Manon od pramene

Většina kladů prvního dílu přetrvala, nad tím netřeba vést nářky. Hlavně o hercích to platí do posledního písmenka. Jenže, ono je to tak nějak celé zbytečné. Postavy se zpočátku nikam neposouvají, je v zásadě dlouho dopředu jasné "co, kdy, kdo, jak a proč" a ani děj není z nejzajímavějších. Plyne to jako dlouhý parný den v Provence. Ignoruje se totiž závěr Jeana od Floretty a čeká se až na to "tamta" postava, opět, přijde. Od chvíle kdy učiní svou pomstu je to zase naprosto prvotřídní a bez výhrad, akorát prostě tak nějak navíc. Ovšem tady je na vině spíše Pagnolova předloha. Osobně bych býval raději uvítal jeden tří hodinový perfektní film, než dva velmi dobré stodvacetiminutové, ale... Ale lepší než drátem do oka, že? (25.05.2008)

Pokračovaní se mi tentokrát líbilo ještě víc než začátek příběhu. Klady "Jeana od Floretty" zůstávají (jakkoliv může filmový fanoušek postrádat herecké umění G. Depardieua), děj ještě nabírá na dramatičnosti, divák si užije zajímavých (byť zčásti předvídatelných) zvratů, provensálké krajiny i tamního koloritu. "Manon od pramene" má však oproti prvnímu dílu jednu nespornou přednost - Emmanuelle Beártovou v titulní roli. Ona je to stále krásná ženská, ale tenkrát v těch jednadvaceti byla prostě k nakousnutí :-) . (02.09.2008)

Oproti Jeanu od Floretty tu atmosféra zromantičtěla a děj se mírně ztelenovelizoval. Krásná, fotogenická Manon pořád jen hopká se svým stádem koz po neméně krásných a fotogenických provensálských kopcích, ale ani to výtečný příběh nezabije, možná z diváckého hlediska spíše posílí. Nakonec je to však přeci jen spíše teodrama než melodrama, neboť Prozřetelnost dovede jednotlivé lidské osudy k takovému konci, zároveň spravedlivému i milosrdnému, že člověku nezbývá než chválit Boha za jeho "intelligent design", který by bez takovýchto filmů třeba nebyl tak patrný. Velmi povznášející, k úvahám o ušlechtilých věcech přivádějící a pro oko i ucho příjemné, co více si přát? (07.07.2008)

Na rozdíl od amatérů (pejska a kočičky), připravil profík Claude Berri svoji hostinu s nebývalou opulentností a noblesou. Jen jakou spustu chodů nám tu servíruje! Každý si tu najde svoji oblíbenou delikatesu! Máme tu intriky, skály obklopené janovcem metaným, spolehlivě meloucí boží mlýny atd., jako zákusek pak i tanec nahé kozopasky; vše sevírováno dokonalými číšníky (Yves Montand, Daniel Auteuil)... Nicméně jsem tak viděl i něco, co tam bylo jen virtuálně: Manon s oslíkem, nebo spíš k kárkou, jedoucí do hokynářství (stavebniny tam ještě nebyly) pro pytel cementu, dotazujícího se hokynáře: "Tak co Manon, co budeme dneska betonovat", jakoby nevěděl, že oblíbenou činností zdějších vesničanů je betonování pramenů. Ale hned jsme znovu v reálu: Manon vytahuje kameny z jezírka, rukou na ně kydá trochu betonové malty (jak jí to zřejmě naučil její otec "hrbáč", který se ve všem vyznal), vkládá je do pramene a tím jej neprodyšně uzavře. A tak i já tímto uzavírám svoji úvahu nad tímto filmem. Ještě snad morálka filmu: Nikoho nedeklasuj, nešikanuj a nekuj proti němu pikle, protože to může být tvůj synáček. (07.12.2017)

Pro mě je tento film vrchol!! Komentuji zde oba díly jako jeden příběh. Je v něm všechno co chci. Příběh tak lidsky dramatický, a vycházející z charakterů místních obyvatel. A to je to největší kouzlo tohoto filmu. Jak nepředstavitelně se podařilo dvěma francouzským hercům to, že si nepamatuju, že bych někomu jeho roli věřil víc. Yves Montand jako Cesar Soubeyran a HLAVNĚ!!! Daniel Auteil jako Kohoutek Ugolin... Nedokážu si představit, co by se mnou tenhle film udělal v kině, když i doma z televize mě příběh drtí neuvěřitelným způsobem. V hlavě se mi stále z poslední reprízy honí scéna vyznání Kohoutka k Manon a jeho šílený výraz v očích... milión procent .. a celá noční hvězdná obloha ... (09.06.2009)