodušší, než se ve vzájemnosti dobrodružně rozletět, a lidé pořád ještě nejsou připravení na každodenní zázračné bytí, které stojí duševní vynalézavost, a raději tráví čas tím, že se navzájem podrážejí, podpírají a litují. ***** A svrchovaně ironická Jessica Hausnerová nám to předvádí pro jistotu rovnou na těch, kteří se právě kvůli zázrakům scházejí a naplňují si život vedlejšími, s tím spjatými, pomahačskými činnostmi a těší se vznešenými idejemi o dobročinnosti. *** Film, který vlastně nemá daleko ani k takovému Hoří, má panenko, byť z jistého pohledu nemůže být odlišnější. Film, ve kterém ale tohle všechno jako obvykle málokdo uvidí, kterému to přiznají jen ti, co si nenechají kvůli pohodlí vrátit pásku na oči, ani těšitelé, ani spasitelé, ani postižení, ale pouze ti nepostižitelní, kteří přijali i skutečnost, že těšit se a pobaveně se usmívat nad zázraky mohou, jen když s jejich bohatstvím mezi lidmi zůstávají o samotě. Jen když si nenechají pomáhat. (16.10.2014) (méně) (více)