Léto 85

3* François Ozon nám ve svém posledním filmu přinesl netradiční příběh o bouřlivé lásce mezi dvěma mladíky v osmdesátých letech. Dobře vykreslená atmosféra, retro styl včetně hudby i herecké obsazení slušné. Jenom ten příběh se mi nedostal pod kůži a jen mnou prosvištěl bez nějakých výraznějších emocí. A tak není divu, že u mě skončí u průměrných třech hvězdiček a nemám ani důvod doporučovat. Stejně si své fanoušky určitě najde mezi festivalovými nadšenci a když už se nemůže do kina, tak si ho můžete pustit třeba na Aerovodu. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (02.02.2021)

Film o prožitém osvobození, v němž se konce čehokoli stávají právě a jen konci začátků něčeho dalšího. *** Ozon se "ke kořenům mistrovsky vyprávěných příběhů" dostává od někdejších nádherně přísně spletitých Osmi žen k nádherně oproštěnému a uvolněnému Létu 85, zbavenému všech myslitelných přemoudřelých nadstaveb a okázalých artistních či divadelních výrazů, a proniká tak k zatím možná nejpravdivější a nejblíživější esenci toho, co znamená být probuzeně naživu. *** Dostává se na samu dřeň kořenům odevzdané krásy fascinovaného žití a je to přitom pořád rozpoznatelně François Ozon, jenž k tomuhle uvolňujícímu tvaru dospěl skrze své mnohem složitější stěžejní snímky krok za krokem, stejně poctivě jako Alex. Zraje a pročištuje, krystalizuje. *** Vznikla silně ozdravně a osvobodivě nakažlivá záležitost, zvláště takhle uprostřed covidové pandemie Podzimu 20. Jděte si toho svěžího daru nabídnout, dokud ho dávají.*~ (07.10.2020)

Zajímavá variace na Call me by your name, které se podařilo výborně zachytit esenci letní bezstarostnosti, optimismus první lásky, půvab Francie let osmdesátých a euforickou éru funku a diskoték. Divák velice intimní optikou sleduje dvě retrospektivní dějové linky, jimž François Ozon vystavěl atypický paralelní syžet. S fabulí to už taková sláva není – snímek měl solidní náběh na nadstandardní příspěvek do (doslova) análů queer cinema. Namísto toho děj v poslední třetině zničehonic otočí o 180° a tenhle twist doslova zmrví vše, co zde bylo tak pečlivě budováno. Poslední třetina příběhu je tak plná patosu a nehorázný apatie. Nemám tucha, co tím chtěl režisér sdělit, a jaký poselství měl v úmyslu předat. Že by se pokoušel vytvořit metaforu o zklamání ze ztráty první lásky? Nevím. Dost promarněný potenciál...... [#PRIDE2022🏳️‍🌈] (28.06.2022)

Ozon se toho nebojí. Samozřejmě bych uvítal raději, kdyby se vrátil ke svému protežovanému tématu mladých krásných dívek, ale tak David taky nebyl špatný. Fajn retro (diskotéka, oblečení, účesy), ale ten krimi přesah je trošku slaboučký, i když scénář umně diváka natahuje a co se vlastně Alexovi stalo, zjistíte až asi tak v půlce. Pro přísné zapšklé heteráky silná káva, na kterou ani legendární Zkrocená hora nemá, hoši se toho filmování nebáli. (23.01.2021)

Nemohl jsem si k dnešnímu svátku přát nic lepšího než nový film mého nejoblíbenějšího francouzského režiséra. Sám bych se asi v současné době neodhodlal, tak jsem za mimořádný zážitek vděčný svojí partnerce, která mi dala vstupenky jako překvapení. Ozon je zpět v té nejlepší formě. Stále preferuji jeho filmy s ústřední ženskou hrdinkou či hrdinkami, v tom je podle mě i na světové úrovni nedostižný, ale i v tomto případě mě hluboce zasáhl. Zcela iracionálně, zato přirozeně jsem se rozplakal u scény z diskotéky, která má být paradoxně tou veselou a euforickou. Hudební složka filmu je vybroušená jako nejčistější křišťál a nechápu, proč Ozon údajně tak moc bojoval o písníčku The Cure, kterým musel vysolit nemalou částku, neboť já za stěžejní, osudovou a přiléhavou ústřední písničku považuji Sailing od Roda Stewarta. Na závěr musím samozřejmě vyzdvihnout herecké výkony, par excellence, nemám slov. Pro mě zatím nejlepší film roku a tenhle film přesně ukazuje, jak USA dostávají od Evropy na prdel v kvalitě. (29.09.2020)