Bůh ti žehnej, Ozzy Osbourne

Pěkně zpracovaný dokument o životě rockové hvězdy. Jelikož jsem znal Ozzyho příběh jenom v hrubých konturách, pár nových, zajímavých věcí jsem se tu dozvěděl. Dokument poctivě mapuje Ozzyho život od jeho dětství, přes éru s Black Sabbath, sólovou dráhu, neuvěřitelné excesy a naprostou závislost na alkoholu a drogách až po totální vystřízlivění v posledních několika letech. Docela mě překvapila otevřenost, s jakou dokáže hlavní protagonista a jeho rodina o všech jeho problémech mluvit... asi průprava z The Osbournes, který jsem (naštěstí) neviděl. Je skutečně s podivem, že člověk, který ochutnal snad celou Mendělejevovu tabulku, se dožil 63 let a je stále schopen jakž takž fungovat (no možná líp než kdykoliv předtím, když si zvládl udělat i řidičák). Jak sám přiznal, často mu to už nezpívá ani na 50 %, ale stejně se na jeho červnový koncert v Praze těším :-) Let's go fuckin' crazy!!! (23.02.2012)

Asi jsem čekal něco jiného. První půlka hudebně ještě tak nějak ok (dětství, vznik BS, popsány peripetie při natáčeních alb, vyhazov z BS, "restart" kariery, Rhodes...), jenže pak už se to vlastně motalo kolem Ozzyho "rodinného" života a hudbou se ten dokument spíš jeň vyplňoval. To ale neznamená, že to nebylo chytlavé, jen bych asi uvítal víc toho infa o vzniku alb. 7/10 (18.10.2020)

Sedmsetsedmdesátýsedmý pokus nalézt v Osbournovi něco, co tam nikdy nebylo. Ano, tedy opět selhání. Ozzy nikdy neměl v sobě křehkou rozervanost Amy Winehouse, neochvějnou integritu Lemmyho Kilmistera či pop-kulturní osamělost Kurta Cobaina. Naopak to byl nesvéprávný šašek bez jakékoli nadstavby, zoufale potřebující někoho, kdo mu nalajnuje život místo další čáry koksu, což se mu podařilo až po přimknutí k Sharon Osbourne, která ho dokázala udržet v mezích jeho dětského pokojíku (kleopatřino pojmenování "vyplašené dítě v dospělém těle" je poměrně trefný). Dokumentaristé, očividně fanoušci, se s tím odmítají smířit a zaobalují celý film do sledování Osbournova turné po dobu dvou let, k čemuž se neváže ani desetina stopáže. Místo toho po x-té sledujeme rockerův život od plenek, přes nejznámější etudy jeho života, o kterých ví i moje bába a čím dál tím paničtěji v celém průběhu dokumentu všem dochází, že z tohoto materiálu prostě nic vymáčknout nelze. Ozzy Osbourne je člověk s bezpochyby výjimečným hlasem (jakkoli pro mě se jedná o ekvivalent čištění zubů cirkulárkou), ale opravdu ničím jiným za ním. A tedy zkrátka nebylo o čem točit. (08.11.2016)

Stručný a krátký dokument o jedné z největších osobností rocku a metalu. Není to špatné pokud posloucháte Black Sabbath a Ozzyho krátce a zajímá vás ve zkratce jeho život. Pro ostatní to však nemá takovou sílu jako příbuzný dokument LEMMY. Nad většinou kauz mávne Ozzy rukou a řekne "To si k*va nepamatuju". Spíše zaujalo, když mu pustili videoklipy k jeho písním a on odešel, že na takovou s*ačku se nebude dívat. Ovšem udělat si řidičk v 65 letech je kumšt. Latymérie podivná rocku a metalu - on a Lemmy přežijou i atomový výbuch! (27.11.2012)

Je to v podstatě docela smutnej příběh, kterej se dá shrnout jednou větou, kterou sám Ozzy ve filmu pronese: "I had a car, I had a house, I had a lot of money.... I was king of the fucking world in my 22." Je až zajímavý, jak může ustrašenej kluk a introvert s malou dušičkou ukrytou někde uvnitř dělat frontmana jedné z největších metalových kapel. A aby to všechno nějak ustál a zvládl, tak chlastal a bral všechno, co bylo po ruce. A když pak v závěru dokumentu pronese, že až teprve teď (po šedesátce) je šťastnej a užívá si život, je to fakt smutný. A řidičák si taky udělal na starý kolena, protože celej život byl tak mimo, že by mu ho nikdy nedali. Ale teď se cítí svobodnej, sedne do auta a jede, kam se mu zachce. Tomu říkám paradox. :) A i když už mu to moc nezpívá a je celkově takovej zpomalenej, jsem rád, že jsem ho před pár rokama viděl naživo. Protože Ozzy je prostě legenda, ať se děje, co se děje. (01.10.2016)