Kristýna

Na romance nejsem a červená knihovna podle mě není literatura, ale diagnóza. Christine jsem viděla po trhání zubů a s dávkou analgetik v krvi, a to mi nějaké vrkání pod rozkvetlými stromy a tokání pod balkonem už nemohlo pokazit den. Herci jsou vydatně nalíčení a toporní jak Stojan Jakotyč a žádného nebolí zuby. Aspoň že to dopadne, jak to dopadne a to doslova. (21.03.2011)

Romy to opravdu úžasně sluší ve všech těch kostýmech, je prostě rozkošná. A Alain je bezkonkurenčně ten nejšvarnější c. a k. poručík světové kinematografie, o tom není sporu. A to krásně vymydlené, čisté a barevné císařské Rakousko, to nemá chybu! Navzdory tragickému konci jedná se o cukerínový příběh pro služky. (16.12.2011)

Některé momenty se fakticky povedly a dokonce se mi líbily, třeba okouzlující malá kavárna, romantická projížďka na loďce a poklidnější život v monarchii. Tyhle poetické obrazy, tak trochu vyvolávají rozjímání nad minulostí s dnešní dobou. Samozřejmě vím, že je to jen, jakási idealizace tehdejší doby, ale na první pohled opravdu hezké. Na plátně to mezi Christine (Romy Schneider) a Fritz (Alain Delon) opravdu už pěkně jiskřilo. Oba pro sebe měli poté slabost celý život. Vezmu-li v potaz ještě krásnou hudbu, pak nevidím tenhle film tak kriticky. (01.05.2016)

Křehké otevírání studánek. Zarámovaný portrét ryzí, poctivé romantiky i zurčivý zvon tragiky. Vzletný Amorův polibek zachycený do jemných pavučinek. Magie modrých očí. Láska je zahrnula kouzelnou mocí. Z dívčích románků nevinný pramínek. Nedělní vyjížďky do dálek, na lodičkách, v kočáru, v cukrárně. Jarní ruměnec poetických chvilek. Alain Delon - mladý, okouzlující, zamilovaný poručík v uniformě, princ z pohádek, až dech se tají. Romy Schneider - bílé lilie líbezný kvítek jeho srdci zavoní. Zlatavý prach starého dobrého mocnářství náhle rozfoukne hněv, milostných dýchánků žárlivé pukrle, zbytečný vznět. Zostudil baronův majestát. Muž proti muži utká se v souboji. Podvedený choť právo první střelby má. Mrtev sok, důstojník, který už jinou miloval. Rozpláče se, spanilá, ubohá Kristýna, čekajíc na jeho úsměv jako na nový den, vyhasl její růžový sen. Slzy jako u Shakespeara ukáply. V jejich srdcích však nikdy nepřestane plát, navždy se z nich bude hlas jejich jmen, přísaha lásky a věrnosti, ozývat. Rukavičky, luční kvítí ponechané na stolku, jako vzpomínka jejich první schůzky za melodií vídeňského valčíku. (10.01.2016)

Tenhle film, ač se to na první pohled nemusí zdát, je zcela jiná kategorie, než sladkobolné hříčky o císařovně Sissi. Příběh není nějak jednoduše nalinkován, vystupuje v něm relativně hodně důležitých postav,charaktery jsou zajímavé a vícerozměrové, na romanci nečekaně drsný konec. Film jsem viděl úplnou náhodou, ale rozhodně jsem nelitoval. (23.10.2005)