Pěstní právo svobody

Velice dobře a zajímavě natočený, velmi, velmi smutný příběh vzestupu a pádu jednoho hlupáka. Pokud je film autorsky ovlivněn režisérovou sexuální orientací (svět gayů je zde brán jako norma), je až s podivem a asi i je to odvaha, že homosexuály zachycuje jako morální spodinu společnosti: vypočítavé, hamižné a znuděné snoby. Vždycky se mi líbí roličky, které si RWF ve svých filmech nechal, měl smysl pro humor, ovšem Fox je hlavní postava, s ním stojí a padá celkový dojem z "Pěstního práva svobody". A Fassbinder okolím zneužívaného Foxe zahrál skvěle, škoda, že jde o postavu, která si diváka získat nemůže: ve své omezenosti se nechává zneužívat nad míru. Myslím, že anglický distribuční název je dokonale výstižný. (06.02.2011)

Slabší film než Fassbinderův předchozí Strach jíst duše (hlavní hrdinové se zde přesto objeví v malých roličkách - trafikantka a marocký hošan). Z tohoto filmu dostanete pocit, že "být čtyřprocentní", znamená být heterosexuál. Zde se totiž vyskytují jen homosexuálové. Všichni ti menšinoví heteráči to berou jako naprostou samozřejmost a nikterak to nekomentují ani s tím neválčí. První polovina filmu je dosti nudná, ale pokud to překonáte, ve druhé půli dostanete odměnu v podobě sice očekávaného, ale i tak zajímavého zvratu. Postava Eugena je dost nesympatická - vychcanej, namyšlenej buzerant, ale moje sympatie nemá ani Franz, jenž ztělesňuje opravdovýho pitomce. Film doporučuji fanšmejkrům a příslušníkům rodu homosexuál sapiens. 70% (30.11.2009)

Fassbinder manipuluje so svojim divákom presne tak, ako činí Franzov milenec a spoločnosť okolo neho s hlavnou postavou. Vieme, akým smerom sa bude príbeh vyvíjať, napriek tomu si zvráteným spôsobom vychutnávame detaily prezrádzajúce jemnú manipuláciu ľudí s načančaným zovňajškom a ohavným vnútrom s človekom pôvodne z inej spoločenskej vrstvy. Fassbinder šikovne pracuje s motívom schodov ako prostriedku vertikálneho spoločenského prechodu smerom hore, ale aj smerom dole a finále v metre, kde v pozadí sledujeme pohybujúce sa eskalátory tam a späť, nemohlo byť lepšie vymyslené. Trpíme spoločne s hrdinom, chceme mu v jeho činoch zabrániť, upozorniť ho na chyby a naivitu, zároveň vieme, že to nie je možné a nakoniec sa ale cítime dokonale odmenení vďaka silnému filmovému zážitku. Patrí však k takým, aké stačí vidieť raz, pretože absolvovať túto podvratnú a krutú cestu jedným životným osudom znova nebude vôbec jednoduché. (05.09.2019)

Skvělý film. Srozumitelný příběh je zde vyprávěn velmi suverénní a sevřenou formou, která nechá mimo jiné vyniknout civilnímu hereckému projevu Fassbindera v roli sympatické hlavní postavy jednoho intelektuálně nekomplikovaného prosťáčka, kterou svou naivitou a dobrosrdečností působí skoro jak čistá duše, kontrastující s cynickou vypočítavostí ostatních postav, které ho celou dobu jen zneužívají a ponižují. Ostatně celé obsazení hodnotím jako velmi vydařené - ve snímku se objevuje celá řada režisérových stálých hereckých spolupracovníků, pro diváka obeznámeného s jeho dalšími snímky tak představuje tato podívaná až důvěrně známé setkání s povědomými tvářemi, a mj. i záruku toho, co od tohoto filmu čekat. Dále oceňuji vynikající kameru a zasazení do netradičního prostředí německé homosexuální smetánky 70. let - na tento film lze mimo jiné pohlížet jako na sociologicky nesmírně zajímavou zprávu z jednoho světa, který asi bude pro většinu současných diváků španělskou vesnicí. (Och, a to ani nemluvím o tom, jako bolestně tento snímek kontrastuje s děsivou normalizační tvorbou, která se u nás v téže době točila - (nejen) naprostá většina tehdejší kinematografie nesnese s tímto krásným filmem srovnání). Tragický závěr snímku jen korunuje jeho hořké vyznění, které svou skepsí z lidské společnosti tematicky předznamenává Fassbinderův pozdější snímek V roce se třinácti úplňky, v němž je motiv opuštěné, zoufalé, zneužité a nikým nemilované postavy doveden k uměleckému vrcholu. Variování podobných motivů ve Fassbinderově autorské filmografii svědčí dle mého soudu o tom, jaká témata mu osobně přišla důležitá a aktuální, a na jeho filmech si cením právě této stránky - byl to tvůrce, který moc dobře věděl, co chce říct a jakou formou tak má učinit. Přidám-li si k tomu jeho herecký talent, vychází mi z toho respekt k režisérovi, jaký se rodí jednou za hodně dlouhou dobu - neznám mezi současnými režiséry druhé jméno stejného formátu. (11.12.2012)

Námětově exkluzivní, ale všechny zápletky jsou vystavěny na situacích vznikajících interakcí mezi otrlým světem a naivní, prostou, trapnou, nebo nevzdělanou hlavní postavou. Vyvolává to ve mně stud a kvůli tomu nejsem cinefil-). Faustrecht d. F. je mravoličný, důsledně lineární příběh o tom, kterak jsou bohatí snobští buzíci zlí. Fassbinder byl jeden z prvních, kdo podlehl kouzlu amerického filmového kýče jako prostředku pro vyjádření relativity znaků a soudů o „Velkém umění“. U tohoto filmu víte po patnácti minutách, jak dopadne, zbývá kochat se peripetiemi, kulisami a výkony: nejsympatičtější jsou na tom všem asi členové režisérovi herecké stáje, se kterými se v každém jeho dalším snímku setkávám už pomalu jak s rodinou. Hodně mě baví i Fassbinderův exhibicionismus – být režisérem-buzerantem v sedmdesátkách, taky se obsadím do role plebeje s velkým přirozením (opakovaně zdůrazňováno a ukazováno!), co vyhraje v loterii a taky se nechám snímat nahatej v homo saunách, uprostřed pečlivě vybraných Adonisů s pořádnou výbavou. Jo! - a 3 a ½ * za odbarveného Kurta Raaba-)! PS: ve velmi dekorativní "spacy" závěrečné scéně si Fassbinder přednatočil vlastní reálnou smrt. (24.11.2010)