Sama v Africe

Je opravdu nejlepším řešením nebezpečí ignorovat? Nějací ozbrojení rebelové, to se mě netýká, já jen šéfuji kávové plantáži. Umanutá farmářka ke konci sklízí plody svého přístupu. Afričané jsou zde za primitivy, kteří nejradši zabíjejí všechny, kdo nejsou v jejich klanu. Claire Denis na tomhle půdorysu dokázala natočit lepší film, než bych považoval za možné (70%). (13.04.2015)

Černí proti bílým, bílí proti černým. V nejmenované africké zemi propuká občanská válka, která mění charaktery, osudy a životy lidí. I když zde žili po desetiletí, jsou někteří nuceni opustit své domovy a hlavně, svou obětavou práci a dřinu, do které vložili takřka celý svůj život... Snutné a dost neveselé pokoukání. A rozhodně jeden z nejlepších filmů S Lambertem, co jsem kdy viděl. (23.03.2015)

Netrvat to skoro dvě hodiny, tak bych snad i ty 3* dal, takhle mě to ale strašně nudilo. Přitom ten příběh byl vedený dobře, herecky to taky bylo zvládnuté, akorát teda hlavní hrdinka, která se snaží dokázat i přes životy lidí které miluje, že je strašně odvážná - a nakonec toho lituje, mohla být popsána víc po psychické stránce. Ale i když se to snaží o nějaké pomalé vyvíjení napětí, tak ten film nefunguje a fakt jenom nudí. Ani kameru bych nepochválil, neustále zabírá detaily hlav postav a okolní přírody taky moc nevyužívá. Jo, téma to má zajímavé a Denis o něm podle mě i něco ví z osobních zkušeností, ale to nemění nic na tom, že ten film je utahaný a strašně nudný. Lepší 2* (08.04.2020)

Zvláštní směs, kterou zvolila režisérka Claire Denisová, se víc než profesionálním vaháním zdá být zárodkem nového směru stavícího jakoby na prolínání reality show a dokumentárního filmu. Spolu s touto téměř novinářskou kamerou se dostáváme do mikrosvěta bělošské rodiny, bílého odpadu, jak zní asi nejlépe překlad originálního názvu tohoto díla, zaskočené odchodem zřejmě cizinecké legie a ponechané pro její nerozhodnost sobě samé. Brutalita afrických konfliktů, která na rozdíl od severní Afriky nebo Blízkého Východu ponechává velmoci v klidu, je šokující. Tragický závěr a drastické záběry, které jej provázejí, jsou zřejmě zněžnělou reprodukcí skutečných události ve Rwandě nebo v Nigérii. I tak je jejich odpuzující podoba hrůzostrašná. Mýtus bílého muže je i v rovníkové Africe zkrátka historickým faktem, věcí minulosti v zemi, která ještě ani zdaleka neukončila hledání vlastní moderní identity. (31.10.2011)

Varacia voda bubloce, až nakoniec úplne vyvrie a je dosť možné že popáli. Áno, ostávam obarený tou všadeprítomnou živočíšnosťou, tým tvrdošijným vzdorom usadenej matky (Isabelle Huppert), psychickým prepnutím jej syna (Nicolas Duvauchelle), pridusenou charizmou povstalca Boxera (Isaach De Bankolé) a tá nezastaviteľná bezvýchodnosť (?), tvrdé… Predobré striedanie "handycamu" a statívu (pozorné priblíženie tamojších lokácií, rozruch, ticho, reč tvárí, reč zbraní), ktoré má za následok podvedomé preniknutie do tepajúceho, rasovo nepokojného prostredia. Okrem toho superiórne znejúce, synťákom vymaznané gitarové rify (a.k.a. "Dead man") spôsobujú, že celý tento vyhrotený a zamysleniahodný rozkol dostáva ešte iný-silnejší rozmer. Eklatantná je potom aj neústupná-náročná-nezbedná, ale zato nemonotónna a veľmi osobná narácia. Odprostená od doslovnosti/umelosti, plná nehumánnosti/ničomnosti. Začína tam, kde končí, nič nerozlišuje a samozrejme nezabúda na zašpicatený dovetok. "White material" má navrch už len tým ako nevypočítavo sa dorozumieva s divákom, nevydiera ho, neklame ho a cez jednu komornú (avšak ani trochu kľudnú) story o hrdej pestovateľke kávy zabŕda do jedného kolosálne rozboľaveného príbehu celého sveta. Nedocenené... (13.04.2011)