Zítra vstanu a opařím se čajem

Je asi trochu zvláštní, že 8 let po vzniku Zabil jsem Einsteina, pánové... šel do kin další film, v němž se cestuje do minulosti, aby se tam ovlivnila budoucnost (a v obou navíc hraje jednu z hlavních rolí Sovák), ale jinak mi oba filmy přijdou dostatečně svébytné a odlišné, aby to "ospravedlnilo" vznik tohoto Polákova "epigona". Má to výtečné obsazení, hraje tam příjemně pohodová Svobodova hudba, potěší tam vidět dobovou Prahu (rozhodnutí točit několik scén na střeše Kotvy - která je zde vydávána za terasu bytu - mi ale přijde jako bizar, jehož smysl nechápu), stejně jako krásný exemplář vozu Mercedes-Benz 220 D [W115], v němž se prohání Menšík, a udiví i výskyt telefonu v nákladním voze Škoda-Liaz 100.47, který ve filmu řídí Nárožný. Po stránce humoru mi to ale moc vtipné nepřijde, a od chvíle, kdy se Kostka/Bureš poprvé vrátí do současnosti, to sice začne být nejzajímavější, ale současně to nedává smysl, protože se tam nedodržuje princip, že změny v minulosti ovlivní budoucnost (např. Sovák/Abard je v minulosti zabit, ale přesto se v přítomnosti opět vyskytuje, a takových nesmyslů je tam víc), ty scény s Hitlerem v bunkru jsou strašně trapné (Hitler například mluví dokonale česky, ale jeho vojáci pak už mluví normálně německy), a celkově mi přijde debilní i to, že se ve filmu cestuje do minulosti stylem vesmírné turistiky, tedy tak, že raketa normálně letí ze Země do vesmíru a postavy mají na sobě skafandry, a až ve vesmíru najednou raketa zmizí do minulosti, aniž by se film jakkoli obtěžoval ten mechanismus vysvětlit. Takže když si shrnu nepůvodní námět, nevtipný humor a nelogický děj, vyjde mi z toho nakonec jen dost slabá komedie, které si osobně moc necením, a opět jsem si potvrdil můj odvěký názor, že Češi sci-fi nikdy moc neuměli. (20.11.2022)

Vzhledem k tomu, že se jedná o cestování časem a to do minulosti ...dáme vůdci vodíkovou bombu... je úvodní obraz při titulcích, promítán pozpátku. V roce 1977 natočilo Filmové studio Barrandov ( Nositel řádu Vítězného února a řádu Práce ) skoro akční sci - fi se spoustou technických vymožeností. Třeba Bio likvidátor odpadu, prášky proti stárnutí, přenosný kapesní projektor...adt. K filmování si přizvou spoustu dobrých českých herců. Třeba Petra Kostku jako Honzu a Karla ( dvoj, tří až čtyř role ) Jiřího Sováka jako Klause Abarda ( Jest -li pak při natáčení filmu Zabil jsem Einsteina, pánové tušil jakou roli si zahraje asi o osm let později ? ) Vladimíra Menšíka jako Rolfa Krause nebo Vlastimila Brodského jako Ing. Bauera. Jediné letiště pro start lodí v čase se nachází v Praze ( Američani určitě blednou závistí ) a děj filmu se odehraje 8. prosince 1944, alespoň to tak z počátku vypadá. CITÁT : Adolf Hitler ( František Vicena ) - Himmelhergott !!! Takhle se přece nedá řídit světová válka !! Podařený snímek z velice dobře zvládnutou časovou smyčkou, který vás pobaví i po tak dlouhé době. Ve filmu si taky zahrál Jíří Lábus, zatím jenom pomocného technika a Zuzana Ondrouchová jako Eva. Hudbu k filmu dělal Karel Svoboda. (10.07.2010)

"Waterloo? Neznám. Snad Watergate..!" Josef Nesvadba tvrdil, že méně variant děje než sci-fi má už jen pornografie. Vůbec nechápu, jak mohl něco takového říct, protože třeba právě motiv přesunů v časoprostoru se dá využít nekonečně mnoha způsoby. Zvlášť, když se do věci vložil Miloš Macourek. Nápad s cestovní kanceláří, posílající klienty do dob dávno minulých, by sám stačil na mnohasetdílný seriál. Nesvadba s Macourkem si tady ale hlavně vynahradili, co jim zhatil Oldřich Lipský ve filmu Zabil jsem Einsteina, pánové!, v obavě, že diváci by něco tak složitého nechápali. Takže tentokrát není nijak ošizena duplikace téhož člověka v různých časových rovinách, v macourkovském duchu zkomplikovaná ještě dvojčaty. :o) Jsem hrdý a šťastný, že máme v českém filmu IMHO nejlepší film o cestování v čase vůbec. Když srovnáte Zítra vstanu, jehož scénář je jako složité soukolí s jedním jediným malým kazem (když Menšík řekne "Moment, takhle to nebylo!") s hollywoodskými filmy tohoto druhu, tak zjistíte, že i něco tak dokonalého jako Návrat do budoucnosti obsahuje víc mezer v logice a Dvanáct opic je proti Čaji jen laskavě přímočará vyprávěnka na dobrou noc. A k tomu všemu je to ohromná sranda. Schválně se podívejte na IMDB, kde jsou komentáře hned několika Britů, shodně vzpomínajících, že Tomorrow I Wake Up and Scald Myself with Tea běžel v roce 1981 v britské televizi a jak se jim líbil. Čtvrt století a jsou toho stále plní. :-) To je téměř dojemné. 100% (23.08.2006)

Ak by celý film pokračoval v línii úvodných tituliek a scény s hajlujúcim papagájom bolo by to naporiadku. Žiaľ celé sa to tak nejako rozmrví do čistočistého nie príliš vtipného, ani dejovo nijak zvlášť zaujímavého priemeru, z ktorého to nevytrhnú ani občasne vtipné hlášky a scénky (napr. tie so zozelenenými xichtami náckovských potentátov). Škoda, potenciál na skvelý film bol v prvotnom nápade, ale v tomto prípade ho pán Polák naplno nevyužil. (24.04.2012)

Miluju tyhle bláznivé české komedie. Herci se jen předhání ve skvělých výkonech, hláška střídá hlášku a příběh baví už jen tím obrovským tempem a elánem, se kterým na diváka vyrukuje. Osvědčené duo Sovák&Menšík tentokráte navíc výrazně podporováno (a možná i předstiženo) vynikajícím Petrem Kostkou, jenž si jednu ze svých největších rolí opravdu užívá. Tady se sice vše to "bláznivé" děje na úkor vypravěčské kreativity a občas i kvality, ale úroveň zábavy (a o tu jde pořád primárně) to moc nenarušuje... (22.08.2012)