Kristian

Těžko hledat v dějinách romantických filmů takovou legendu, jakou je Kristián, lépe řečeno jeho představitel, král Šarmu a vévoda z Rétorična, Oldřich Nový. Nelze říci nic jiného než - půvabné. V Kristiánovi ožívají všechny rysy, které utváří idealizovaný obraz života za první republiky, ale činí to takovým způsobem, že se mu nelze nepoddat. Již navěky budeme přesvědčeni, že za těch časů byly všechny ženy krásné a noblesní a v jejich společnosti platilo (a dodnes platí, když najdete tu pravou), že "nejkrásnější den je dnešní den". (25.02.2005)

Nechápu, čím to je, ale v záplavě všech těch prvorepublikových společenských komedií, na většinu z nichž se dnes mohu dívat jen s útrpným úsměvem, v lepším případě se shovívavým pochopením, Kristián skutečně nestárne. Když jsem ho na posled (po letech) viděl, čekal jsem předem, že to bude vyčpělé, ale řezal jsem se od začátku do konce, je to síla. Je-li tento film vnímán jako živý pomník Oldřicha Nového, pak plným právem. (19.02.2011)

Třebaže nechápu, proč je pan Kristián považován za ztělesnění romantiky, chápu, proč je tento film považovaný za jeden z nejlepších ve svém období. Osud a plán však chtěl, abych zhlédl několik filmů podobného původu v rychlém sledu za sebou a tato série do mě otiskla ducha filmu své doby natolik silně, že jsem byl schopen přespříliš často předvídat, co se stane v nasledující vteřině a samozřejmě na konci. Kristian v tomto ohledu byl výjimkou v tom, že zcela jasný byl pouze konec. Silné ***. (05.01.2009)

„A ty bys tetičko neplakala, kdyby tvůj muž…?“ - „Vyloučeno! Ostatně, já nikdy nepláči, protože bych si rozmazala řasenku.“ Film mě začal bavit již od chvíle, kdy Kristian poprvé promluvil na Zuzanu. Jeho postava je výborně napsaná a snad ještě lépe zahraná. Ale to i ostatní ve vedlejších rolích, od barového personálu přes mazaného svůdce s kapesníčkem, kolegu z práce až k uplakané manželce. Hodně z nich pobaví stejně jako řada vtipných situací (rozesmály i romantické řeči o „Cairo“ v reálu, ale nejvíc jsem se asi „tlemil“ při Nového kreacích „u něj doma“). Atmosféra je maximálně pohodová, člověk se tak nějak pořád musí usmívat a je úplně jedno, že je to film v zásadě předvídatelný. Snad jen za to (a že jsem možná čekal o něco více humoru) zůstanu „jen“ u solidních 4*. „Víte, nemohu totiž vystát muže, kteří využívají situace a zahlédnou-li někde osamělou dámu, klidně si k ní přisednou.“ - „Co to děláte?“ - „Sedám si.“ - „Proč?“ - „Musím s Vámi mluvit.“ - „Ale já Vám nemám co říci.“ - „No, to nevadí, budete jenom poslouchat.“ (14.10.2017)

"Zavřete oči odcházím", to je tón hlasu, který mi zní v uších i s odstupeme času. Jeví se to pateticky, ale Kristián a jeho způsoby chování, noblesa, úroveň, gentlemanství a nezaměnitelný hlas, to vše na mě působí jak magnet, i když s nostalgií, která patří ke vzpomínkám. Jen pro ten dnešní den, stojí za to žít.... (17.09.2010)