Do Říma s láskou

Nepatřím k nekritickým obdivovatelům Woodyho Allena. Chtěl jsem nějakou nenáročnou komedii. Začátek je neslaný nemastný, změní to až příchod Penelope a následně Ellen, které jsou příslibem zábavy. A některé okamžiky se vážně povedly. Filmu navíc moc prospívá, že Allen dokáže ve správnou dobu šokovat. Jedná se o několik nezávislých příběhů, které se někde protnou. Líbí se mi poselství filmu – každý člověk chce to co nemá; příležitost dělá zloděje. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 6 | hudba 5 | humor 3 | akce 0 | napětí 0 | pustil bych si znovu 6 (24.04.2013)

Pár dobrých allenovských vtípků (nejvíc mě dostala hláška "Monica...even the name is hot!" a nebo ta o Slečně Julii), ale jinak je to těžce průměrný, ve druhé polovině až podprůměrný pokus o...o co vlastně? Oslavit Řím a předvést brutálně staré klišé o tom, kolik "malých" příběhů skrývá velké město? Neschopnost Allena ukázat cokoliv typicky italského, aniž by se snížil k otřepaným klišé o tomto národu (už jenom to, že "žhavou" Italku hraje Španělka - prostě proto, že vyhovuje Allenovým představám o žhavé Italce) mě překvapila víc než dost. Dobře, oddechovka nepotřebuje průlomové myšlenky, měla by však držet pohromadě a fungovat, což se tady, na rozdíl od Barcelony a Paříže, rozhodně nepovedlo. (19.02.2014)

Od Woodyho bez lásky. Naprosto nenápaditá a ve většině příhod i totálně nudná "allenovka", která nemá absolutně čím překvapit a navíc obsahuje i několik spíše wtf scén. Woody jakoby se vyčerpal na výborné Půlnoci v Paříži a zde jede na setrvačník bez jakékoliv špetky invence či emoce. Tak snad zas příště. (22.12.2012)

Mě se to líbilo, možná ne tolik jako jiné Allenovi filmy, ale líbilo, až mě to překvapilo, protože když se nad tím tak zamyslím, tak mě tam víc jak půlka postav neskutečně rozčilovala. Ale byl to Allenovský styl, všechny situace byli vykreslené do detailů a já se teda královsky bavila. U některých scén jsem se teda nasmála až až. Nejlepší z celého filmu byla snad postava ztvárněná samotným Woodym, co scéna to hláška a perla. 4* (21.07.2012)

Talianska "kultúra" očami Woodyho Allena. Tentokrát nie veľmi vydarený pokus. Súbežné ľudské príbehy sú sami o sebe dobre napísané, no v širšom kontexte a na plátne len dve z nich divácky najviac zaujmú. Plne súhlasím s jojineckom, že pasáž s Beningnim a "sprchovacie scény" bodujú najviac a vravím si pri nich, že takúto perličku může vymyslieť len Woody Allen:) Štýl, ktorým je film tvorený nie je typicky woodyovský, skôr vytvára dojem prvoplánovej grotesky. Tentokrát sa pritrafilo aj pár zbytočností, čo ubralo na celkovej atraktivite. Jasné, že ani tento film sa nezaobišiel bez neurotického pofrflávania nad smrteľnosťou, čo Woodyho zdá sa desí čoraz intenzívnejšie. Fanúšikovia W.A. určite čiastočne pookrejú nad novým "cestovateľským" kúskom a možno aj odpustia, že tentokrát to nieje úplne to, čo sme čakali. (27.11.2012)