Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film známých italských režisérů Maria Monicelliho, Ettoreho Scoly a Dina Risiho obsahuje jedenáct humorných, kritických někdy až trochu krutých črt, nahlížejících do současné italské společnosti a pranýřujících nešvary moderní doby. Zavádí diváky do nejrůznějších situací a jeho hlavním tématem jsou vzájemné lidské vztahy, tentokrát nahlížené z neobvyklého zorného úhlu. Pod povdchem zdánlivě bezúhonného a nezištného jednání protagonistů se náhle objevuje zrada, pokrytectví, sobectví a lhostejnost. Ostří satiry s příměsí černého humoru mnohdy přechází do polohy hořké tragikomedie. Kratičké příběhy - často spíše anekdoty, natočené s hlubokou znalostí lidí a současného světa. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (63)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Nedoceňovaný povídkový klenot pozdního neorealismu se obírá problémy ne sociálního strádání, které ho uvedly ve čtyřicátých letech do života, ale aktuální situací sedmdesátých let. Dílka se v širokém časovém i tematickém záběru dotýkají prakticky všech bolavých míst tehdejší společnosti. Za zmínku stojí úzká vázanost autorů, předních filmových režisérů, na komunistickou symboliku (platí to hned pro úvodní "kněžskou-kardinálskou" povídku naznačující, že fráze není výtvorem naší současnosti, ale její trvání je delší, než si kdo dovede představit a hlavně připustit). Mrazí z hrozeb terorismu, který byl v dobé skutečnosti všudypřítomný. Obdobně vyznívá i asociální "socková" povídka živě připomínající i naše zkušenosti. Spolu s jinými filmy té doby (TERASA, RODINA, ALOZANFÁN) jsme konfrontováni s fukuyamovským "koncem dějin" a nástupem bezhodnotové a bezpříznakové společnosti "destilovaných hodnot" naší současnosti. V případě tohoto nevšedního díla se tak stalo ovšem způsobem, který je vší "bezpříznakovosti" záměrně prost. K potěše nejen tvůrců, ale zejména jejich poučených diváků. ()

MJMilan 

všechny recenze uživatele

Drazí kolegové, četl jsem Vaše komentáře a ač to většinou nedělám proto, abych vyjádřil svůj názor, udělám vyjímku. Rád bych odpověděl na vaše názory kromě uživatele Corto - NE, NE, NE ... nemyslím si, že bych byl tak nechápavý a ani si nemyslím, že bych neměl rád Italský humor, je spoustu Italských filmů u kterých jsem se skvěle pobavil, ale tenhle snímek mezi ně bohužel nepatřil. S humorem Nová strašidla neměli vůbec nic společného. Možná bych film přejmenoval na Novodobé strašáky. Modlil jsem se, aby byl už konec a stále čekal na zábavu alespoň v jedné povídce. Humoru jsem se dočkal pouze v úseku o restauraci, kde se melou dva zaměstnanci za který dávám jednu hvězdu, jinak to stálo za starou belu. ()

Reklama

Radyo 

všechny recenze uživatele

Skvělý film, poskládaný z žánrově trochu nesourodých povídek. U některých se divák od plic zasměje, u některých jej snad i trochu zamrazí, ale každopádně mají všechny vysokou úroveň po řemeslné stránce. Vyzdvihl bych zejména povídku s Ugo Tognazzzim jako poněkud mentálně jednodušším chlapíkem a jeho maminkou - "sběratelkou". Ale je jich tam skvělých více. Za vidění stojí vlastně určitě všechny. ()

jahol 

všechny recenze uživatele

Bohužel pozapomenutý satirický klenot, mezi povídkovými filmy nepřekonaný. Tři průměrnější a sedm brilantních povídek (..."Zase si z nich udělal blbce..."..."...Zavři okno, Jeníčku, lidé jsou zlí, ukradli by nám naše zlato..."..."Vše je v nejlepším pořádku, maminko, váš kufr jsme vzali s sebou..."..."A vidíte, vypadáte mnohem lépe, i krvácet jste přestal..."..."Už se to nese...". A jedna (Beze slov) vymykající se všemu a předbíhající svou nejkrutější (a pro mne možná provždy nejneočekávanější) pointou světové dějiny o desetiletí.... ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Jednotlivé krátké povídky na mě zapůsobily různorodým dojmem, jedny byly více vtipné a zábavné, jiné mrazivé až frustrující (pro mě nejvíc příhoda s matičkou a starobincem). Někdy totiž až nepříjemným způsobem ukazují společenské i lidské charakterní neduhy, tvůrci nezůstávají dlužni ani prohnilému světu šoubyznysu v povídce, která začíná tak hezkým vystoupením zpěvačky. Všechny povídky ale mají společný jistý tragický prvek i výrazný černý a ironický humor, dokážou něčím upoutat (včetně imbecilního „Jeníčka a maminky“) a mnohé se blýsknou hezky krutou pointou. Ta v povídce s krásnou letuškou Ornellou Mutti a originálně využitým soundtrackem ze dvou známých písní byla obzvlášť úderným překvapením, evokujícím mrazivé pointy na letišti v Twilight Zone. Během hořce absurdní noční jízdy s Alberto Sordim a jeho naloženým pacientem jsem měl pocit, že tady se zase nápadem (byť s odlišnou sestavou) a atmosférou inspiroval Jim Jarmusch, když točil Noc na Zemi s legendární římskou povídkou. Osobitným drobným zážitkem jsou sólové komické výstupy Gassmana na kůru a Sordiho nad rakví během pohřbu. Nebožtík musel mít úpřimnou radost. :) A co říci na „Vzorného občana“, pokud jde o můj osobní pocit, sám netuším, neboť tak geniálně za pár minut podanou ukázku inspirace k optimistickému životu a současně uzemňující sociální kritiku v jednom balení jsem snad ještě neviděl. Pár segmentů v čele s „Jeníčkem a maminkou“ i přehnaně fraškovitým zápasem kuchařů mi sice nedovolí dát plný počet, ale rozhodně jde o jeden z těch povídkových filmů, z nichž si toho dost budu pamatovat ještě dlouho. [80%] ()

Reklama

Reklama