Válka o planetu opic

Spoilery. Ľudstvo si nezaslúži prežiť. Po toľkej temnote svet na najbližšie desaťročia potrebuje ticho a predať nadvládu opiciam. Matt Reeves "novú" opičiu ságu vo Vojne o planétu opíc nenápadne, ale o to šikovnejšie prepája so starou (najviac asi v súvislosti so skvelou Novou). Výsledné pocity sú pozitívne a nadpriemerné. Je to temné, dojemné, nie príliš akčné, ale v podstate to nevadí, pretože napätie dostatočne vytvára neustála, všadeprítomná vyhrotenosť konfliktu ľudstvo/opice. Dokonca je prítomný humor, ktorý funguje a pritom nenarúša celistvosť pochmúrne ponurej atmosféry (to je v príbehoch vždy strašne ťažké docieliť, tu sa to podarilo). Plusom sú prepracované postavy (opičie aj ľudské, spomenúť samozrejme musím Harrelsonovho plukovníka). Vadil mi však jemne odfláknutý scenár. Armádu sveta rozprášila jedna lavína? Stovky opíc stráži jeden chlap so samopalom, ktorý sa ako bonus nechá vyprovokovať bobkami? Prečo sa na konci Cézar ukazoval vojsku? Prečo plukovník šiel k vodopádu, keď sa uspokojil len so zabitím dvoch anonymných opíc a ušiel? Alebo si myslel, že dostal Cézara? Čudný bol i absurdný nápad profesionálneho vojaka obrániť sa pred nepriateľmi (ľudskými, vybavenými najšpičkovejšou vojenskou technikou a v niekoľkonásobnej presile) postavením kamenno-dreveného múra? Ako v jednotke a v v dvojke, aj tu mi vadí, že sa nedozvieme, ako je to so zvyškom sveta. Nezabúdajme, že sledujeme len čisto USA (resp. dokonca ani to nie, v každej časti sledujeme prehnane povedané len život na priestranstve pár štvorcových kilometrov z územia USA) a vôbec netušíme, ako to vyzerá v Texase, Severnej Kórei, Afrike alebo v Maďarsku. A môže niekto prosím vás odpovedať mojej manželke na otázku, prečo bol vo filme len jeden orangutan a asi milión šimpanzov? SPOILERY (05.10.2017)

Vynikajúce zavŕšenie vynikajúcej trilógie. Je to tak excelentne zrežírované (každý záber premyslený) a príbehovo a emocionálne silné, že ani nevadí, keď si scenár párkrát pomôže náhodou či idiotsky konajúcou postavou (ľudskou, samozrejme). Mám rád filmy, ktoré nemusia tlačiť na akčnú pílu, aby mali neustále tempo a napätie, a triky v nich pokorne slúžia príbehu a neprehlušujú dej. (03.08.2017)

Potřetí a vůbec nejlépe. Vojna o planétu opíc je ani ne tak strhující jako spíše procítěné veledílo mého oblíbeného režiséra Matta Reevese, které v každé scéně a vůbec jednotlivém záběru lahodí oku a umně dokazuje všem v Hollywoodu, jak se mají dělat remakové trilogie. Michael Giacchino vstal z mrtvých, jelikož kromě toho, že zvučí snad každej druhej biják, tak mě v dohledné době nechal smlsnout si na ozvučení, které zřejmě nebude extra samostatně poslouchatelné, ovšem v korespondenci s tónem filmu jsem už dlouho neslyšel tak přesně dolíhající hudební doprovod. Ač ve své podstatě naprosto minimalistický, i díky střihu zvuku zkrátka přesně padnoucí jako jmenovka na uniformě čerstvě břitvou oholeného Woody Harrelsona. Jeho plukovník McCullough nejenže v první scéně, i díky líbivým zpomalovačkám, neuvěřitelně vytlačí oči z důlků, ale i ve všech svých scénách z něj čiší ona zarputilost, nenávist a neuvěřitelná porce charismatu picnutá testosteronem a nedovedu si představit větší hrozbu, která by Caesara v jeho nejspíše posledním boji za nezávislost mohla potkat. V souvislostí s ním samozřejmě ani napotřetí nelze opomenout motion capture boha Andyho Serkise, který díky fanboyům z novozélandské Wety dokázal nejen klasicky a bez poznání rozpohybovat naštvaného opičáka, ale i mu dodat ještě více emocí a jeho scény s jednou tajemnou holčičkou mě naprosto strhly. A ač bych zde rád rozebral jednotlivé scény (bez spoilerů to prostě nejde), tak jen lehce navnadím na finále, která mě obecně ve filmech příliš neuspokojují, jenže zde je to zpracováno tak odlišně a svěže, že jsem se zkrátka nenudil ani minutu. V některých pomalejších pasážích už zbýval jen pomyslný krůček na tenkou hranici zdlouhavosti, ovšem Reevesovi se v mých očích povedlo tuto mrazivou tenkou linii perfektně vybalancovat. I díky perfektním vtípkům Steve Zahna, kterého sice na plátně nepoznáte, ale jeho charakter si pravděpodobně budete pamatovat ze všech nových nejvíce. Válka je dokonána, jde se domů. Ještě je ale rozhodně o čem vyprávět. (12.07.2017)

Úvodní vtáhnutí do děje mrazivou lesní scénou je ještě OK, ale jakmile se rozehraje generický klavírní motiv snažící se dolovat z diváka emoce, bylo jasné, že je konec a potřetí se to definitivně nepovede. Film který mohl být čímkoliv. Válečnou apokalypsou o záchranu světa, opičí oddyseou, ponurým post-apo opičím dramatem. Bohužel se tam patlá tak trochu od všeho kus a ve výsledku to nemá žádný silnější motiv. Což je vzhledem k předchozím dílům (hlavně jedničce) fatální fiasko. První film měl navíc příjemný punc "realistické přírodní katastrofy". Herectví renderovaných opic je o třídu lepší, než všech skutečných herců. Bohužel i Woody Harrelson si vybral slabší chvilku a naprosto špatný film. Dvojka za vizuální efekty a (digi) pohledy opičáků, které paradoxně jediné byly sem tam hmatatelné, skutečné. (14.10.2017)

Neviem sa rozhodnút, či je lepší prvý diel alebo tretí. Každopádne sa jednu o fakt vydarenú trilógiu, ktorá si drží úroveň celý čas. Znova ma bavil Ceasar, opice, príbeh, ale hlavne Woody Harrelson, ktorému to neskutočne sadlo v roli plešatého nesympatického hajzla, proti ktorému by ste nechceli isť. Musím ale priznať, že ma trošku sklamala akčná stránka. Na to že sa tretí film vola Vojna o planétu opíc, moc tej vojny tu teda nie je. Akčných scén by som privítal viac (finále je ale fajn) a tak trochu to drhne v tempe, no ma to aj svoje plusy a to tie, že Matt Reeves sa vie povenovať aj emociam a postávam. Pekný záver trilógie, ale ja chcem pokračovanie. 89% - 4* (17.07.2017)