Grand restaurant pana Septima

Vlastně souhlasím s tím, co tu již bylo řečeno. Grand restaurant měl potenciál stát se Louisovou nejlepší komedií a první část, ve které se seznamujeme s prostředím a provozem restaurace U Septima na to má dost solidně našlápnuto. V rolích číšníků jsou skoro všichni, co si zahráli Louisovy podřízené v jeho hvězdné éře (vlastně chybí jen Christian Marin a Jean Lefebvre z Četníků). Ale jakmile unesou prezidenta Novalese, všechno jde do háje a ačkoli se nadále vyskytují pěkná místa ("Silnice je mnohem lepší."), tak to mrzí už kvůli té nevyužité příleitosti s tím udělat něco víc. A divím se, že si Funés nevybrousil lepší zápletku, víc spjatou s prostředím restaurace, vždyť o podobném projektu snil už od Gentlemana z Epsomu, kde si zahrál menší roli restauratéra. Skvělý dabing F. Filipovského je už vlastně samozřejmostí, ale tady ho musím opravdu vyzdvihnout. Vznikl až v 70. nebo 80. letech, v době, kdy běžěl Septim v kině, byl FF nemocný a tak se dabing udělal v Brně a Funése daboval Jaroslav Dufek. Filipovský film později tedy předaboval a do role se tentokrát vžil snad ještě víc než jindy, až mu při rozhovoru Septima s ministrem ulítlo: "Á, jděte do prdele!" Schválně si toho všimněte. :-) . (06.08.2007)

"Bylo mi šestnáct let, když jsem vstoupil do kuchyně...", spíná ruce pan Septime a upírá zrak k nebi, aby nám bylo jasné, s kým máme tu čest. S mužem, který má slovo kuchyně asociačně spojené se slovem řád. Ve všech jeho smyslech. Mám s Grand restaurantem jediný problém: rozpadá se na dvě poloviny rozdílné kvality. Ta první, odehrávající se v Septimově vypulírované svatyni, je místy nepopsatelně vtipná (nácvik servírování, hitlerovská scéna "Verstehen Sie, Herr Müller?!"). Ta druhá, kde Septime slouží jako volavka při pátrání po zmizelém prezidentovi, má taky svá světlejší místa (obíhání trafiky), ale celkově je už o hodně slabší. 70% (22.03.2006)

Úžasná klasika. První třetinu Funés nesleze z obrazovky, sledujeme jednu nóbl restauraci, kde diriguje, cvičí a driluje své podřízené, aby restaurace fungovala tip top a hosté byli maximálně spokojení (existuje taková restaurace vůbec někde u nás?). Poté je ovšem z restaurace unesen jihoamerický prezident a začíná bláznivá honička s teroristy, policajty, šílenou sekretářkou vrcholící jízdou na sněhu. Funésovi hraje vše do karet - příběh funguje, vedlejší postavy jsou skvělé (kuchař, Rogérek, inspektor i sekretářka) a vše uzavírá skvělá pointa. Navíc na komedii akorát stopáž - a já se bavil skvěle. Nejlepší scéna kuchařský recept ala Hitler :-) (27.08.2013)

Z interiéru naprosto nóbl francúzskej reštaurácie pána Septima, následne vskutku zrazu raz uniesli istú hlavu štátu pred okoštovaním zákuska; inými slovami preložené: ústrednému francúzskemu protagonistovi Septimovi v podaní zvyčajne špičkového komedianta Louisa de Funèsa, no ale v tomto absolútne odstrašujúcom prípade to zrejme príliš ani neplatilo; sa takpovediac dosť skomplikovala jeho doposiaľ úplne bezstarostná existencia, a to už predovšetkým snáď predsa iba kvôli tomu, že sa to zrovna stalo na tomto vychýrenom mieste, kde sa trebárs schádzala všelijaká, »francúzska smotánka«, a tak či chce, alebo nechce, musí sa vydať až kdesi do vzdialenejších exteriérov, aby v podstate prišiel tomu priamo na kĺb, vrátane i zachovania si svojej doterajšej pozitívnej reputácie, ako sa všetky veci totižto majú, pričom divák počas toho zbesilého «scenáristického vyčíňania» akosi i neuveriteľne strašne pocitovo trpel, až tomu takmer skoro vôbec ani správne ne[po]rozumel, čo mal tým básnik vlastne všetko na mysli? • Zo začiatku mi aspoňže ešte naservíroval i samotný chod tejto reštaurácie, ako to tu skutočne chodí, a to konkrétne aj navrch s hlavným šéfom v podaní Septima, ktorý by najradšej iba všetkých navôkol seba stále komandoval, čo vari už automaticky so sebou prinášalo i niekoľko úsmevných situácií; skrátka, ak som sa neustále nachádzal len vo vnútorných priestoroch tohto pohostinského zariadenia, tak ako sa zvykne hovorievať: „O zábavu bolo dopredu postarané,” ale povedzme zase akonáhle sa tento mimoriadne výbušný, »malý mužíček«, odpútal od daného priestoru do vonkajších, nepreskúmaných reálií, tak vtedy sa už začínali pomaličky vrstviť i samé nánosy podivuhodných reakcií z okruhu ďalších, pribúdajúcich postáv, kedy to na mňa začalo už pôsobiť, ako nejako absurdnejším spôsobom naservírované mešuge, čo sa každou ďalšou pridanou scénou iba čoraz viac umocňovalo, čo namiesto komediálnej roviny napokon skĺzlo až do akejsi oveľa trápnejšej roviny, čo asi nebol pôvodný zámer tvorcov, všakže?! • Celý titul totálne pohnojil najmä režisér a scenárista v jednej a tej istej osobe: Jacques Besnard, a pritom musím podotknúť, že rovnako jedným zo spolupáchateľov bol i hore uvedený "Fufu", čiže tým pádom si kľudne mohli medzi sebou navzájom pekne pogratulovať, ako príšerne dopadla ich prvá [a z môjho uhla pohľadu ako celkovo katastrofálna], a zároveň i posledná spolupráca, asi toľko na margo k danému predmetu v podobe nepríliš presvedčivého výkonu. (21.02.2024)

Servir, c'est sourire! Kdyby se celá komedie nesla v takovém duchu jako první půlhodina v grand restaurantu, možná bych dal i plný počet. Besnardova režie velkého dění v jednom prostoru mě baví (a to i v těch celkově spíše průměrných filmech jako Životní šance), to je pokaždé gejzír drobných nápadů a gagů poslepený do vtipné série volně navazujících scének, tentokrát zčásti navíc ještě za hudebního doprovodu a choreografie. Problémem je, že jen málokdy si Besnard ve svých komediích dokáže vysoce nastavenou laťku z těch několika pečlivě promyšlených vtipných scén udržet po celý film. Když pak Besnard rozjíždí souvislou dějovou zápletku o únosu prezidentova syna, celý film jakoby se náhle propadl do poněkud slabého dobového průměru, velmi rutinně provedeného, kde kriminální zápletka nemá po většinu času ani kousek napínavé atmosféry a dobrého vtipu tu již naleznete poméně. Superbláznivé akční scény s naivní stylizací mě ze strany Besnarda neberou pak teprve, v těchto momentech klesl film v mých očí ještě níž, nehledě na to, že dlouhá část s honičkou aut v zasněžených horách a sklouzáním auta po střeše už jde absolutně mimo původně rozehraný humor i tematické zaměření filmu. Takže: Grand restaurant pana Septima se oplatí vidět  (asi jednou) kvůli první půlhodině, což je báječná humorná jízda s de Funèsem a jeho přihrávači. Pak to nějak pro přehled dokoukat a po skončení projekce to nejlépe završit opakovaným zhlédnutím dvou-tří scén z té první půlhodiny, ať si při hodnocení a zpětné vzpomínce na film uchováte v paměti i to nejlepší. 55% (14.02.2021)