Jeho dívka Pátek

Je to příjemně svižná komedie. I když mému vkusu je bližší Wilderova pozdější adaptace. Hlavní a velmi účinnou zbraní této komedie jsou slova. Vrhaná do vichru emocí, života, ambicí a tužeb. Příliv slov, který se převalí přes každý vlnolam. Střely slov, které provrtávají stěny odporu. Hurikán slov, který rozmetává zdánlivý poklid a cíle všem navzdory. Slova jedny rozděluje, ty druhé spojuje. A všechny zúčastněné propojuje v bizarní honbě za senzací, za úspěchem, za uznáním i za osobním štěstím. Tomu všemu vládne všehoschopný a ctižádostivý šéfredaktor Walter Burns (zajímavý Cary Grant), který jde nevybíravě za každým ze svých cílů. A jeho bývalá manželka Hildy Johnson (příjemná Rosalind Russell), cynická, vzpouzející se a neméně ctižádostivá. Z dalších rolí: Hildin usedlý snoubenec Bruce Baldwin (Ralph Bellamy), nepříliš schopný šerif Peter B. "Pinky" Hartwell (Gene Lockhart), bezcharakterní starosta (Clarence Kolb), zlodějíček a Burnsův vykonavatel přání Louis 'Diamond Louie 'Palutso (Abner Biberman), Burnsův nenahraditelný spolupracovník a editor Duffy (Frank Orth), zmatkující bývalý účetní bez práce Earl Williams (John Qualen), Earlova zastánkyně s anticky tragickým osudem Mollie Malloy (Helen Mack), Bruceova hysterická matka (Alma Kruger), prosťáček a neúnavný doručovatel guvernérského rozkazu Joe Pettibone (Billy Gilbert) a svědomitý soudní posuzovatel a lékař Egelhoffer (Edwin Maxwell). Výsledkem je svižná, veselá i lehce cynická podívaná, kde nechybí akce, vtipný nadhled, romantická zápletka i šťastně očekávaný konec. (23.02.2016)

Staré dobré konverzačky umí být až překvapivě akční. Film z posledního meziválečného období USA stojí a padá nejen s výkony zběsilého a skvělého Gary Granta, ale i neméně dobré a strhující, pro mě zcela neznámé Rosalindy Russellové. Výpověď o době svého vzniku, kterou film nabízí, se jakoby mimochodem dotýká i podstatných otázek života americké demokracie. Robinsonovská inspirace, lehce patrná v názvu, není prosta ani slabších míst. Ale i tak zůstává svěžím, oddychovým dílem, které nabízí nejen kvalitně zvládnuté filmařské řemeslo, ale i pohodu, klid a úsměv. Tedy věci, které zkrášlují život. Věci, kterých není nikdy dost. V žádném čase. (24.12.2010)

Tak to je fakt zlo. Je to prehnane ukecane a prakticky vubec vtipne... jak se mi libil Arsenic and old Lace, tak tohle se mi nelibilo skoro vubec. Je to takov silene premoudreny a dobre sceny, kdy jsem se fakt pobavil, bych spocital na prstech jedne ruky. Navic mi cely ten pribeh prisel desne nepravdepodobny... Nemluve o tom, ze jsem vubec nepochopil, proc se to takhle jmenuje :-) (11.12.2005)

No, já asi radši ty noiry...Jeho dívka Pátek je film, který má své nevyvratitelné kvality, ale mému vkusu ani divácké trpělivosti příliš nevyhovuje. Tempo dialogů je tak rychlé, že se oněm ukrytým hláškám ani nestačíte zasmát a navíc mě i trochu zklamalo, že tam nebylo tolik ostře rýpavých poznámek a dvojsmyslů jak jsem od jednoho z nejznámějších screwballů očekával (například LaCavovo Stage Door bylo v tomto ohledu mnohem lepší). Vše je tady soustředěno na rychlost, až mě kacířsky napadalo, že kdyby si ony zrovna mluvící postavy své odpovědi o půl vteřiny déle rozmýšlely, mohly být mnohem zajímavější. Avšak sledování rozjetého Caryho Granta ve vrcholné formě a nepříliš zprofanované, ale kromobyčejně sympatické Rosalind Russel, činí z His Girl Friday snesitelný zážitek i pro diváka, kterého umělý a přepjatý novinářský příběh poněkud nudí. (02.10.2013)

Kdyby se uspořádala soutěž o nejukecanější film historie, tento Hawksův užvaněný screwball by se určitě umístil na předních pozicích. Cary Grant po celou dobu řeční, Rosalind Russell řeční a ostatní postavy jim v tom zdatně sekundují. Až se v tom člověk občas ztrácí, což je škoda, protože hektické prostředí novinařiny skrývá netušené krásy. Prozatím 70% (29.06.2010)