Kobry a užovky

Letošní rok zaznamenal český filmový rybníček vlastně celkem překvapivý počet nadprůměrných zářezů (Ztraceni v Mnichově, Nenasytná Tiffany, Sedmero krkavců). Tím nejvýraznějším kouskem ovšem pořád zůstávají Kobry a užovky. Jan Prušinovský se zde po komediálních štacích v Okresním přeboru a Čtvrté hvězdě definitivně posunul mezi tuzemskou režisérskou špičku, když nám servíruje výborné drama se skvěle přirozenými dialogy, jež díky zasazení na malé město a do tamních typických postaviček místy až nečekaně tne do živého. A to ani nijak přehnaně netlačí na režijní pilu. Připočtěte si k tomu ještě skvělé bráchy Hádkovi, správně dávkované humorné momentky či na domácí poměry nedostižnou technickou stránku, a máte před sebou jeden z mála českých snímků posledních let, který byste prostě neměli minout. Jen ten závěr bohužel není tak dotažený, jak by si tvůrci přáli. (15.11.2015)

Jan Prušinovský dokázal natočit drama, které prostřednictvím autentických lokací a uvěřitelných postav realisticky zachycuje českou sociální současnost, aniž by přitom prvoplánově manipulovalo či emocionálně vydíralo. Kdyby veškerá seriózní česká filmová tvorba dosahovala alespoň ze tří čtvrtin takovéto úrovně, tak jsme dávno za vodou. Herci jsou skvělí, technicky i řemeslně je film silně na výši a režie je bezvadná. Delší recenze ZDE (17.02.2015)

Vždycky mě potěší nějaký zdařilý snímek české provenience a tudíž jsem moc rád, že se mi dostal do rukou, resp. k mému zrakovému ústrojí film Jana Prušinovského. Bratři Hádkové potvrzují svoje herecké kvality a dle mého názoru jednoznačně převyšují ostatní kolegy. Příběhová stránka tohoto počinu rozhodně stojí za pozornost, neboť ukazuje osudy lidí bez nějakých zvláštních příkras. Jinými slovy, Kobry a užovky působí dosti přirozeně a uvěřitelně, čemuž napomáhají též dobře napsané dialogy. Pointa ohledně přátelství však má jisté logické trhliny, avšak lidé jsou nevyzpytatelní, pročež bychom si neměli nikterak nechat těmito drobnými "nedostatky" ovlivnit náš výsledný dojem z velmi povedeného snímku. (02.11.2015)

Moje očekávání od filmu se hodně vyplnila, což se mi nestává tak často. Prakticky jediné, z čeho jsem měl trochu obavy, bylo (ne)zapojení humoru. Ovšem toho tu ve výsledku příliš nebylo, a když už, tak měl ve scéně své opodstatnění a já nemusil řešit, jak moc se do vyznění filmu hodí či ne. Kobry a užovky jsou totiž kovaným dramatem, depresivním a s jen opravdu malými záchvěvy něčeho pozitivního. Musím rozhodně vypíchnout možná vůbec největší klad snímku, a to uvěřitelnost. Jistě se mnou bude leckdo nesouhlasit, ale mně osobně přišly jak postavy (převážně civilně působící, hlavně babička), tak dialogy (nestrojené) i to prostředí, ve kterém se film odehrával, velmi přirozené. A bratrům Hádkům (a jejich sehranosti) můžu v tomto případě jen zatleskat. Vydařená byla i hudba. Výtky mám tak nakonec jen 2; k pro mě osobně trochu nedůvěryhodnému konci (na druhou stranu nic, kvůli čemu bych si rval vlasy) a pak vývoji přátelství, který s tím závěrem vlastně souvisí. Proto „pouze“ silné 4*, jinak spokojenost a doporučení filmu ostatním. (13.07.2016)

Prušinovský je vážně dobrý režisér. Ani bych neřekl, že může v Česku něco takového vzniknout. Film se zaměřuje na život dvou bratrů. Jednomu se daří a druhý se životem spíše protlouká. Určitě je třeba pochválit skvělé výkony obou bratrů Hádkových, hlavně ten Kryštofův. Musí to být těžké s takovým člověkem žít, případně se mu snažit pomoct. V životě se jim stane nepříjemná věc, a to dost rozvíří vody. Skončí to až u soudu. Na nějakou dobu je klid, ale někteří lidi se prostě nemění. Dojde k tragédii, ale aspoň jeden z bratrů z toho vyjde dobře. No nebylo to místy úplně příjemné. "Brácha, mám plán!" (11.12.2021)