mira007

Jean Reno jako penzionovaný boss podsvětí Marseille, kterého rozstřílí dvaadvaceti kulkama a on přežije a začne se mstít. Mezi francouzskými temnými kriminálkami dost podprůměr, který ze sebe dělá rambovskou Ameriku.

Dcera, tatík a jeho nová přítelkyně vs. pytláci v Africe , námět za dvě hvězdy ( plus malé poučení na téma hyeny ) ale thriller respektive něco jako dramatický rodinný film ve stylu někam do tv na odpoledne na Prima love.

Francouzský standardní dokument o francouzské legendě Claudii Cardinale, kterou si dneska vybavím jen z filmů Cartouche a Tenkrát na západě. Čekal jsem něco didakticky fádního, ale hodně zaujaly začátky kariéry aneb jak se z neznámé dívky z Tuniska udělá hvězda. Nejprve si ji náhodou vyberou do němého pársekundového camea manželka rybáře v cestopisu o Tunisku, za dva roky už má dialog v blízkovýchodní pohádce, pak vyhraje jakousi soutěž krásy nejhezčí Italky v Tunisu a za odměnu letí na výlet na filmový festival jako host. Tam dostane milion nabídek, ale odmítne je a letí domů, na letišti ji vyfotí novinář a stane se ještě slavnější a dostává spousty nabídek na film. Pak přijme, ale otěhotní což skrývá a když to svému producentovi prozradí, ten ji nevyhodí, ale pošle do Anglie pod záminkou jazykového kurzu. Po porodu vydávají syna za jejího bratra, což ten chudák sám netuší..... jak říkám, čekal jsem něco standardního, ale nakonec to byl životopisný dokument, který zaujal.

Vica Kerekes v maďarské minimalistické dobovce jako žena, která má manžela ztraceného ve válce a do toho přijde podvodník, který prý jejího manžela znal a má připravenou báchorku, s kterou oblbuje právě lidi, kteří pohřešují své blízké v poválečné době. Pak se její despotický manžel vrátí a rozehraje hru, kdy tu báchorku potvrdí. Jak je ten film jednoduchý, tak to má prostě zajímavý nápad ( což se u posledních pěti českých filmů co jsem viděl nedá říct, u nás už všechno bylo od vztahovek po pohádky ) , škoda jen překombinovaného střídání časových rovin na konci, což trochu nabouralo tempo a styl, ale já nadhodnotím na pět hvězd za originalitu a Vicu. PS: Už jsem myslel, že Vica pověsila v roce 2016 odhalování na hřebík, ale v Maďarsku ještě ne.

Zpěvák Iggy Pop jako vyčpělý rocker v hyperluxusní vile s bazénem ve Španělsku s promiskuitní manželkou Isabellou ( Kacey Clarke ) . která spí s pool boyem a do toho ex, který se přišel pomstít. Rozehráno zajímavě, ale celé se to uondá do nudy. Hezky se na ten luxus, léto a Kacey dobře kouká, ale jako filmový zážitek skoro ztráta času.

Čtrnáctiletý Thierry Tevini jako Julien, který objevuje poeticky romanticky erotično na idylickém francouzském venkově, kde zůstal jako jediný chlap, když ostatní odtáhli do války. Nevím jak by se to točilo dneska, aby se před čtrnáctiletým hercem producírovali nahý herečky a točili se muchlovačky nicméně tenhle film mi evokoval český Helimadoe, což bylo něco podobně poeticky jakože erotického, ale i to mi přišlo neskutečně nudné. Pro milovníky letní atmosféry , kteří nepotřebují děj.

Angie chce být zpěvačkou, ale z castingu u producente se vyklube nucená prostituce. Zpracováno americky naivně spíš jako agitka než něco realistického. Jedna hvězda za hlavní představitelku a něco málo thrillerové atmosféry. Na podobné téma jsou určitě lepší a přesvědčivější filmy.

Asshole jako lekce geopolitiky, Midnight lady od Chrise Normana po několikáté se Schimim v případu s politickým nádechem, únosu synka Horstovi milé. Nostalgická oddechovka.

Auteuil a Jugnot jako dva nezaměstnaní zoufalci, kteří naplánují , natrénují a pak provedou rozverné přepadení banky, kde ze všech rukojmí udělají své komplice. Vstupem do peněžního ústavu se z toho stane taková neagresivní pohotová zábavná konverzačka ve stylu divadelní hry, ale to ocení každý, kdo vyrostl na klasických francouzských veselohrách. Těm ostatním to bude připadat moc profesorsky obstarožní a zapamatují si spíš Elisu Servier, která tam polovinu času běhá nahá jako přítelkyně hlavního hrdiny, ale po vstupu do banky se na ní úplně zapomene.

Německý tv životopis skladatele Beethovena k 250. výročí narození natáčený převážně v ČR. Tři dějové linky Beethoven jako děcko, Beethoven jako mladík, Beethoven jako stařec trochu opticky zkrátily dvouhodinovou stopáž nicméně do poloviny to je hrozně nudné a stejně i potom to působí tak suše formálně bez emocí a ani jako učebnicová přednáška to nefunguje, protože já za celé dvě hodiny filmu nepochopil, čím se ten pán tak proslavil, že při pohřbu ho doprovázelo dvacet tisíc lidí a dodneška je po Mozartovi asi ten nejčastější skladatel zmiňovaný v hodinách hudební výchovy.