Tělo mého nepřítele

Poněkud nesrozumitelné, tím teď nemyslím retrografické střídání odvíjejícího se děje, ale mám na mysli náznaky a dialogy hereckých postav, které jsou divákovi nepochopitelné a ne vždy zcela jasné. Nikdy není na závadu zapojit i divákův rozum při sledování filmu (ba naopak), ale musí to být provedeno tak, aby se divák dovtípil a ne, aby byl zmaten. To je bohužel případ tohoto snímku. Ale konec dobrý, všechno dobré. Pomsta byla provedena s šarmem a galantností hodnou J. P. Belmonda a já tomuto snímku odpustil, že jsem chvílemi tápal a snažil se opět zachytit nějakého pevného bodu v ději filmu. (18.07.2009)

Belmondo se po nespravedlivém rozsudku po pár letech vrací z vězení a chce přijít na kloub tomu, kdo se zapříčinil o jeho nechtěný pobyt za mřížemi. V retrospektivách vzpomíná, co vše tomu předcházelo a nyní si chce situaci vyjasnit a pomstít se. Trochu odlišnější snímek v bohaté Bébelově filmografii, s plnou plejádou francouzských hvězd. (26.09.2022)

Jsem příliš málo světácký Belmondo na to, aby mi někdo svěřil vedení nejlepšího podniku ve městě. Nejsem však příliš naivní Belmondo, abych pochopil, že doutníček prodávaný za 50.000 franků asi nebude jen tak obyčejný doutníček. Takže mne se zkrátka Belmondovy problémy netýkají, ale kdyby se mne týkaly, tak bych rozhodně byl ten naštvaný Belmondo, který se rafinovaně mstí těm, kteří mu zařídili pobyt v pruhovaném a ještě přitom nakoukne pod všechny sukně v dohledu svých lehce utrápených očí. Mně se to prostě líbilo, ale potřeboval bych, aby se ta nudná těžkopádnost vyprávění nahradila svižnou lehkostí. Jenže tohle chtít od francouzského dramatu ze sedmdesátých let je asi stejně nemyslitelné, jako chtít od Borata, aby nesouložil s ovcemi. (30.06.2015)

Reziser Henri Verneuil natocil vskutku slusny, ale len trochu nadpriemerny film. V hlavnej roli sa predstavuje Jean Paul Belmondo /100 000 dolaru na slunci, Le Magnifique/, aby sa pomstil za predchadzajuce prikoria. Belmondo v klasickej roli tvrdeho chlapika je fajn, rovnako ako fajn je aj skusena ruka rezisera Verneuila. Co mi vsak dost vadilo, bola vyse 120 minutaz. To je na mna privela. Preto len 77 % (29.07.2014)

Časová sekaná. Filmom sa všakovak nelineárne preplieta hrdinove detstvo, dospelosť, podnikanie, pobyt v base a návrat z väzenia. Do toho zopár trefných úvah o premenách hlavných ulíc miest na výkladné skrine zbytočností, čo sú neustále v zľave, o zbytočnosti textilu ponúkaného v rafinovaných variáciách a ničomnosti šéfov korporácií. Tých, čo držia pod palcom podnikanie aj politiku. Je to taký klasický sedemdesiatkový thriller o boji nespravodlivo odsúdeného proti spoločnosti ovládanou mamonármi za pomoci zradcov, sado-maso starostov a predajných priateľov. Pozvoľné tempo príbehu zachytáva prostredníctvom návštev starých priateľov dobovú francúzsku spoločnosť. Hodnotenie znižuje preukrutne dlhá striptízová scéna v bare. Paradoxne práve pri nej som si všimol jednu paralelu. Vážne tváre divákov vyzliekacej estrády sa neuveriteľne podobajú ultravážnym xichtom "baviacieho sa" obecenstva zábavných pop estrád počas normalizácie, ako ich poznáme z reprízovaných záznamov. Choreografia a scéna je tiež porovnateľne hrozná. Zdá sa, že 70. a 80. roky neboli víťazstvom boľševickej normalizácie v ČSSR, ale víťazstvom brutálne plytkého konzumizmu a úbohej pop zábavy všade vo svete. Víťazstvom nad utópiami 60. rokov, vrcholiacich v rokoch 1968-1969. Vlna francúzsko-talianskych filmov, účtujúcich so zhnitým systémom bola reakciou na zdanlivé víťazstvo síl veľkokapitálu, mafiánskej politiky a korupčno-mamonárskych praktík vo všetkých úrovniach spoločnosti. 70%. (28.07.2014)