Nezvaní hosté

S Intruders nemám absolutně problém. A kdo má zábrany přihodit hvězdu jen proto, že v tom trochu plave, odkazuji na koment Hookins86 … po přečtení se vám určitě rozsvítí. A komu stále jen poblikává, tomu nezbývá nic jiného, než vyhledat účinnější zdroj. (21.06.2013)

Pěkně natočené, ozvučené a tam, kde chybí napětí spolehlivě zaskočila hudba, která je lepší než ten bubák v kapuci. Odnesl jsem si ponaučení, že i strach je globální problém. Španělé řeší traumata ze snů zpovědí u faráře, angláni zase návštěvou u psychiatra. Vadily mě ty dvě dějové linie, jejichž propojení na konci zavrzalo, jako kroky nezvaného hosta v domě. (08.05.2012)

Po technické stránce moc pěkný film. Skvělé efekty, propracovanost do detailů.. Určité napětí jsem tam cítila, ale nemůžu si pomoct -prostě to na mě působilo hloupě :D Propletenost dvou časových linií mi ale dělal problém, jelikož bylo jasné, že určitá spojitost mezi nimi je, ale sakra...dost mě to mátlo :D :D Nejlepší na celém filmu pro mě byla Ella Purnell, jejíž výrazné oči mě upoutali hned od začátku. (17.09.2012)

Po technické stránce jistě takřka dokonalé, pomalu budovaná horrorová atmosféra umožňuje příjemně si užít první půlku filmu v očekávání nějaké finálové gradace. Bohužel ale tyhle sliby nedojdou naplnění. Absence čehokoliv, co by bylo reálnou hrozbou, celou zápletku naprosto zabíjí. Jako byste měli strašidlo ve skříni, které funguje právě jen proto, že se ho bojíte, ale které není schopné vám reálně ublížit, protože když se dostane příliš blízko, najednou samo neví, co dělat... Funguje to chvíli, a pak už je to jen trapné, a není divu, že stejně sterilně pak vyzní i konec. (14.02.2012)

Tento španělský kousek se setkal s dosti rozporuplnými diváckými ohlasy a já se po pravdě tomu ani moc nedivím. Mysteriózní thriller s prvky fantasy a hororu má totiž vzhledem ke své délce (100 minut) dosti nevyvážený obsah, který místy dost nudí, ale skrývá v sobě i několik velice povedených pasáží, kvůli kterým rozhodně nehodlám tento film odstřelit. Já osobně jsem byl nakonec docela spokojený. Ano, znám mnohem lepší a propracovanější španělské kousky (jak co se atmosféry tak i samotného příběhu týče), ale tady do toho zřejmě hodně mluvili i američtí a britští spolupracovníci – no a podle toho to tak i dopadlo. Divák má možnost sledovat prolínání dějových linek: v té první Juan a jeho matka čelí útokům přízraku bez tváře a zvláště ten úvodní byl velmi dobře zpracován. Nechyběla tomu akčnost, atmosféra i emoce. No a samozřejmě pozadu nezůstala ani Mia se svým otcem Johnem, kterým se dle mého tvůrci věnovali daleko více (ti co se dodívají až do samotného konce, pochopí proč). Bohužel soubojů s přízrakem bylo málo a více se zde dal prostor dialogům, což samozřejmě moc nevonělo nejednomu divákovi. Zvlášť když tím trpěla samotná atmosféra. No a v neposlední řadě tu máme i jakési snové pasáže, které měly vyplnit hluchá místa, ale moc se jim to nedařilo. Mohli za to i nepříliš přesvědčivé speciální efekty, které sice nenáročného diváka mohou uspokojit, ale v tomto případě tomu bylo spíše naopak. Samotný digitální přízrak totiž moc lidem hrůzu nenažene. Čím více se film chýlil ke svému konci, tím se v něm jeho tvůrci stále více zamotávali a nejeden divák s nimi. Překombinovaná myšlenka, hrátky s psychikou jednotlivých postav a tak nějak splácaný závěr – byla potřeba si s tím více vyhrát, aby to nevypadalo tak chaoticky. Sice měl ten konec řadu lidí šokovat, ale já si spíš myslím, že hodně z nich bylo rádo, že to už skončilo. 50% (07.10.2018)