Něco je ve vzduchu

Kříženec Návratu do budoucnosti, Návštěvníků a Zítra vstanu a opařím se čajem. Se zdejšími přísnými hodnoceními se mi nechce souhlasit. Snímek je sice v mnohém naivní, ale pohromadě drží, k závěru sice tvůrci nějak nevědí, jak ho ukončit, ale obdivuju vůbec to, že vznikl. Scénář využívá nutných paradoxů při setkání v čase a vcelku je i o čem přemýšlet. Zlata Adamovská je jako hysterická dívka vstkutku na zabití, Vladimír Dlouhý hraje "jako v Arabele". Dávám 70%. (14.11.2011)

Bláznivé cestování v čase jsme si v českém filmu výborně užili už ve snímku ´Zítra vstanu a opařím se čajem´ (1977), ke kterému se diváce dodnes stále vrací. Tři roky poté se k námětu filmaři vrátili a tentokrát příběh pojali v poklidnější atmosféře. To ale film, kromě pošmourného scénáře, pohřbilo a stal se pozapomenutým. A přitom příběh není nijak špatný, jen nebyl využit daný potenciál. Jde o cestě Alice se svým chlapcem do minulosti najít svého ztraceného dědečka, který byl vědcem. Na správný český film je tu spousta hlášek, vtípků a humorných situací, ale přímo o komedii se nejedná. Omšelost a šeď nad celým pojetím vyzrálo, takže je to celé pokryto neochvějností útočící na divácký vkus. Vyniká tu snad jen Petr Nárožný ve své humorné scénce. Scénáři chybí rozumná plynulost ve vývoji děje, takže některé dějové skoky postrádají smysl. Působí to, jako by z toho něco bylo vystřiženo. Na druhou stranu ale lze tvůrce pochválit za to, že se vyhnuli tzv. časovému paradoxu. Alespoň v tomto jsou události ve své smyslnosti pevné už v kramflecích. Jestli diváky zasáhne emoční konec je otázkou. Tvůrčí snaha citelná je. Chválihodný je také samotný konec, který zůstal otevřený. Jde o rozhodnutí, čímž jsou zapojeni samotní diváci, kteří si s pomocí fantazie sobě vlastní mohou domyslet, jaké rozhodnutí padne. Snímek je tedy výrazně odpočinkový bez lecjakých složitostí. Škoda jen, že vypadá, jakoby se tvůrci během natáčení nemohou rozhodnout, jestli bude pojat komediálně, nebo zcela vážně. Výsledkem je něco mezi tím. (02.11.2020)

Film bezesporu pozoruhodný. Zaujala mě jistá ideová neukotvenost postavy, kterou hrál Dlouhý. Tak zaprvé, jeho zápaďácký vzhled, zejména ty černé brýle, to byl jasný atentát na kulturu. Za druhé, poněkud ironicky odpálkoval neodolatelnou Vašutovu nabídku na účast na brigádě a hlavně, skoro varoval třídního nepřítele před zaslouženou odplatou, které se mu na sladkém ostrově svobody ze strany vousatého proletariátu zajisté dostalo. Naopak naprosto unesen jsem byl z Mistrikového Einsteina, tohoto herce si okamžitě dávám do své topky, ačkoli jsem žádný jiný film s ním dosud neviděl. Ten jeho pohled, upřený do nekonečna, ten jeho klid, který z něj vyzařoval, něco jako z Putina. Člověk by mu ty zásadní objevy ve fyzice v pohodě uvěřil. Ovšem podobně jako Putin, asi i Mistrík klamal tělem, když tak čtu jeho biografii tady na stránkách. Jinak musím uznat, že ten konec se fakt nepovedl, scénárista si evidentně chtěl ušetřit práci. Takže ho neuhodla ani spolubydlící, která tvrdila, že se děda objeví v budoucnosti zestárlý a zešedivělý, ani já, který zastával pesimistické stanovisko, že se neobjeví, pouze se naplní ta prázdná urna. Nesmíme zapomenout ani Vašuta. Možná i někoho jiného než mě zaujal jeho poněkud zmatený výkon, jako by byl v šoku, jako kdyby nevěděl, čí je. Vrtalo mi to hlavou, pátral jsem po příčině, a důvod je nadmíru vzrušující: Vašut byl zvědavý na svou budoucnost, co bude dělat, až bude velký, a přenesl se během natáčení funkčním exemplářem stroje času třicet let dopředu. Mladý kluk jako on má přeci spoustu ideálů, chce být tu kosmonautem, tu kovbojem, tu popelářem... no a on si po návratu vyhledal ve slovníku slovo "prostata" a zjistil, že se rozhodně nejedná o typ kosmického paliva. (21.12.2013)

Ano, něco je ve vzduchu a moc to nevoní. Smrdí to cestováním v čase a to nemá na ovzduší ve filmu nikdy dobrej vliv. Docela dobře to vystihla jedna replika z filmu: "Nemá to logiku. To, co nebylo, být už nemůže." A právě proto celá ta základní myšlenka nedává smysl. Jediné, co mě zaujalo, byl kulak Nárožný: "Pražáku, vylez! Pražáku, vodjeď!" a to, že postava Vlastimila Brodského se jmenovala Václav Jebavý. Zbytek byla jen taková změť fyzikálních kravin a časových smyček. Nic k zasmání, jen ztráta času. (08.06.2021)

Film balancuje mezi moderní pohádkou a rodinnou sci-fi - občas připomene jedno, občas druhé, a ani v jedné rovině vyloženě nedrhne. O to se postaraly pasáže zdůrazňující komunistické zřízení Československa, které mi přišly zbytečně realistické a do atmosféry příběhu nepadnoucí. Závěrečné "dilema" s nepřítomným dědečkem jsem nepochopil. Vždyť neodchází, jen se vrací. (08.04.2022)