Ani ve snu!

Spíše než romantický, sportovní bych to zařadil mezi psychologické filmy, což nemění nic na tom, že ukázané sportovní výkony jsou oku lahodící ( už dlouho nebyl v českém filmu nějaký vysoký sportovní nárok u představitelů hlavních hrdinů ) ba dokonce skvostné ( to co předvedl hoch v modrém šátku v čase 1:06:20 na zdi odkud ze vzpěru udělal salto vzad - trochu proti fyzikálním zákonům? ) Herecké projevy jsou civilní, trochu mi nesedla ta snová část, ale celkově jiný film než je obvyklé. Hvězdy dávám za originální téma parkouru, výkon hlavní hrdinky, za odvahu jít do teenagerské komedie nekomerčním způsobem a za Kláru Melíškovou. (29.09.2016)

Těžko uchopitelný námět není bez zajímavosti. Ale nudné zpracování odkazuje film někam do spodní části žebříčků kvality či oblíbenosti. 1) Parkour mi přijde jako velmi sexy sport. Oblečení je ovšem už sexy podstatně méně (u obou pohlaví)._____ 2) 19letá Barbora Štikarová (Laura) působí jako analogie Polívkové v Účastnících zájezdu, ale nemá ani její charisma, ani herecké schopnosti._____ 3) Pár pěkných herců: 25letý Toman Rychtera (Luky), 19letý Adam Mišík (Andreas), 18letý Jáchym Novotný (Alex), tracery - neherce neznám a neumím tedy zařadit._____ 4) A to proskakování tramvají se mi líbilo. (17.10.2020)

Předně si zaslouží ocenit snaha o žánr v ČR nepraktikovaný a znatelně chybějící, a to ne ve smyslu parkourového filmu, ale teenagerského filmu (nesměšovat s teenagerskými komediemi). Stejně jako německý film "Parkour" i čeští tvůrci využívají sport jako metaforu pro určité životní období i otázky a výzvy s ním spojené. Bez ohledu na to, že parkour jako takový nemá věkové omezení, Oukropec a spol. si oproti německým kolegům vybrali vhodnější paralelu v dospívání a navíc v tématech neopětovaných citů, emocionálních zmatků a definování sebe. Pochybnosti nicméně vyvolává linie snu, která jednak působí trochu neadekvátně k věku hrdinky a vnáší do filmu přílišnou doslovnost a jednoznačnost. Takže současně je funkčním prostředkem s řadou nápaditých prvků, ale zároveň se nelze ubránit pocitu, že tvůrcům slouží jako scenáristická berlička. Obzvláště když v jiných ohledech se jim v realistické linii vyprávění daří spojovat konkrétní symboly s obecnějšími významy (motiv lana). Elementů vyvolávajících ambivalenci a vytrhávajících z jinak stylově vytříbené fikce má film více – především dialogy místy náhle šustící papírem, schematické dějové zvraty (zvrtnutý kotník) či studiové interiéry. Nicméně i k nim můžeme jako protiváhu položit o to výraznější prvky nedořečenosti nebo významově či pro vývoj postav nosné situace. Také mile překvapí koncepční uchopení samotného parkouru, které se nepokouší citovat z hyperefektních performačních videí, ale drží se stylově spíš při zemi, aby ilustrovalo hlavní linii dospívání a ne ji zastiňovalo. A jako finální bonus jsou zde přirození neherečtí představitelé z řad parkouristů, obzvláště pak hlavní představitelka, která postavě dává přirozenost a především fyzickou zdatnost. 7/10 (10.07.2016)

Filmu se nedá upřít jistý pokus o originalitu a svým způsobem zajímavé téma, ale hrozně to sráží nejen výkony (ne)herců (což se vzhledem k nutnosti umění parkouru dá omluvit), ale hlavně úplně stupidní dialogy, které občas ani nedávají smysl. Pokus o slang teenagerů působí často až komicky a nevěrohodně. Příběh je také takový všelijaký, zasloužil by si trochu péče, aby více dával smysl. Film atmosférou do jisté míry připomíná film Gympl, který však měl tu výhodu, že byl první, vsadil na lepší herce a asi měl alespoň z části působit jako komedie. Ani ve snu však komedie být nemá, bohužel ale tak občas působí. Nicméně jak jsem říkal, pokus o něco originálního tu je a to je jedině dobře. Snad to vyjde příště. (28.04.2016)

Možná už začínám stárnout, nicméně všechno pozlátko a rádoby Hip image snímku jdou úplně mimo mě. To co se snaží fungovat ani ne hodinu a půl v kině jako moderní záležitost pro mladé, která má nějaký hlubší přesah, pro mě jednoznačně padá na hubu. Ploché a podivné postavy, dialogy trestuhodně mimo a jeden velký pseudoart, který se tak moc snaží něco divákům sdělit, až nesdělí vlastně ve výsledku nic. Když už totiž i v dramatických momentech film působí spíše komicky než vážně, je něco hodně špatně. O plynulé a logické výstavbě děje a rozvoji postav který má hlavu a patu ani nemluvě. Zkrátka, asi jsem totálně out v tomhle případě, ale za mě ani v rámci možností slušné audiovizuální zpracování nezachrání snahu o to, házet rádoby hluboké nápady o stěnu s nadějí, že se alespoň něco chytí. (28.04.2016)