Obsahy(1)
Observační dokument o průběhu přijímacích zkoušek na pražské AVU. Jak lze ale měřit výtvarné nadání? “Zkouška umění je film, který složitý a intenzivní proces výběru uchazečů a uchazeček zachycuje skrze konkrétní fragment v celé jeho citlivé komplikovanosti. Jde o pohled do specifického prostředí plného upřímné i syntetické emocionality, provokativního tázání a hledání porozumění v nesrozumitelných věcech,” říká o filmu prof. Tomáš Vaněk, emeritní rektor AVU. Zkouška umění sleduje ve třech rozdílných ateliérech přijímací řízení na Akademii výtvarných umění v Praze. Adéla Komrzý a Tomáš Bojar natáčeli zákulisí přijímacích zkoušek v roce 2019. ”Ať se diváci na film podívají a uvidí sami. Třeba se s ním minou, třeba ne, ale všechno důležité, oč nám s Adélou a Hedvikou (střihačka) šlo, je v něm doufejme nějakým způsobem ukryt“, hodnotí poselství filmu režisér Tomáš Bojar. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (98)
"Zkouška umění" dokonale zpřítomňuje paradoxy a absurdity systému, který musí stát na kvantifikaci a objektivitě, ale při tom má selektovat a následně dále formovat umělce, kteří by se jakémukoli hodnocení měli vzpírat. Ale právě proto také film vyvolává tak široké spektrum reakcí. Zvolená observační metoda představuje jeho největší přednost i úskalí. Sice se díky ní daří zachytit autentický výsek sledované reality, ale nevyhnutelně také bude diváky svádět k jejímu velmi zkratkovitému vnímání. Filmaři totiž nenechávají nikoho mluvit mimo zachycované situace, takže nenabízejí žádný komentář, glosování, konfrontaci ani znejistění. Proto "Zkouška umění" pro někoho bude jízlivou satirou, depresivním hororem, nebo hurónskou komedií exploatující předsudky. Záleží pouze na tom, jak každý divák vnímá umění, umělce a individua/lity obecně. Při tom ale vedle obrazu samotného procesu příjimaček a zábavného kontrastu jednotlivců v rámci systému dokument nastiňuje také různorodost přístupů k umění, které vždy je směsí osobitosti (opravdové i domnělé) a dobových faktorů. Nicméně ve finále zůstává jedním z předaných dojmů také nepříjemné zpřítomnění faktu, že když shromáždíte haldu unikátních lidí, tak namísto jejich ojedinělosti nevyhnutelně budou vystupovat jejich společné rysy, které pak působí jako výraz uniformity a klišovitosti. ()
Nejzábavnější český film posledních let je dokument – to jsou ty paradoxy moderního věku. Občas jsem přemýšlel, jestli ti umělci opravdu vědí, že tam jsou kamery. Přitom bych neřekl, že se autoři filmu snažili protagonisty zesměšňovat (možná ty vrátné). Ono je tu dost míst, nad kterými se divák může vážně zamyslet. Poklona tvůrcům i vedení AVU za odvahu je tam pustit. (Snad jen ten poslední záběr mi přišel trochu slabší, ale i tak lepší čtyři hvězdičky.) ()
Jo, klidně tam tu pětihvězdu vpálím, protože jsem se dlouhou dobu u filmu tak nekroutil smíchem, masochistickou trapností (za postavy na plátně), škodolibou radostí (především nad tím jak stupidně zní všelijaké ty genderové proklamace) a zároveň to vnímal s nadhledem a pochopením, protože ti nebožáci jsou zatím jen telata a z většiny toho vyrostou. ()
Tohle je vzkaz mladým lidem, kteří ve filmu účinkují a uvidí, že se jim lidé smějí. Neznamená to, že si myslíme, že jste netalentovaní nebo k ničemu. Jen prostě v 18 letech 90 % lidí není zralých. Je to normální a přirozené. Nebyli jsme jiní. I přesto se nijak nestydím, když vidím něco infantilního a zasměju se. Když se směju vám. Zkouška umění je film, který je přesně pro mě. Jsem cílový divák. Film má většinou kladné recenze a za zápor se zmiňuje fakt, že se divák bude některým uchazečům smát. Jakoby na tom bylo něco špatného. Jestli má někdo rigidní názor, že všichni mladí umělci jsou budižkničemové, bude si to myslet i bez tohoto filmu. Většina z nás ale tvořila v mladí úsměvné věci a měla úsměvné názory. A vytáhneš to jen na večírku s přáteli, kde se zasměješ, co sis tehdy myslel. Navíc ne všichni mají tzv. WTF názory. A svět je takový. 18letí se smějí boomerům za přežité názory, boomeři se smějí mladým za infantilní názory. Každý dostává feedback. Podle mě to není v rozporu, můžeš se zasmát nějakému absurdnímu dílu, aniž by sis myslel, že ten mladý člověk je k ničemu. Víš, že na sobě může pracovat a za rok přijít s mnohem vyspělejším dílem. ()
Co je umění? Jak se o něm dá mluvit a vyjadřovat skrze něj své já? Kdo a jak ho studuje a vyučuje? A hlavně: jak probíhají přijímačky na Akademii výtvarných umění v Praze a jak se hledá talent? Observační dokument od Adély Komrzý & Tomáše Bojara je po všech směrech v pozitivním slova smyslu zábavná věc. ()
Galerie (6)
Photo © Adam Hříbal
Zajímavosti (1)
- Po závěrečných titulcích následuje ještě jedna scéna s výkřikem. (griph)
Reklama