Pán prstenů: Společenstvo Prstenu

Peter Jackson dokázal nemožné a natočil nezfilmovatelný příběh. Některé věci by se mu sice daly vytknout, ale není jich moc. Zato těch, za něž by si zasloužil pochvalu, těch je spousta. V prvé řadě to je vizuální stránka filmu. Když tady řeknu, že je to pastva pro oči, tak budu jen velmi nevýstižně definovat tu obrazovou fantazii, která se ve filmu prezentuje. Je to prostě pohádka. Speciálních efektů je tam tolik, že jsou prakticky v každém záběru, což ale vůbec nepůsobí rušivě, ba spíše naopak. Chytrým tahem, bylo i obsazení, kdy se namísto hollywoodských megahvězd angažovali sice známí, leč nikoli hvězdní herci, což filmu taky jen prospělo, neboť si lze jen těžko představit v hlavních rolích někoho, koho si divák ztotožňuje s nějakou jinou rolí z jiného velkofilmu. Také hudební složka je opravdu velkolepá, byť nedosahuje těch úplně nejvyšších kvalit, ale v celkovém rámci filmu je mistrovsky zakomponovaná. Samozřejmě se najdou šťouralové, kteří budou za každou cenu srovnávat film a knihu, což je přece jen nesrovnatelné, neboť kniha je rozhodně popisnější, ale dle mého názoru je tento film maximálně vydařený. (14.09.2002)

„Jde o další útok proti socialistickému zřízení. Říše zla, z níž se valí popel a dým, je průhledně umístěna na východě. Obrazem dělnické třídy, která jednotna v potu tváře buduje těžký průmysl, mají být odporní a zlí skřeti. Samozřejmě, že synáček z buržoazní rodiny nemůže vidět na těžké práci nic krásného a povznášejícího. Obyvatelé západu - zemi oplývající mlékem a strdím - elfové (neboli aristokracie), lidé (buržoazie) a hobiti (statkáři) žijí naopak v blahobytu (aniž je vysvětleno, odkud jej získávají) a jediné, co je trápí, je "hrozba“ z východu. "Síly dobra“ zde představuje sbírka představitelů těchto reakčních kruhů, jejichž ruce se nikdy nedotkly pořádné práce. Jejich vůdcem je Gandalf, šiřitel zpátečnické ideologie, s jejíž pomocí udržuje obyvatelstvo v nevědomosti a strachu před pokrokem.(…) Ale socialismus se naštěstí nedá zničit hozením jakékoliv relikvie, i té nejposvátnější, do ohně. Drž se Mordore, obklíčený nepřátelskými reakčními sousedy!“ Těžko říct, zdali by se JACKSON vůbec pustil do práce, kdyby si přečetl recenzi Tolkienovy knihy z našeho „Red Law 1977..“ (01.09.2008)

Svet pred Pánom Prsteňov a po ňom už nikdy nebude taký istý. Knižné predlohy síce nepatrí k mojím naj ale istú neskrývanú fascináciu komplexnýmTolkienovým svetom nepopieram. A zároveň kategoricky odmietam reči o ich nesfilmovateľnosti, austrálčan Peter Jackson dovtedy známy hlavne splattermi si ich spracovaním vydláždil cestu na filmový Olymp. Natočil vôbec niekto lepšie fantasy? Možno áno, ale jedinečnosť Pána Prsteňov to určite nemôže ohroziť. A na počiatku stálo Spoločenstvo Prsteňa... (25.10.2006)

Podle mě nejlepší díl série. Ptáte se proč, když je dvojka i trojka mnohem nabitější, velkolepější, počítačově dokonalejší a narozdíl od jedničky, kde sleduje jen několik postav, nám nabízí osud celé Středozemě? Možná právě v tom, co jsem už napsala. Jednička je totiž právě ten nejskromnější díl série, který vás neohromí geniálními bitvami, ale zato vám skvěle představí několik málo postav. S těmi se skutečně sžijete a to v mém případě mnohem líp, než tomu bylo v takové dvojce i trojce. Navíc jako film není tak rozházený, nepřeskakuje pořád mezi několika dějovými liniemi, ale nabízí jednu spojitou, která vás skutečně chytne. Z dnešního úhlu pohledu mi taky přijde mnohem děsivější scéna, v níž několik černých jezdců v noci pronásleduje bezmocné hobity; ano, mnohem silnější než scéna, kdy statisíce skřetů obléhají jedno město. A ta hudba Howarda Shorea... myslím, že k ní ani není co dodat. Takže můžu jen poděkovat Tolkienovi, že dal kdysi svými knihami předlohu tam skvělému filmu. (16.10.2006)

Pro někoho (např. skalní příznivce knižní předlohy) může být zklamáním, že Pán prstenů se příliš nezaobírá fantasy prvky a zákonitostmi samotného světa, který všechny ty hobity, elfy a orky zplodil. Pán prstenů je pojat jako klasický velkofilm, kdy vypráví o jednom konkrétním dobrodružství, jedné cestě, ve světě plném možností, přičemž ona robustnost a enormní rozmanitost světa vyplývá z vyprávění jaksi "mimochodem". Má to jednu nesmírnou výhodu a to, že s tak bohatým a propracovaným dějovým podhoubím může jedna výprava trvat i 11 hodin (v případě tří po sobě jdoucích prodloužených verzí) a publikum se stále nebude cítit znuděno, manipulováno, ošáleno opakujícími se principy, či přesyceno. Jackson si toho byl vědom, a tak stejně jako dobrý spisovatel dává čtenáři prostor pro představivost, i on díky přeskakování mezi jednotlivými liniemi dává diváku prostor pro vstřebávání odboček, pozadí postav, některých menších osudů i samotné krajiny - tedy všech nedílných částí tohoto krásného fantasy světa, aby dotvořil mozaiku, jenž dělá Pána Prstenů epickým a úžasným filmem ještě víc, než samotná cesta za zničením prestenu. Pokračování -> (04.12.2011)