Piti Piti Pa

Louis de Funes je francouzský král. Piti Piti Pa je jako hudební komedie super. Muzika je zvučná a Funes se svým klasickým gestikulováním musí vést ženský taneční sbor. Oproti krimi Fantomas a komedie Jeden hot a druhý čehý se mi asi líbil trošku míň. Upřímně nevím co je na vině. Funes je totiž skvělý a díky božskému dabingu jsem se u filmu smál. Možná jsem se nesmál natolik, aby se mi to líbilo ještě více. Každopádně nadprůměrná komedie s hezkou hudbou. "No a co bylo dál? - Vzali se! - Marš do postele, nic jsi nepochopila! Všechny na kutě!" (72 %) (05.02.2015)

Za odvahu dávám tři hvězdy, jinač bych dal dvě. Příliš slaboučký děj a jako hudební film (možná muzikál) taky . . Je to něco mezi, co až příliš stojí na Funesovi a občasných povedených vtípcích. Ano krásná děvča v dresech, taneční kreace.. to vše hraje pro snímek, ovšem je zcela nevyvážený, díky většímu počtu hluchých míst a menší frekvenci humoru ztrácí divákovu pozornost, tedy hlavně mou :) (23.01.2009)

Piti Piti Pa je velmi milé pokoukání a to nejen z důvodu přítomnosti řady půvabných hereček - tanečnic v Evansově (Funèsově) souboru. Od začátku do konce tu nejsou vyloženě slabé momenty a mnohé dokáží řádně rozechvět bránici. Asi nejvíce jsem se zasmál u scény, v níž Evans používá poslepovanou magnetofonovou pásku k telefonnímu hovoru. :) Jen tak mimochodem - palác v Římě, kam jde Evans za markýzem v otázce otcovství svého synovce s jeho komornou, není to ten samý, co byl ve Fantomasovi 2 při maškarním plese? Ten parčík před budovou mi přišel hodně povědomý... (10.05.2021)

"Nemůžete se přece vdát. Nemáte na to právo." Choreograf Evans v tom má jasno a já mu dávám za pravdu, takže holky na trénink, na váhu, místo večeře na rotoped a děti do postele. Jaké děti? No přece ty z této ulítlé komedie, jejíž hudebně taneční čísla mě baví a pan Evans je dokonalý v tanci, při kojení i za volantem. Zejména jeho pouliční závodění a elegantní ignorování srážky s autobusem bylo vynikající. (03.01.2017)

Tak nezaměnitelně blbé, jak může být snad jen klasická francouzská komedie. Tak blbé, že mě to až nutilo k pozornějšímu pohledu, jestli to ti Francouzi s humorem nemají prostě nějak jinak. V některých momentech se mi skutečně zdálo, že se mi to „jiné“ otvírá, třeba při obdivování sochy nebo v úvodu, když z auta vystoupivší de Funés posléze osloví všechny za ním stojící řidiče. Ale tam je to hmatatelně přes čáru, co počít se všemi těmi momenty prostě jen blbými, nevím. Celý film je z nich poskládán (a ještě blbě). V jednom momentu jsem však byl silně zaskočen, nevěděv náhle, na čem jako divák jsem. Byly to ty nekonečné vteřiny, po něž de Funés zkoumavě civí do právě zakoupeného nočníku. To jakoby hluchoněmé místo nesmyslně dlouhého zkoumavého civění mě oslnilo jako blyštící se diamant ve strusce. Pokud jde o standard, dost podařená je rodinka Siciliánů. Ale proč jsem se na to vůbec díval, když už dávno vím, že všechny tyhle „klasické pecky“ (obzvláště s de Funés), v dětství milované, jsou tak blbé, že se na ně dospělému dívat ani nejde? Proč dvě hvězdičky, když i tu jednu bych dal leda z milosti? Proč? Protože Piti piti pa. V dětství jsem to viděl asi dvakrát, naposled snad v deseti letech. Utkvěla mi vzpomínka jen na schéma „napružený směšně přísný taneční mistr Funés, nezbedné mladé tanečnice, konečný úspěch“. A samozřejmě na refrén Piti piti pa a taneční kreace v oné povrchně módní, avšak elegantní estetice barevných zápaďáckých časopisů (ač v černobílé televizi). Pro tento dojem mi tento film tehdy připadal zvláštní, ke komediální zábavě jaksi přidával „vyšší uměleckou úroveň“. Ano, je to Piti piti pa, z nějž mě poprvé oslovila jakási náročnější úroveň. A mimo to (mimo to?), Piti piti pa bylo též mystériem sexu , v dobách, kdy jsem ještě ani nevěděl, že existuje něco jako pohlavní styk. Esence Piti piti pa, totiž to spojení směšného de Funés a jeho tanečnic, zůstala zachována i nyní. Je to především ta první scéna (obohacena předimenzovaným retro úletem mužského osazenstva) a finále, ale prakticky všechny podobné scény, dokonce se ona esence přelévá i do některých netanečních scén (žel jen v první půli), ano dokonce i když je tam de Funés bez děvčat. Piti piti pa je prostě trip do jiné dimenze. (09.06.2012)