A pak přišla láska...

Film, který má jasně vytyčenou- vy.íčenou cílovku, která by ho ale podle mě měla umět ocenit- že se v tom dámy poznaly, že to je i o nich, že se ze zoufalství taky uchýlily, nebo se minimálně někdy měly tendenci uchýlit k nějakým ezo nesmyslům, že volba Pavly Tomicové coby představitelky hlavní zoufalky byla taky mimořádně šťastná, protože by se pro tu roli v době vzniku filmu nenašla autentičtější představitelka, že to sice stálo odhadem tak 16300 korun, ale že se to i s ohledem na ten budget vážně povedlo a klukluka nehodnotí líp jen proto, že má mezi nohama to, co tam má, ale věří, že kdyby tam měl něco jinýho, tak by tomu dost možná nasypal víc. (24.06.2023)

Vůbec nechápu přirovnání tohoto snímku ke chcípáckým filmům, protože ty se vyznačovaly nemístnou adorací problematických mužských hrdinů, zatímco Holý spíš naopak ukazuje hledání lásky a štěstí ženami, jimž se takoví muži po několik generací připlétali do cesty, a nevnucuje jednoznačné interpretace. Jakkoliv záměrná rezignace na propracovaný scénář občas vede k natahování slabších scén, tak z větší části se taktika ponechání prostoru pro improvizaci perfektně vybraným herečkám (Tomicová, Venclovská, Hofová, Soukupová) rozhodně vyplatila. Kromě autenticity emocí i dialogů bych jako výhodu tohoto přístupu viděl i to, že se tím eliminovalo riziko využívání ženských postav jako pouhých autorových projekčních pláten vlastních idejí či traumat. Aktuální téma ezoteriky je pojato lehce satiricky bez zbytečného shazování či moralizování, ale přestože většina cílového publika asi bude sdílet skepsi dcery Sáry, tak zejména nesporné čarodějné charisma Hofové v kombinaci s uměřeně magickou kamerou Jany Hojdové přece jen vytvoří pocit, jestli na tom všem náhodou opravdu něco léčivého není. Velmi zdařilé jsou taky dvě scény, v nichž Tomicová vede jakési podivné pseudoterapeutické focus groups pro bio produkty s perfektním ženským komparsem, v němž mimo jiné zasvěcené potěší svěží výkony kulturních publicistek Hany Řičicové (doufám, že tímto její herecká dráha nekončí, protože má opravdu sugestivní mimiku) a Jany Patočkové. (13.06.2023)

Hvezdickovat nebudu. Protože jsem nesledovala úplně pozorně a vařila u toho. Takže jsem ani neslyšela všechny dialogy. Každopádně já celkem nesnáším vztahovky. Jak v literatuře, tak ve filmu. Tohle na mě vyskočilo na HBO a z nějakého důvodu jsem to pustila. Každopádně to nebylo až tak špatný. Hlavně kvůli herečkám. Tomicová je nejlepší, ale i ostatní dámy nezaostávaly. Ač nejsem cílovka (ikdyz vzhledem k věku bych asi měla být), tak za mě celkem ok. Ale sedět a koukat na to by mě nebavilo, na to je to příliš pomalé a ukecané. (19.05.2023)

Počin je mimořádně odvážný v tom, kolik prostoru ponechává herečkám k volné improvizaci. Možná právě díky tomu zvládá bravurně proniknout do nitra pozoruhodných charakterů a přenáší na diváka intenzivní emoce. Intimní art o léčbě rodinných a mezilidských vztahů, jehož doménou je krásná poetická kamera. (04.08.2022)

Kolem českých filmů posledních dekád našlapuju hodně velkým obloukem a zřídkavá odvaha se mi obvykle vymstí. Tohle se mi líbilo moc. Při mládí pana režiséra obdivuju, jak vyhmátl podstatu věci, a neodpustím si kouzelnou formulku: cesta je cíl. Nakonec je jedno, jestli v zoufalství z toho, že nevíte kudy kam, vymalujete byt nebo zaplatíte balík za víkend u čarodějnice, stejně vymalováno bude. Mělo by být. Úvodní a závěrečný průzkum byl jak natočený skrytou kamerou. Ženy blábolí naposlouchané formulky o škodlivosti reklam, sociálních sítí a potřebě lásky. V kontrastu toho jsem zbožňovala střízlivost Sáry - "Do prdele, mami, ty tomu věříš?". Ale to je jen drobeček z hostiny, kde nechyběly úžasné herecké výkony, maximálně civilní a uvěřitelné. Za všechny zmíním Pavlu Tomicovou, jejíž psycholožka/mamka/odmítaná partnerka zacyklená ve zmatku a sebelítosti vzbuzovala potřebu jí odtáhnout kamkoli mimo kontaminovaná místa a jemně s ní zatřepat. Díky. (10.04.2023)