Princezna Fantaghiro: Jeskyně Zlaté růže

Pro italské pohádky jsem měla vždycky slabost a "Princezna Fantaghiro" byla (spolu s "Dračím prstenem") na onom pomyslném vrcholu. Jo, a mimochodem... Nikdy se mi nijak zvlášť nelíbil princ Romualdo (mým hrdinou byl totiž tajemný čaroděj Tarabas), ale teď, když jsem si pohádku po leteh opět pustila, na něm můžu oči nechat.XD (23.01.2011)

Doprovázela mě celým dětstvím a dělá to dodnes. I přes to že jsem všech 10dílů viděla nejméně 30x tak vím, že jakmile bude zase pár hodin čas, kouknu se po 31. Krásná Fantagiro její ještě krásnější Romualdo, mluvící kámen, čeští herci a místa a později i "zlý" ale neodolatelný Tarabas, lákadla kterým se snad nedá odolat. (20.11.2011)

Chápu, že jsou pro nejednoho našince italské pohádky nepochopitelné, ba těžko stravitelné (mluvící předměty, kýčovitost), ale pro mě měly vždycky zvláštní kouzlo. Dát pět hvězdiček mi brání dvě věci: za prvé (pro mě) naprosto nepřitažlivý princ a za druhé fakt, že Bavův Dračí prsten se mi vždycky líbil o chloupek víc...;-) (23.07.2009)

Princezna Fantaghiro je moje nejoblíbenější pohádka dětství, na kterou jsem se těšila každé Vánoce. Jde sice o tisíckrát ohraný příběh o odvážné hrdince, která se "nesmíří se svým údělem a vezme osud do vlastních rukou", ale pro mne má úžasnou atmosféru. Je to nádherná fantasy pohádka, kde vítězí dobro nad zlem na celé čáře a vůbec mi to nevadí. Hudba celou atmosféru dokonale dotváří. Alessandra Martines a Kim Rossi Stuart tvoří snad ten nejhezčí pohádkový pár, co znám. Tuhle pohádku prostě miluju :) (21.10.2010)

Ty pičo to bylo husty!!! a to doslova...Svého času jsem uvažoval nad tím že tvůrce tohoto filmu zažaluju za to že tenhle film měl negativní dopad na můj mravní vývoj, páč Fantasmagorio byla sice ošklivá jak víkend bez prcání, zato nad čarodejnicí v podání dvoumetrové Brigitty jsem si málem pravou ruku sedřel a to mi bylo pouhých 12 let. Navíc s každým dalším dílem phantasmagorio se stupňovala i míra mé nadrženosti, a z obyčejného masturbování jsem pozvolna přešel na hrátky v ženském prádelku a šatičkách, no a k čemu jsem prešel od toho již nebudu psát páč ještě i na dark webu by to bylo nepublikovatelné a červenal by se z toho ještě i Dominik Feri. No prostě z pohledu na ceckatou dvoumetrovou brigitu oblečenou a zmalovanou jak starou šlápotu která brousí chodník na václaváku mne načisto mrdlo v palici. Ale musím uznat že fantasy to opravdu bylo, páč to že by Romualdo brousil díru raději ošklivce Fantě než třeskutě jebatelné Brigitě, to byl bizárek který by se dal označit snad už i za scifi nejen fantasy. (29.01.2024)