Kdo nastaví kůži

Klasická francouzská kriminálka s mnoha zábavnými pasážemi, kterým vévodí bývalý policejní inspektor Choucas, nyní soukromý detektiv. Jednoho dne za ním přijde paní Pigotová, že se jí ztratila před měsícem její nevidomá dcera a že policie dohromady nic neudělala. Detektiv Choucas se případu rád ujímá, prapodivně je však policií nabádán, aby jen sebral peníze a paní Pigotové řekl to samé, co policie. To je mu však proti srsti a pomalu se začne rozbíhat případ plný dramatických honiček a ran... (21.03.2008)

Na tom filmu mě nejvíce baví to, že i kdybych ho viděl desetkrát, stejně bych vlastně nevěděl, oč skutečně jde. Pamatuji si jen, že Delon svérázně pátrá po nevidomé a jeho sekretářku potkají nepříjemnosti, které bere věcně. Nikdy jsem si nebyl úplně jist, zda je to belmondovská vtipná nadsázka kriminálky nebo delonovská ostrá varianta téhož. Zřejmě to mistr zkoušel ve vlastní režii rozehrát jinak než je zvyklý a nějak mu to nesedlo. To je fuk. Film tak nějak drží pohromadě, Delon je fakt ostrý hoch, colt ´45 vzor 1911 si zahrál pěknou roli a ta hudba je prostě úděsná. Vše v zásadě odpuštěno, hlavní je, že Delon je pořád Delon. Odpráskne každého, kdo mu zkříží cestu, a někam kráčí. Kam, to není podstatné. Možná do 90. let. (05.10.2015)

Alain Delon si zde jako režisér, scénárista a producent v jednom   vyzkoušel roli tvrdého lehkomyslného  poldy.  Tedy typ postavy, který v tehdejší  francouzské kinematografii proslul spíše v mém oblíbeném podání Jeana Paula Belmonda.  Belmondův šarm dokázal v některých případěch udělat i ze slabšího scénáře (Samotář) příjemnou podívanou.  Delon byl sice skvělý charaktení herec, a oceňuji, že po važných 60, 70. letech zkusil s osmdesátkami  zabrousit i do komediálnější polohy, ale podle mě je tady vidět, že mu (s vyjímkou skvělé sebeparodie v Poloviční šanci a Asterixovi) nikdy moc nešla.  Takového lehkomyslného poldu v rozumnějším podání si zahrál již předtím v Povídce o policajtovi, kde to fungovalo skvěle, ale zde to na mě působilo přece jen trochu nuceně. Hlášky podával celkem dobře, ale jak se měl pustit do rozsáhlejších pokůsů o humorné dialogy, moc jsem mu to nevěřil. Možná kdyby ta stylizace nebyla tak trochu okatě Belmondovská, ale příbližila se té umírněnější z Povídky, hned by to bylo lepší. Nebo kdyby nebyl alespoň příběh tak zamotaný, aniž by vyloženě sklouzl k přiznané komediální parodii, ke které to jinak nemělo daleko. Ale například korzovat s koženou s bundou a teniskami osmdesátkovému Delonovi ještě šlo, byl to hold člověk stylový. Moc se mi líbila taky ta jeho sexy sekretářka, které se taky povedlo pár hlášek  a (naprosto vážně!!!)  mi sedl i ten ulítlý hlavní hudební motiv, který mě vždycky po zaznění dostal aadekvátní nálady na sledování tohoto už trochu svérázného kousku.  Blíží se Silvestr, ale ani na ten by se to moc nehodilo. Ale tak...mám odškrnuto a zítra Stardance.:D A jedem: . ♪Boo-boo-boo-boo-boo-boo-boo-boo-boo♪ (04.12.2021)

Snímek natočen průměrnou kamerou s průměrnými výkony zúčastněných. Ale samotný děj v sobě skrývá nejeden zajímavý okamžik či aspekt. Podezírám Alana z určité nadsázky či parodie na své vlastní kriminální role či nápady. Nebo dokonce na detektivní žánr vůbec. Splést takto dějovou linku do klubka plného zvratů, nekonečné akce a vývoje příběhu zavání humorným podtextem. V každém případě film spadá do klišé ohodnocení, že nikoho neurazí, ale také neohromí. (31.10.2009)

Z celé plejády filmů Alaina Delona je toto jeden z těch rozhodně lepších. Zápletka je komplikovaná jako vždy, stále se objevují další a další lidé, až už pomalu nevíte kdo je kdo, ale oproti řadě jiných filmů AD (zejména pak Slovu policajta) se tento liší v jedné zásadní věci a to je humor a ironie, až Belmondovská. Však je také Belmondo v jedné scéně i sebeironicky zmíněn. Opravdu jsem se několikrát zasmál při vtipných replikách. Solí filmu je i krásná a vtipná Anne Parillaud, v českém znění ve skvělém dabingu Taťjany Medvecké. Příjemný film. (01.11.2009)