Reklama

Reklama

Bitevní loď

Trailer 1

V roce 2005 vysílá NASA do vesmíru každých 24 hodin signály s cílem nalézt inteligentní život. V té době je Alex Hopper beznadějným ztroskotancem, jehož posledním průšvihem se stane krádež kuřecího burrita pro svou novou dívku Samanthu. Jeho starší bratr Stone s ním ztratí trpělivost a přinutí ho, aby s ním sloužil v námořnictvu. Alex po pár letech sice zastává prestižní důstojnické místo na letadlové lodi, ale má pořád horkou hlavu. Problém je, že cesta ke svatbě se Samanthou vede přes jejího otce, admirála Shanea. Poté, co se popere s japonským kapitánem Nagatou, který připlul na námořní utkání, to vypadá, že má Alex po dívce i kariéře. Mezitím vědci na Havaji zjistí, že se k zemi blíží pět neidentifikovaných předmětů obrovské velikosti. Je vyhlášen poplach a NASA a vojáci sledují, jak se jeden z nich srazí s družicí a v troskách dopadá na Hong Kong. Zbylé čtyři lodě přistanou v Pacifiku uprostřed probíhajícího mezinárodního námořního cvičení, které si vyhodnotí po svém a začnou se ihned bránit. Kolem své flotily a na části pobřeží utvoří neprodyšný ochranný štít, pod kterým uvízne i pár torpédoborců, ale hlavně Alex Hooper. I Samantha se ocitá v nebezpečí, krátce nato je vetřelci zajata. Alexovi nezbývá nic jiného, než se chopit zbraně. Naštěstí v tom není úplně sám, po boku má řadu odvážných námořníků. (TV Nova)

(více)

Videa (46)

Trailer 1

Recenze (1 664)

Skejpr 

všechny recenze uživatele

Berg to zase dokázal. Zase si bere ty nejklasičtější klišé, ale zase je na sebe kupí chytře, z hlediska dramaturgie správně (dokonale, dalo by se říci) a přitom ta trošku jinak a především baví sebeironií tam, kde by se jiní brali smrtelně vážně. Ohromné překvapení, které originality příliš nepobralo, ale uteklo jako voda a vlastně bych si ho někdy dal klidně s chutí znova.. ()

Arachneuss 

všechny recenze uživatele

„I've got a bad feeling about this.” Čím víc klišé a cheesy hlášek, tím víc blockbuster. Jedinou sympatickou postavu raději odrovnali hned na začátku, děj se přeci musí soustředit na Johna Cartera, černého poručíka Dana a královnu zámořského R'n'B. Prvních třicet minut se dá s klidem v duši přeskočit, protože zatímco Míša Plážů servíroval akci již od první sekundy, tak Bergova sci-fi slátanina podle scénáře dvou kokotů (Bílá Smrt budiž důkazem) se utápí v (ne)romantických macho eskapádách hlavní postavy. Pak se objeví emzáci a člověk se už těší, jak vypne mozek a bude se bavit. Chyba! Všechny ty rádoby trikové akce postrádají jakýkoliv náboj a já tak po hodině sledování mám sto chutí tuhle vojenskou šarádu vypnout. Naštěstí se to trošku rozjede, ba dokonce začne i připomínat onu stolní hru, u které většina z nás strávila své dětství. Banda šílených dědoušků a driftování se sta tunovou lodí už tomu pouze nasazuje korunu. Na konec už jen hodit product placement na telefony od LG a je dokonáno. Pár fajn scén ale nedělá dobrý blockbuster. ()

Reklama

castor 

všechny recenze uživatele

Léto se blíží, přátelé, bojte se. Zářivě blyštivé a dostatečně hlasité to sice je, ale nevidím důvod, proč odpouštět, že je to zároveň neuvěřitelně hloupé, uřvané a naivní. Transformeři na moři zní dost dementně už jen takhle na papíře, když si ale člověk připočte ještě negra bez noh, vysloužilé námořníky nebo prsatou blondýnu, je to docela peklo. Když si budu chtít připomenout drsné pohledy chlápků z NASA, pustím si Armageddon, když budu toužit po propagandě americké armády, zapátrám po disku s Top Gunem, když budu chtít vidět látku s mimozemšťany, sáhnu třeba po Válce světů. Úvod je bez šťávy, rádoby vtipný a nesympaticky infantilní. Je tu až nebezpečně velká koncentrace drsných keců, vojenského patosu a sourozeneckého otlapkávání. A ač se tu pak sypou dálnice a jsou tu impozantní přestřelky mezi loděmi, vše mi přesto přijde neuvěřitelně prázdné. Režisér Peter Berg (dosud jsem ho bral) spoléhá na efektní zpomalovačky, kamerové olizování vojenské techniky a výrazné barvy a nechává často vzpomenout na Michaela Baye. Jenže Berg to neumí sladit a hlavně prodat (vždyť ani s Brooklyn Decker, ač je to kočka, člověk po projekci netouží skočit na pivo) – nabízí smrtelně vážnou sci-fi, akční řež, komické vsuvky (asi jediný jsem se v kině nezasmál) a trochu té romance. To, co se podařilo na asteroidu Willisovi a spol., tahle banda zelenáčů prostě nesvede. Je to celé takové ušmudlané, umělé, v zádech u toho rozhodně nemrazí, a když se k tomu ještě snaží být Rihanna drsná, nemůže to dopadnout dobře. K smíchu není z herců snad jen Japonec Tadanobu Asano nebo Alexander Skarsgård (Liam Neeson je tu vážně jen chvíli a pronáší neuvěřitelné žvásty).. V závěru jsem čekal už cokoliv!! Režisér Berg holt až moc pokukuje po svých vzorech.. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Když se podívám na dějiny filmové hudby od počátku kinematografie po dnešek, vidím určitý trend - přechod od hudby ke zvukům. Chtěl bych tomu trendu věnovat pár slov: ____ (i) Velmi patrný je tento přechod od hudby ke zvukům například v Bitevní lodi, kde hudba Jablonskyho vlastně žádnou hudbou není, ale spíš sledem zvukových efektů. Jeden z důvodů je mimochodem ten, že digitální monstra vyžadují důraz na zvuky, protože zvuky jim dodávají na realističnosti, která jim jinak schází. Vtip je každopádně v tom, že zatímco dnes se stal podobný důraz na zvuky na úkor hudby v mainstreamových filmech docela běžným, v minulosti byl zcela nemyslitelným. Jedinou výjimkou představovaly animáky a horory, tedy žánry na okraji mainstreamu, které dokonce mnozí hudební skladatelé vnímali jako příležitost k experimentům s modernistickými postupy, které jim v koncertních dílech připadaly příliš avantgardní – odsud je i patrné, proč je nesmysl stavět filmovou hudbu hluboko pod klasickou, k čemuž mají někteří sklony, a proč se trochu ironicky největší kreativita v hudbě odehrávala v pokleslých žánrech, kde by to nikdo moc nečekal. U animáků se vždycky pěstovaly syrové zvukové efekty podtrhující jednotlivé gagy, zatímco horory už od počátku tolerovaly a vlastně i vyžadovaly různé modernistické hudební odbočky či odlidštěnou elektroniku vyhrazenou pro násilí a nadpřirozeno. Jenže dnes se něco takového stává běžným standardem i v ryze mainstreamových filmech (znamená to snad, že v sobě má dnešní doba něco z grotesky a hororu?), čehož příkladem je vedle Bitevní lodi hudba dua Reznor/Ross k Fincherovým filmům, remake Barbara Conana s disharmonickou hudbou Batese a velmi kuriózně se to potvrzuje vlastně i v Avengers, kde si Silvestri vůbec nedal námahu, aby přetáhnul motivy hrdinů z předchozích marvelovek, takže chybí hudební motiv Thora, Iron Mana nebo Hulka, zato se ale ze zvukových knihoven přetáhly zvuky jednotlivých zbraní (štít má svůj zvuk; kladivo má svůj zvuk – pro zvednutí, upuštění, hození ap.) a postavy jsou tak definovány zvuky. ____ (ii) K přechodu od hudby ke zvukům přispívá i historický vývoj co se zvukových standardů týče od mono/stereo přes systémy vícekanálového prostorového ozvučení Dolby/DTS a Lucasův THX certifikát až po 7.1 surround nebo současnou novinku Dolby Atmos mínící umístit reproduktory i ve dvou řadách na stropě. Tyhle technologie nejenže vyloženě nahrávají k důrazu na zvuk, ale způsobují i celkem inovativní změny filmového jazyka. V řadě filmů například vyjíždějí auta po levé či pravé straně mimo záběr, ale nikoliv z nějakých uměleckých příčin (zdůraznění mimozáběrového pole či rámu obrazu), ale čistě proto, aby se zapojily postraní reproduktory. Tudíž v momentě, kdy je auto čumákem metr před krajem záběru a střihač by měl správně střihnout, tak to neudělá, aby vynikl postranní zvuk. Zaznamenal jsem to v honičce uprostřed TDK nebo v Singerově Supermanovi, kde ve 35. minutě kolem diváka proletí či přesněji prohučí několikrát za sebou raketoplán. Někdy se prostorový zvuk používá u božských či jinak nadřazených postav, kdy se na místo do centrálního reproduktory pustí jejich proslov do všech kanálů, příkladem tohoto je Mark Strong na začátku v Johnu Carterovi. Prostorový zvuk znamená pro sound mixéry a sound editory řadu výzev, ovšem i dilemat, protože obraz je vpředu, tudíž přemrštěný důraz na zadní reproduktory diváky hrozně ruší. Fakt je každopádně ten, že je možná na čase přestat brát zvukaře jen jako takové málem přebytečné řemeslníky. Představa geniálního hudebního skladatele, který se tyčí nad zvukaři, je dneska už prostě neudržitelná. ____ (iii) Za vymizením hudebních motivů a melodií a příklonu ke zvuku má velký vliv i čím dál rychlejší střih ve filmech. S tím, jak se zkracuje průměrná délka záběru a roste tempo filmů, není logicky možné rozvíjet nějaké velké hudební plochy. Hodně lidí si třeba stěžovalo na hudbu Batese u remaku Barbara Conana, jenže ten film se žene kupředu neskutečným způsobem. Nejsou tam žádné minutové scény, během nichž se Arnold zacvičuje s mečem a kde mohl Poledouris rozvíjet svoje velkorysé hudební nápady. Přesně z tohohle důvodu kvitoval Giacchino při práci na čtvrté Mission: Impossible rukopis Birda, který není jeden z těch cut-cut-cut režisérů, ale dbá na delší záběry, což pomáhá hudbě. Bude nicméně asi potřeba si zvyknout na to, že soundtracky nejsou určeny primárně k poslouchání a vytváření silných melodií, ale k tomu, aby sloužily filmu (takto s filmem je koneckonců hudba posuzována i na Oskarech). Samozřejmě se tu vždycky budou objevovat živoucí pozůstatky dávno minulé éry filmových symfonií jako John Williams, nicméně ten přechod od hudby ke zvukům nikdo nezastaví. Je to zjevný i z historického průřezu filmovou hudbou od zastaralého hudebného romantismu používaného v klasickém Hollywoodu (esence hudby jako takové) přes populární písničky v Bezstarostné jízdě či Absolventu a 80kovou MTV estetiku (přechodová fáze) až po současné filmy jako Dokonalý trik či Drive napájející se témbrovou a elektronickou hudbou, noisem, ambientem, minimalismem či serialitou (nástup zvuku). Z důrazu na zvuk ve filmech bychom ale neměli propadat panice, protože to, co vnímal starý řád jako hluk, vnímá řád nový jako hudbu. Konsonance a disonance se historicky vyvíjejí, a tak to, co před časem působilo jako výrazná a nepřípustná disonance, bývá dnes pojímáno jako zajímavý hudební souzvuk. Zvuky nám tak jednoho dne budou připadat melodičtější než hudba. Prolomit ušima tu hráz nebude úplně snadné, ale může se stát, že to jednoho dne prostě najednou uslyšíme. Nic už pak nebude jako dřív. () (méně) (více)

3DD!3 

všechny recenze uživatele

Tupý, ale extrémně zábavný film, kde stará technologie válcuje tu novou a "Umění války" dostává zcela nový rozměr. Berg se upsal naprosto zhovadilému scénáři, ke kterému bylo ale přilepených pěkně kulaťoučkých pár desítek miliónů, už jen díky potenciálu značky staré stolní hry, kterou už dneska u nás hrajou jen ti fajnšmekři, kterým jsou piškvorky v hodinách málo. Kdo by si, ale nešel hrát na vojáky za peníze studia? Režie možná není tak Bayovsky opulentní, zato je v akcích přehlednější a celkové tempo filmu není tak zběsilé. Premisa: John Carter po povedeném začátku shodí vlasy a jde kvůli krásné blondýně do armády, stát se lepším člověkem, slouží na bitevní lodi. Pak na Zemi přiletí mimozemšťani z planety G. Bojuje s nimi. Počet obětí je hojný. Kitsch roli zvládl se ctí, Brooklyn Decker je tu jen pro zpestření. Taťka Liam Neeson je borec, ale je ho tam po čertech málo. Ale jestli jste se těšili, že Rihana umře tak... ehm. Mimozemšťani, chudáci jsou snad ti nejhodnější záporáci co jsem, kde kdy viděl. Možná chtěli i být přátelští, kdyby to do nich NAVY nezačali solit jako první. To už se ale asi nedovíme, i když po titulková scéna ze Skotska slibuje dvojku. Při nástupu staroušků jsem se smál málem nahlas. Nevěřím, že nešlo o parodii. A Jablonsky a AC/DC! - Kdo teď teda velí lodi? - Hopper. - Hopper? Všichni umřeme! ()

Galerie (88)

Zajímavosti (45)

  • Když jde Alex (Taylor Kitsch) kopat penaltu proti Japonsku, teče mu krev z nosu. Dle pravidel fotbalu nesmí mít fotbalista ani kapku krve na dresu. (griph)

Související novinky

Wahlberg a spol. prchají z Afghánistánu

Wahlberg a spol. prchají z Afghánistánu

25.07.2012

Akční drama Lone Survivor není nový projekt, ale až teď se vyrýsoval konkrétněji. Peter Berg se po popcornové Bitevní lodi opět pustí do něčeho vážnějšího. Konkrétně to bude adaptace non-fiction… (více)

Posádka pro rychlou a zběsilou jízdu číslo šest

Posádka pro rychlou a zběsilou jízdu číslo šest

05.05.2012

Rychle a zběsile 5 bylo hodně fajn, takže se těšíme na Fast Six. Natáčení je za rohem, Justin Lin zavelí do akce už příští měsíc v evropských lokacích. Logicky právě finišuje obsazování. Kromě Vina… (více)

Zapomeňte na Chucka, je tady Liam

Zapomeňte na Chucka, je tady Liam

06.04.2012

Každým dalším filmem potvrzuje, že je momentálně nejdrsnějším frajerem na filmových plátnech. Ať už mučí imigranty v pařížských doupatech, zabíjí vlky holýma rukama nebo krágluje digitální starořecké… (více)

Wahlberg se prostřílí z Afghánistánu

Wahlberg se prostřílí z Afghánistánu

07.03.2012

Wahlberg a Berg spojí síly. Po Bitevní lodi, jasném kandidátovi na popcornový výplach roku, se Peter Berg pokusí o něco vážnějšího a realistického ve stylu Království. Před časem se osobně seznámil s… (více)

Reklama

Reklama