Saturnin

S odstupem let je to pořád skvělý film, stejně jako je s odstupem let pořád skvělá kniha Zdeňka Jirotky. Zde se postavy zcela konkrétně etablují do svých knižních předloh a vzniká tak dokonalý humorný filmový román, kde dáte několik protikladných rolí dohromady, do krizové situace, a zkusíte z nich vykřesat maximum. To se povedlo, neboť role byly svěřeny vynikajícím hercům. Za nejlepší volbu považuji dosadit Petra Vacka za Milouše a Janu Synkovou do role tety Kateřiny. Film působí dosti lacině, skoro až seriálově, ale nakonec lze říct, že je to tak dobře. Atmosféru Jirotkovy knihy to zachycuje zcela brilantně. Těžko si film představit s jinými herci a jinou, bohatší, produkcí. Jestli někdo v budoucnu natočí Saturnina znovu, dopadne to podobně jako s Černými barony. Nový bohatší háv, větší konkrétnost s předlohou, ale laťku nastavenou původním zpracováním nikdy nedosáhne. (01.01.2012)

Úsměvný pohled na vnějškovou anglofílii "lepší" české společnosti třicátých let naznačuje směr, kterým by se tato společnost patrně ubírala, kdyby nebylo Mnichova a následných tragických událostí. Na naše elity středních a horních vrstev tehdy bylo opravdu zaděláno. Specifičnost SATURNINA je mj. dána tím, že autor předlohy Zdeněk Jirotka byl při jejich skicování viditelně inspirován suchým anglickým humorem. Televizní iscenace větší část půdorysu románu zachovala, v mnohém však zůstala až příliš poplatná literární předloze i za cenu jistého - ne ovšem závažného - obroušení filmové podoby a limitace televizní řeči. Postavy jsou redukovány - tak je tomu již v Jirotkově předloze - na společenské typy s jednou výjimkou, kterou je právě Saturnin, navenek nejkonvenčněji a "nejuniformněji" pojatý. Těžiště príběhu spočívá v řetězu úspěšně zkomponovaných a zvládnutých gagových situací. Excelentní herecké obsazení svá vyměřená pole pokrývá beze zbytku se šarmem a zřejmým potěšením z námětu i obsahu SATURNINA. Zcela neobvyklou úložku tu hraje - v saturninovské retrospektivě - Jitka Molavcová; i ona si počíná s úplným zdarem. Dá se říci, že se Věrčákovu týmu podařilo vytvořit nadprůměrné dílo, jehož nadčasovost je budována ze stejných základů jako literární předloha. Její součástí jsou i nedokonalosti, které již byly popsány; nejenže neubližují, v některých ohledech dokonce nezaměnitelně a působivě spolucharakterizují. Dobu, v níž se dílo odehrává, i čas, který si pro adaptaci vybrala naše dnes už vlastně také minulost počátku předposledního desetiletí minulého století, tu splynuly v harmonickém, duši i srdce těšícím utěšeném celku. (14.04.2008)

Slyšel jsem, že pan Jirotka, dokud žil, odmítal všechny nábídky na zfilmování Saturnina. Dobře dělal! Nemohu si pomoci, ale tento film není příliš povedený a míjí se s duchem knihy. Dobové kostýmy a brnkání na nostalgickou strunu všechno nezachrání. Vlastně ani nevím, zda lze dnes tento příběh s úspěchem zfilmovat. Snad dříve, kdyby tetu Kateřinu hrála R. Šlemrová, slečnu Barbaru N. Gollová a dědečka T. Pištěk.... Přidáno 15. 1. 2012: Po necelém dvouroce a občasném zahlédnutí soudobé komediální "tvorby" musím částečně rehabilitovat a přidat hvězdičku. (14.02.2010)

Saturnin je přesně ten film, který stojí na výborných hereckých výkonech a nádherné dobové atmosféře vyvolané tehdejší hudbou. No ale ty auta! No nádhera. :-))) Na 5 hvězdiček tenhle film rozhodně neaspiruje, každopádně 4 hvězdičky jsou dle mého názoru zasloužené. Lucka Bártová mě tam okouzlila. :-))) (02.06.2010)

Nepřeložitelný slovní humor, který je zde dohnán do extrému (Ví Bůh), je tím hlavním, na čem Saturnin staví. A že to jsou základy pořádně pevné.K tomu perfektně napsané a zahrané postavy a jednoduchý, ale zajímavý děj, dělají z tohoto filmu jeden z klenotů devadesátých let, který by nikdo neměl opomenout. 95% (24.07.2016)