Nekonečný příběh

Přestože Nekonečný příběh má pramálo společného s Miyazakiho filmy, tak si dovolím tvrdit, že právě takhle by vypadal hraný film od Miyazakiho. Jen se obávám, že jako malý jsem jen stěží dokázal vstřebat onu pointu, kdy fantazie se stává realitou a realita snem. Ostatně některé scény se mnohem více podobají horroru než roztomilé pohádce, které jsem svědky hned v úvodu. Dobrodružství až za hranice fantazie má omamné účinky. Aspoň na chvíli zase začnete věřit na sny. O to větší poklona pro Wolfganga Petersona a zejména jeho kolegy vytvarníky. (25.08.2009)

Jako dítě jsem byla z této fantasy pohádky naprosto odvařená, držela jsem palce, nedýchala napětím, brečela nad smrtí koně i umírajícím světem, radovala se s Bastienem při letu na Falcovi a strašně jsem si přála najít takovou knihu a uklidit se s ní někam na temnou půdu:-). Pak jsem to viděla jako dospělá a... pořád jsem odvařená, kouzlo zůstalo do značné míry zachováno. Jistě efekty poněkud zastaraly, ale ten příběh zůstal stejně nádherný a teprve coby dospělý jedinec jsem dokázala pochopit a docenit obsažené myšlenky. Netuším, nakolik se "Nekonečný příběh" líbí dnešním dětem, ale já nemůžu dát méně než 100%. (19.02.2009)

Notoricky neúspěšný právník Lionel Hutz sice oprávněně podal na Nekonečný příběh žalobu za podvodnou reklamu, ale překvapivá konečnost filmu je také jeho jedinou slabinou. Neznám jiné rodinné fantasy, které by zvládlo se stejnou bravurou bavit, dojímat i nefalšovaně napínat, a to vše v nezapomenutelných kulisách a pod sebejistým režijním vedením, které činí každou scénu inscenačně špičkovou. Moc se povedla i Doldingerova hudba, masky nemají chybu a dodnes jde o možná nejlepší případ čistého propojení dvou fikčních světů, které se vzájemně doplňují. Petersen se po skvělé Ponorce zase neuvěřitelně vytáhl a podruhé ukázal v 80. letech většině Hollywoodu záda. (02.01.2021)

Když jsem byl malý, byl tento film i knížka bez nadsázky můj nejoblíbenější příběh. Teď jsem se na něj podíval po více jak dvaceti letech znovu. Efekty už nejsou co bývaly a to velké kouzlo už trochu stačilo vyprchat. Tím hnacím motorem, který však film drží i po té dlouhé době, je silný příběh. Ten nevyprchá nikdy a já se těším, až ho budu jednou znovu prožívat se svými dětmi. (13.03.2011)

Film mého dětství. První film, který jsem měl na videu, a viděl jsem ho tolikrát, že ho znám nazpaměť. Dodnes s nostalgií vzpomínám na nádherný dojemný příběh a uchvacující výpravu, které dokázaly, že jsem nemohl odtrhnout zrak od obrazovky. Nesmím zapomenout na chytrý příběh, který je vlastně důmyslnou alegorií na přílišnou racionalizaci moderního života, ztrátu dětských snů a pout s dětstvím. Petersen už nikdy ani zdaleka nic tak krásného nenatočil. A abych rozsoudil zde probíhající hádky - JE to lepší než LOTR!:-) (21.05.2002)